Požáry, tornádo i povodně. Velitel hasičů v Doksech se loučí po třiadvaceti letech

Jech začínal u hasičů v České Lípě, kam nastoupil v roce 2002. Tedy v roce, kdy Česko postihly ničivé povodně. K hasičům jej přitom nasměrovala podobná událost, povodně z roku 1998, u kterých pomáhal jako voják základní služby. „Dva měsíce jsme prováděli záchranné a likvidační práce po rozsáhlých povodních ve východních Čechách. To jsem si poprvé v životě uvědomil, jak je důležité pomáhat lidem, kteří se ocitnou v krizové situaci,“ zavzpomínal Jan Jech.

Jeho prvním velkým výjezdem byl požár zámku v Zahrádkách, který má v paměti dodnes. „Tam jsem poprvé pocítil, že práce hasiče není jen o hrdosti nosit na sobě uniformu HZS ČR, ale i o fyzicky a psychicky náročné práci. Byl jsem součástí týmu, který se snažil ze všech sil bojovat s nepříznivými živly v podmínkách ničivého požáru,“ popsal.

Hasičská profese je podle něj pestrá. „Líbilo se mi jezdit k různorodým událostem, učit se od starších kolegů. A ten pocit, když odcházíte po čtyřiadvacetihodinové službě domů s pocitem, že se vám společně s týmem kolegů povedlo přispět k záchraně něčího života nebo majetku, byl naplňující,“ řekl

Během svého působení na českolipské stanici získal specializaci jako hasič – lezec, později uspěl jako velitel družstva a zastupující velitel čety. Velitelem tehdy nové stanice v Doksech se stal na podzim roku 2021.

Profese hasiče se podle něj během let změnila. „Je ještě pestřejší. Když jsem nastupoval, vyjíždělo se především k požárům a dopravním nehodám, dnes podstatně přibylo technických zásahů. Současně se proměnilo mj. i technické vybavení hasičů, které jim pomáhá zvládat práci u samotných zásahů,“ řekl.

Jsou ale zásahy, které se mu z paměti nikdy nesmažou. „Těch zásahů bylo více. Vybavuji si třeba náročnou záchranu zraněné osoby u havarovaného osobního automobilu, který se zřítil do 17 metrů hluboké průrvy a k těžce zraněné řidičce bylo potřeba slanit. Vzpomínám také na požár bytového domu a záchranu ženy z požárem ohroženého bytu,“ řekl.

Tím nejzásadnějším, jak sám říká, pro něj bylo působení v rámci odřadu na jižní Moravě po ničivém tornádu v červnu 2021. „V životě jsem neviděl tolik lidské beznaděje a smutných lidských osudů jako během této rozsáhlé události. Po pár dnech nasazení zjistíte, že vaše do té doby starosti nejsou vlastně vůbec žádnými starostmi a přehodnotíte svůj žebříček hodnot.“

I když končí po třiadvaceti letech, práce hasiče mu bude chybět, nejvíce týmová hra. „Ta se rozjíždí v okamžiku, kdy se rozsvítí poplachové světlo a vyjíždíte k události. Ten pocit, kdy se všichni snaží dělat svoji práci naplno bez ohledu na své všední a životní starosti. To se nedá popsat, to se musí zažít. Když se hasiči vrací zpět od zásahu, kde se jim podařilo uchránit majetkové hodnoty nebo zachránit život, je to nepopsatelný pocit,“ dodal.