Klinika v kanadském Montreux slibovala vyléčit z anorexie i ty, kterým nikdo jiný nedokázal pomoci. Byla pro mnohé poslední nadějí – dokud nevyšlo najevo, co se dělo za zavřenými dveřmi. Skutečně pomáhala, nebo spíš ničila životy?

Co stojí za tím, že člověk začne nenávidět vlastní tělo? Drbna přináší další díl podcastu Stop anorexii, tentokrát uslyšíte konkrétní příběhy lidí, kterým do života vstoupila porucha příjmu potravy. Příběhy o zlomeném srdci, přísné rodině, nátlaku okolí, ale i o víře, která z těla udělala něco nečistého.

Umět promluvit adekvátním způsobem na veřejnosti, zároveň se při tom držet vymezeného tématu, a ještě přesvědčit nejen publikum, ale rovněž porotce a porotkyně. To je cíl studentské soutěže Prezentiáda, který pro studující středních škol a žactvo škol základních organizuje po celé České republice i v sousedním Slovensku spolek Student Cyber Games. Krajské kolo této soutěže hostil ve čtvrtek 27. března také Liberec. Uskutečnilo se ve zdejší Střední průmyslové škole strojní a elektrotechnické a Vyšší odborné škole a zúčastnilo se ho 11 týmů.

„Řekl mi, že jsem tlustá, a tak jsem dostala anorexii.“ Takhle jednoduše si někteří představují vznik poruchy příjmu potravy. Realita je ale mnohem složitější. Svou roli hrají biologické predispozice, rodinné prostředí, emočně náročné situace nebo traumatické zážitky včetně sexuálního zneužívání. Jsou ale i případy, kdy se žádná jasná příčina nenajde.

Mentální anorexie není jen výmysl dnešní doby. Dnešní badatelé se shodují, že poruchou příjmu potravy nejspíš trpěla i rakouská císařovna Alžběta Bavorská, manželka císaře Františka Josefa. Nasvědčují tomu totiž její zdravotní problémy i chování.

Psychiatrická léčebna – pro někoho místo klidu, terapie a pochopení, pro jiného noční můra plná restrikcí. V tomto díle sdílíme skutečné zkušenosti pacientek – od citlivé péče a podpory až po tvrdé metody, jako je kurtování za odmítání jídla. Přečtěte si autentické příběhy a zjistěte, proč je klíčové začít s léčbou včas a dobrovolně.

Dnes, 8. března, slavíme Mezinárodní den žen. Jedná se o socialistický přežitek nebo stále důležitý svátek? A mohou karafiáty a bonboniéry napravit přetrvávající rozdíly v platech i příležitostech pro ženy?

Zeptejte se jakéhokoliv trenéra nebo hráče Liberce a Jablonce, co pro ně znamená derby. Odpověď bude vždy prakticky stejná. „Pro fanoušky jde o nejdůležitější zápas." Ano, i z vlastní zkušenosti mohu říct, že odpustím jakoukoliv porážku, jen tu v derby ne. Zápas mezi Libercem a Jabloncem má všechny předpoklady být tím největším v regionu, přesto se v posledních letech potýká s prořídlými tribunami.

„Myslel/a jsem to dobře.“ Věta, kterou si mnoho lidí opakuje poté, co jejich slova ještě více ublížila někomu, kdo bojuje s anorexií. Jaké věty zní nevinně, ale zanechávají hluboké šrámy? Jak mluvit s nemocným, aby necítil tlak, stud nebo pocit selhání?

V posledních týdnech se v reakci na nekompromisní konkurenci mezi maloobchodními prodejci potravin, kteří se snaží ukrojit každou desetinu procenta z tržního podílu ve svůj prospěch, opět rozvířila debata o slevách v maloobchodě. Že se ceny mění. Že je slev moc. Že jsou v různý čas v různých obchodech. Že jsou vázané na retenční zákaznické programy. A zaznívají různé nápady, jak slevy omezit, či dokonce zakázat. Mně osobně debata o omezování slev přijde absurdní, čímž se vracím k titulku článku. Důvod, proč slevy existují tisíce let, vás totiž skutečně nepřekvapí: Je to proto, že lidé slevy a slevové akce milují.