Bývalý internát v Zeyerově ulici se proměnil ve školu. Dnes poprvé přivítala žáky

„Škola bude sloužit především pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami včetně těch s poruchami chování. Tuto školu dlouhodobě potřebujeme, protože děti s poruchami chování se obtížně řadí do běžného vzdělávacího systému,“ uvedl hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Původně se přitom počítalo jen s tím, že v objektu budou pouze poradny. „Velmi mě těší, že jsme i díky dotaci ve výši 42,7 milionů korun to původní rozhodnutí změnili a budovu kompletně využili celou. Tím, že se sem přestěhovala základní škola, mohly být v právě začínajícím školním roce otevřeny 4 nové třídy a všechny děti z Liberce, které potřebují tento typ vzdělávání, mohly být přijaty,“ podotkl hejtman.

Nová budova umožnila změnit uspořádání školy pro děti se speciálními potřebami. „Základní škola se přestěhovala z Jedličkova ústavu do Zeyerovy ulice, kde se díky tomu uvolnila kapacity pro základní školu speciální na 50 – 60 žáků, což v přepočtu znamená 10 tříd. A základní škola se zvedla na 60 žáků, což je v současné době 26 kmenových tříd, přičemž kapacita je tady v Zeyerově ulici 27 tříd,“ vysvětluje ředitel školy Vít Šťastný.

V posledních třech letech přijímá základní škola vždy přes 20 žáků ročně, to znamená, že se vždy otevírají tři první třídy. V případě základní školy speciální jde ročně o zhruba 15 – 17 žáků se středně těžkým až těžkým mentálním postižením. „Ještě 10 let nazpět to byl jeden žák, maximálně dva. Teď jsou to takto vysoké počty. Pokud by podobné zůstaly i v příštích letech, musíme být schopni zajistit kapacitu školy minimálně 120 žáků. V současné době jsme na 80 a díky uvolnění prostor v Jedličkově ústavu se na 120 můžeme rozšířit,“ dodává ředitel.

Rekonstruované prostory bývalého internátu jsou vybaveny z větší části novým nábytkem, vyrobeným převážně na míru a pro potřeby dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Samozřejmostí jsou funkční boxy pro samostatnou práci, boxy pro práci ve dvou, laboratorní stoly, závěsná křesla, klavír, keramická pec a nejrůznější herní prvky. V budově je také vybudována horolezecká stěna.

Proměnilo se také okolí zrekonstruované budovy. Nově přibyly dvě venkovní učebny, jedna se sportovním a jedna se zahradnickým skladem, hřiště pro různé druhy sportů včetně základního vybavení, vyvýšené záhony, chodníčky apod. Úpravy se též dočkala přístupová cesta do areálu a také parkovací plochy pro učitele a prostor pro rodiče pro vysazení dětí před školou.

„Součástí úprav areálu je i doplnění senzorického hřiště včetně specifických herních prvků, které bude dokončeno do konce listopadu letošního roku. Potřeba vybudovat hřiště vzešla v průběhu stavby, a to především z řad veřejnosti. Hřiště bude určeno nejen pro žákyně a žáky, ale také pro veřejnost. Potřebám handicapovaných budou přizpůsobeny herní prvky, použité materiály, jejich skladba a rozmístění. Hřiště je navrženo tak, aby poskytovalo bezpečný prostor pro pohyb, trénink koordinace a rovnováhy. Některé pomůcky instalované na senzorickém hřišti, jako jsou trampolíny, houpací systémy, balanční prvky či skluzavky, mohou přispět k uvolnění přebytečné energie a podpořit tak schopnost soustředění a vnitřní autoregulace. Zároveň jsou na hřišti navrženy sektory s lavičkami a stoly, kde děti budou moci dále rozvíjet základy sebeobslužných a dalších praktických dovedností,“ dodává mluvčí Libereckého kraje Andrea Fulková.

V přízemí se kromě šesti terapeutických a odborných učeben nacházejí šatny, jídelna, zázemí a sociální zařízení. První podlaží je určeno především pro výuku, je zde vybudováno dvanáct kmenových a jedna odborná učebna, sociální zařízení, kabinet pro učitele a sklad pomůcek. Ve druhém nadzemním podlaží vzniklo jedenáct kmenových učeben, tři odborné a jedna učebna terapeutická, a to včetně sociálního zázemí pro žáky a učitele. Ve třetím nadzemním podlaží vzniklo především zázemí pro pedagogické pracovníky, pro speciální pedagogy a čtyři speciální učebny.

Záměr vybudovat v Liberci novou školu pro děti se speciálními potřebami vznikl před sedmi lety. „Teď se sen stal skutečností a škola je hotová a plná dětí. Nový začátek ve vzdělávání dětí v této budově má symbolizovat i nový název školy. Už to není ZŠ pro tělesně postižené, už to není Jedličkárna, ale už je to Základní a mateřská škola Zeyerova,“ podotkla vedoucí krajského odboru školství Jiřina Princová.

„Budova patří statutárnímu městu Liberec, kraj ji má zapůjčenou na padesát let,“ uvedla radní Jitka Skalická (Starostové pro Liberecký kraj). „Rádi bychom objekt v budoucnu získali do svého majetku včetně rozsáhlého areálu, který jej obklopuje. Pak bychom mohli vybudovat další podobně zaměřená zařízení, třeba odlehčovací službu pro rodiče autistických dětí nebo denní centrum,“ doplnil hejtman Půta. Jednání o možném odkupu podle něj stále probíhají.

Smlouvu o výpůjčce budovy uzavřel Liberecký kraj se statutárním městem Liberec v roce 2020. Stavět se začalo v první půlce loňského roku.

Peníze na rekonstrukci budovy získal kraj z Integrovaného regionálního operačního programu 2021–2027. „Schválený závazek předfinancování a spolufinancování projektu bylo v řádu 223 milionu korun včetně DPH. Dotace činila 42,72 miliony korun, přičemž 26,5 milionu korun jsme už obdrželi,“ uvedl náměstek pro investice Jiří Ulvr (Starostové pro Liberecký kraj). „Stavební práce vyšly celkem na 182.981.825,30 korun. Zhotovitelem bylo sdružení společností SYNER, s. r. o. a SYBAN, s. r. o. Vybavení v podobě nábytku a IT příslušenství vyšlo na 23,3 miliony korun. Ostatní výdaje jako například technický dozor investora, posouzení klimatického dopadu, projektová dokumentace nebo archeologický dohled stálo šest milionů korun,“ dodává.

Nově otevřená škola v Zeyerově ulici je v současné době největší svého druhu v Libereckém kraji. Kvůli rostoucímu počtu dětí se speciálními potřebami bude v nejbližší době muset kraj začít řešit školy tohoto typu v Jablonci nad Nisou. „Tam jsou děti rozdělené na třech místech po městě, jsou v mateřských školkách nebo v budovách bývalých mateřských školek, což pro ně není ideální,“ podotkla Skalická. Kromě kraje zřizují školy pro děti se speciálními potřebami i města, nově zrekonstruovanou školu pro ně dnes slavnostně otevřeli také například ve Frýdlantu.

Rozhovor s ředitelem MŠ a ZŠ Zeyerova Liberec Vítem Šťastným




Pro jakou spádovou oblast fungujete?
Nejčastěji jsou u nás děti z Liberce, Jablonce nad Nisou, občas z Frýdlantského výběžku. Ale čím dále od nás dítě bydlí, tím více narážíme na možnosti zákonných zástupců. Protože pořád je to základní vzdělávání, tedy od 1. do 9. třídy a ty děti u nás nejsou ubytované, nejsou na internátě, takže to znamená denně je dovážet. Většinou se u nás tedy vzdělávají děti z dojezdové vzdálenosti půl hodiny, takže Jablonec nad Nisou, Frýdlantský výběžek, Jablonné v Podještědí, Cvikov, možná ještě Turnov. Dneska jsme největší speciálka v Libereckém kraji.

Tady v Zeyerově ulici máme děti v oboru základní škola, které potom pokračují na učňovské obory, klasické střední školy. Většinou jsou to děti, které sem přijdou buď v prvním ročníku, kdy poslední tři roky zpět jsme otevírali vždy po třech třídách. Ale je tam vždy jen 6 dětí v ročníku, protože mají těžké vzdělávací hendikepy, vady řeči, ADHD, nevydrží sedět, takže čím je jich míň ve třídě, tím je to lepší. A zároveň nám přicházejí děti, které selhávají v běžných základkách, ať už sociálně nebo výukově. To se bavíme o počtu 20 – 25 žáků během školního roku z běžných základních škol, nejčastěji z velkých sídlištních.

V článku hovoříte o tom, že se počty dětí se speciálními vzdělávacími potřebami zvyšují. Konkrétně jste hovořil o tom, že rapidně roste počet dětí, které navštěvují základní školu speciální. Proč to tak je?
Je to tím, že přibývá dětí se středně těžkým nebo těžkým mentálním postižením, ještě třeba v kombinaci s autismem. Dříve jsme měli na škole spíše děti s tělesným postižením plus ta mentální kombinace, dnes jde o poruchy chování, autismus a samozřejmě v kombinaci s tím mentálním postižením. Důvody já neznám, vědci se na to snaží přijít, provádějí výzkumy v Americe. Ale zkrátka ten počet dětí roste a já jsem rád, že na to můžeme reagovat navýšením kapacity.

Daří se vám získávat speciální pedagogy, kteří jsou pro udržení kvality školy nezbytní?
Daří, jsme fakultní škola Technické univerzity v Liberci, která tedy trochu k naší smůle produkuje v rámci speciální pedagogiky jen bakaláře. Nicméně tím, že k nám studenti chodí na praxi, u nás potom často zůstávají. A také si vybíráme lidi srdcaře, normální, gramotné v terénu a když nás zaujmou, tak třeba nastupují na začátku na pozici asistenta pedagoga a pak si vzdělání dodělávají v průběhu. Ale samozřejmě potřeba speciálních pedagogů je obrovská. Jen u nás jich máme s titulem Mgr. 100 na celkový počet 200 zaměstnanců. V Liberci ale to magisterské studium není, takže musíme obrazně řečeno na hlavním nádraží čekat, kdo jede s bakalářem studovat někam dál, do Hradce Králové, do Ústí nad Labem a přemlouvat ho, aby se vrátil ze studií do Liberce a šel pracovat k nám.

Nesnažíte se jednat s univerzitou o možnosti nabízet i magisterské studium?
Já myslím, že univerzita to řeší, ale je to oblast, ve které se tolik neorientuji. Myslím si, že je tam třeba mít akreditaci a garanty toho vzdělávání a je to o jejich jednání s ministerstvem. Ale když se na to podívám jako laik zvenku, tak se bavíme o 21. století, máme tady lidi s hendikepem, tak bychom měli mít na pedagogických fakultách i jako součást běžného vzdělávání speciální pedagogiku. Dneska už by to mělo být i součástí klasického učitelství, protože ty děti jsou i na běžných základních školách v inkluzích a základy speciální pedagogiky, logopedie, kdy s nadsázkou každé druhé dítě má nějakou logopedickou vadu, by měly být standardem minimálně pro učitelství na prvním stupni. A to nejenom tady na TUL, ale i na dalších pedagogických fakultách.

Pojďme se teď vrátit k nové budově vaší školy v Zeyerově ulici. Co všechno v ní máte kromě klasických učeben?
Začnu trochu úsměvně, toaletami. V té předchozí škole jsme měli asi 6 toalet na celou budovu. Teď jich máme asi 16, takže jsme dobře zabezpečení, můžeme odbývat potřebu jak chceme, nemusíme stát fronty a můžeme opouštět i hodiny. Potom máme krásné venkovní učebny v počtu 4, nádherné hřiště, krásný areál a spoustu speciálních učeben na muzikoterapii, počítačovou učebnu, výtvarný ateliér, keramickou dílnu. Ta je strašně důležitá. Je potřeba si uvědomit, že my většinu těch dětí připravujeme na učební obory, takže chceme navázat změnou vzdělávacího programu. Změnit ho tak, aby převládaly spíše předměty jako pracovní činnosti, kde se děti budou učit pracovat rukama.