SOUTĚŽ: Kapela Jelen míří do Liberce se svou Vlčí srdce tour. Drbna má pro vás vstupenky zadarmo

Liberecká Drbna si popovídala s lídrem kapely Jelen Jindrou Polákem.

Na Vysočinafestu mohli diváci slyšet předělanou píseň od Karla Gotta. Budete ji zařazovat do stávajícího repertoáru?

„Korunou si hodím“ je naše oblíbená píseň, ať už v podání Karla Gotta, nebo originální verze od Creedence Clearwater Revival Band, naživo nás moc baví a v Liberci jí určitě zahrajeme!

Často mluvíte o tom, že koncertování je sen, o kterém se vám ani nesnilo a že jste začínal hrát na „ulici“. Jak to tedy bylo?

Já osobně pocházím z muzikantské rodiny, od malička jsem hrál na různé hudební nástroje, klavír, trumpetu, trombon… V patnácti jsem ale objevil rockovou muziku, pořídil si první kytaru a začal psát vlastní písničky. Od té doby jsem pořád hrál v různých kapelách a snažil se tu muziku dotáhnout, co nejdál to půjde. Do Irska jsme vyrazili s bráchou v době, kdy se u nás na ulicích vůbec hrát nesmělo. Zajímala nás ta země, irská hudba, příroda, lidé… Zahráli jsme si na ulici, potkali spoustu muzikantů, skamarádili se s nimi a pak jsme s nimi hráli i v klubech, napřed na open mic sessionech, potom regulérní koncerty. To všechno dohromady nás určitě hodně ovlivnilo. Brácha založil svojí kapelu Vintage Wine a já za nějakou dobu potkal kluky, se kterými jsme dali dohromady Jelena.

Vaše kapela se stále rozrůstá. Bude tato tendence pokračovat?

Kapelu jsme založili ve třech - já, Ondra Málek a Martin Kasal, poté, co jsme se potkali v Praze na jam sessionu. Přibrali jsme ještě kytaristu a v této sestavě jsme nějaký čas fungovali. Pak jsme, během nahrávání prvního alba, začali potkávat další muzikanty a kapela se začala rozrůstat, občas se smějeme, že jsme spíš hudební hnutí, než kapela (smích). V současné době je nás sedm a myslím, že to je konečný počet, na druhou stranu, člověk nemá nikdy říkat nikdy…

Na každém koncertě Vás doprovází host Kateřina Marie Tichá. Není spíše již členem kapely? Jak jste se dali dohromady? 

Káťa byla jedním z prvních lidí, kdo si nás všiml a přizvala nás, abychom si s ní zahráli v její písničce „Tančíme spolu“. Od té doby s námi pravidelně hostuje a za tu dobu už se rozhodně stala čestným členem jeleního stáda. Vydala vlastní EP, teď pracuje se svojí kapelou na novém albu a musím říct, že jsem měl tu čest slyšet pár písniček a je to bomba. Pevně doufáme, že bude mít i do budoucna čas si s námi i v budoucnu co nejčastěji zazpívat. Na našem libereckém koncertě jí s námi samozřejmě uvidíte a s ní i další skvělé hosty, třeba naší předkapelu Davida Stypku & Bandjeez, takže bude velká party!

Vaše texty písní jsou v češtině. Plánujete písně v jiném jazyce třeba jen pro ozvláštnění?

Některé z mých starších písní vznikly původně s anglickým textem, ale brzy jsem si uvědomil, že miluji svůj mateřský jazyk a že psát texty v češtině je výzva, které mě baví čelit. Kluci to mají stejně, takže žádnou změnu v tomto směru momentálně neplánujeme.

Vyhovuje Vám více klubová scéna nebo raději koncertujete na „čerstvém“ vzduchu festivalových podiích? Máte například sen vyprodat Strahov či zimní stadion?

Na to asi neexistuje jednoznačná odpověď, každé je jiná disciplína a každé má svoje. Letní festivaly mají tu prázdninovou atmosféru, přijde spousta lidí, kteří nás třeba ani neznají, sety jsou kratší, rychlejší… V klubech má zase člověk k fanouškům blíž, může si pohrát s atmosférou, náladou… My se vždycky snažíme s publikem navázat osobní kontakt, po koncertě za fanoušky přijít, popovídat, vyfotit se, podepsat - ta okamžitá zpětná vazba je pro nás velmi důležitá.

Kde berete inspiraci hudební?

My máme obrovskou výhodu v tom, že každý z nás jednak hraje na několik hudebních nástrojů, a každý pochází z trochu jiného hudebního zázemí, takže ty vlivy přicházejí z různých, mnohdy nečekaných směrů. Například Janek se Sašou se hodně věnují klasické hudbě, naopak Honzík se hodně pohybuje na kytarové indie-rockové scéně. Když si poslechnete kytarový riff v písni „Pohanská“ z nové desky „Vlčí srdce“, asi vám bude hned jasné, kdo s ním přišel! (smích)

Teď trochu konkrétnější otázka. V písni Jelen zpíváte o tom, že jste „zabil v lese jelena…“  Co znamená tento slovní obrat? Metafora?

Já vlastně docela nerad vysvětluji význam textů, jsem nejradši, když si v nich každý najde něco svého, svůj vlastní příběh. Ale že jste to vy, udělám výjimku (smích)! „Jelen“ je příběh o chlápkovi, kterého chtěla opustit dívka, kterou miloval. On to neunesl, vylákal jí do lesa a tam jí zabil. Když se pak vrátil do vesnice a lidé se ho ptali, proč je celý od krve, říkal jim, že zabil v lese jelena. A možná tomu v tu chvíli i sám věřil…

Kde byl ten bod, kdy jste si všimli zájmu veřejnosti a vnikli do podvědomí posluchačů. Jestli nějakým koncertem, písnickou?

Asi bych neuměl říct nějaký jeden konkrétní moment, spíš to byla taková dlouhá řada šťastných událostí, která nás na té naší dobrodružné plavbě dovedla až tam, kde jsme teď. Ať už to byla naše první šňůra coby předkapela Divokýho Billa, cena Anděl za objev roku, duet s úžasnou Janou Kirschner, naše první vlastní prakticky vyprodané turné… Náš hlavní cíl je hrát co nejvíc koncertů a dostat naše písničky k co nejvíc lidem. A když teď na koncertech vidím tu spoustu fanoušků, která se ze všech možností, které mají, rozhodne strávit svůj večer s námi a když slyším jak zpívají naše písničky - dokonce i ty nové - mám z toho fakt obrovskou radost!

Vracíte se rádi do Liberce koncertovat?

Rozhodně! Liberec má neopakovatelné charisma a my se vždycky moc těšíme zpátky, na atmosféru z jarního Bunkru často vzpomínáme! Navíc klip ke Klidná jako voda vznikal kousek od vás, v Lužických horách s výhledem na Ještěd, takže o to větší srdcovka to pro nás je!

SOUTĚŽ SKONČILA: Po dvou vstupenkách vyhrávají - Nika Jirků, Nikola Kozáková, Jakub Hříbal, Sabina Polecová a Martin Čása