Státní svátky bez nákupů v obchodech? Nesmysl!

Myšlenka o celistvých rodinách trávících volný čas státních svátků procházkami v přírodě je sice naivně dojímavá, ale realita bude jiná. Chytré české hlavičky si z nesmyslného zákona udělaly trhací kalendář. Vůle lidí papír zákona nezajímá. Rozsáhlý výčet výjimek plus česká vynalézavost způsobily, že o státním svátku v žádném českém městě nenajdete člověka, který by nedokázal nakoupit to, co zrovna bude potřebovat.

Co ovšem v českých městech 100% najdete, budou lidé, kterým zákon omezující otevírací dobu obchodů způsobí problémy. Budou to jednak velcí obchodníci, kteří v daném dni nebudou moci realizovat tržby. Budou to jejich dodavatelé. Budou to i mnozí z jejich zaměstnanců, kteří berou směnu o svátku jako vítanou možnost si přivydělat mzdu s bonusem. Budou to ale i malí obchodníci, kteří mají své obchody v nákupních centrech, jejichž majitelé se rozhodli nenést vysoké fixní náklady na otevřené nákupní centrum (velké obchody a supermarket musí mít zavřeno; malé obchody mohou mít otevřeno; chodby, parkoviště a další plochy musíte vytápět, osvětlovat a hlídat v plné výši). Budou to také zaměstnanci České obchodní inspekce, kteří budou státní svátek trávit na inspekcích a kontrolách. No, bude jich celkem dost.

Říká se, že každý zákon najde své vítěze a poražené. U tohoto zákona je vítěze těžké hledat. Proč? Měl cílit na dvě skupiny osob – protektivně na zaměstnance obchodů a na výchovně na nakupující. Jenže…

Zaměstnanci, kteří nastoupili do odvětví operujících ve státní svátky, museli počítat s tím, že o státním svátku budou možná muset do práce. Otroctví v České republice nemáme, takže pokud se jim to nelíbí, mohou práci změnit – na českém pracovním trhu je velmi nízká nezaměstnanost a firmy napříč sektory stále reportují nedostatek vhodných kandidátů na pracovní pozice. Zákazníci, kteří chtějí z různých důvodů trávit čas v obchodech nebo obchodních centrech, tak činí ze své svobodné vůle. Pokud budou chtít využít čas jinak, třeba s rodinou v přírodě, nikdo jim v tom nemůže zabránit.

Takže se dostáváme k zásadní otázce: Proč by měli politici přijímat zákony, kteří „chrání“ zaměstnance nebo zákazníci před něčím, o co buď sami stojí, a pokud ne, čemu se můžou svobodně vyhnout? Nerozumím tomu.

PS - 10 argumentů proti omezení otevírací doby obchodů naleznete zde!