Nároží u radnice v Liberci zdobí obří hlava od Michala Trpáka

"Hledala jsem sochu, aby byla veselá, příjemná, hravá a zároveň něco sdělovala a především, aby byla bytelná a odolala vandalům. V minulosti už tady byly dvě sochy poničené," řekla Jitka Mrázová, která pro město sochu vybírala. Plastika V-myšlení by podle ní měla vandalům odolat. Je z betonu a bez jeřábu s ní nelze pohnout. Už dnes při instalaci budila socha velkou pozornost. Lidem se líbila. "Ta mozaika vevnitř mi trochu připomíná Gaudího mozaiky v Barceloně," poznamenala jedna z přihlížejících.

Lidé ale nemusí sochu jen obdivovat zvenčí, hlava je dutá a je v ní prostor k posezení a zamyšlení. "Je možné do sochy vstoupit a ocitnout se ve víru myšlenek, které jsou tam reliéfně po stěnách," řekl Trpák. Hlava má průzory z lahví od vína, kterými do ní přes den proniká světlo. "Naopak v noci hlava těmi skleněnými průzory svítí ven, takže to vytváří takový katedrální prostor," dodal autor, jehož díla jsou například i v Praze nebo Londýně, ale i na dalším místech ve světě.

Zhruba čtyři metry vysoká hlava vystřídala na nároží sochu postavy spojené se židlí(A)symbiont od absolventky Akademie výtvarných umění v Praze Barbory Krninské. Ani ta ale nebyla prvním uměleckým dílem na tomto místě. První byla Židle sochařky Magdaleny Jetelové v roce 2005. Pak ji vystřídali dřevění ptáci, které dnes lidé najdou u vchodu do liberecké zoo. Na rohu náměstí seděl i zbloudilý Marťan Jaroslava Róny, který je na vrcholu Ještědu, nebo skleněná krychle s proschlými smrkovými větvemi od Milana Housera. Byla tam i šest metrů vysoká Klíčová socha Jiřího Davida, nebo sousoší tří koček od liberecké výtvarnice Martiny Klouzové-Niub