Počasí dnes8 °C, zítra9 °C
Pondělí 14. října 2024  |  Svátek má Agáta
Bez reklam

Pevnými palivy topí přibližně patnáct procent domácností. Řada lidí ale neumí kotel správně obsluhovat, říká Jiří Horák alias Smokeman

Popularizátora vědy Jiřího Horáka zná široká veřejnost spíše pod přezdívkou Smokeman. Sám nemá rád „špatný“ kouř, a proto Čechy učí, jak správně topit, aby neobtěžovali okolí, a zároveň byli ohleduplní ke svým peněženkám. Nejen o tom se rozpovídal v dalším díle rozhovorového seriálu Bez servítků.

Konec nadějí: peníze z emisních povolenek nelze použít na utlumení cen energií

Do úterý šlo zaslat připomínky k návrhu Energetického regulačního úřadu (ERÚ), podle kterého domácnostem od příštího roku zdraží regulovaná část ceny elektřiny o 71 procent a průmyslu až o 206 procent. Mnozí se upínají k tomu, že zdražení se ještě...

Jak vlastně vznikla postava Smokemana? Postava, která poměrně složitá témata vysvětluje „lidskou“ řečí?
Jednoznačné vysvětlení nemám, v podstatě si to již žije svým vlastním životem v podobě různých „legend“ a těžko říci, které je ta pravdivá. Možná základ je v tom, že jsem se vyučil horníkem a tento svět je ve srovnání s následnou vysokou školou, doktorátem a prací na Join Research Center dosti odlišný. Snažím se řídit Konfuciusovým heslem: „Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.“ Proto je ve Smokemanově pojízdné kotelně „dotýkání“ přísně nařízeno. Snažím se o to, abych nemluvil jazykem jiného kmene, abych mluvil jazykem normálního člověka, který doma má lokální topeniště, tedy kotel či kamna. Snažím se na první pohled složité věci vysvětlovat tak, aby je každý zájemce mohl pochopit. To má samozřejmě spoustu úskalí, protože zjednodušení může znamenat nepřesnost. Na zkušebně VŠB – Technické univerzitě Ostrava, kde na Výzkumném energetickém centru při Centru energetických a environmentálních technologií mám na starosti výzkumnou skupinu Moderní systémy vytápění, jsme udělali tisíce spalovacích zkoušek. Dle jejich výsledků jsme vytvořili jakousi „mantru“ popisující čtyři parametry, které zásadně ovlivní to, co nám jde z komína. Do čeho to dávám, co tam dávám, kdo to tam dává a jak se o to spalovací zařízení starám.

Zkuste to rozebrat podrobněji.
Když to vezmu postupně, tak do čeho to dávám, představuje typ a kvalitu spalovacího zařízení (kotle, kamna). Co tam dávám, to znamená druh a kvalita paliva. Kdo to tam dává, představuje kvalitu obsluhy. A jak se o to starám, je kvalita údržby. Kámen úhelný je v tom, že když je jeden z těch čtyř parametrů „špatně“, velmi negativně to ovlivní celý výsledek. Můžete mít například výborný zplyňovací kotel, ale když budete „trubka“ a poslechnete špatnou radu kamaráda a budete kotel z nějakého důvodu provozovat při sníženém výkonu, tak můžete výrazně zhoršit kvalitu spalovacího procesu. Čímž zhoršíte účinnost přeměny energie paliva na teplo a zvýšíte produkci znečišťujících látek. Většinou samotný provozovatel kotle to chce dělat dobře, a často si myslí, že to tak také dělá. Je to podobné jako si většina lidí myslí, že jsou dobří řidiči a nemusí to být pravda. Nová spalovací zařízení častokrát potřebují jiné postupy obsluhy než ta stará.

Co je cílem Smokemana?
Smokeman „vznikl“ proto, že kvalitu spalování má svým způsobem na starosti a v rukách člověk, to se rovná obsluha, provozovatel. Stejně jako u leteckých katastrof je tím, kdo za ně může, člověk. Podobně je tomu u špatného spalování při vytápění pevnými palivy. Proto například automatické kotle minimalizují vliv obsluhy. Její činnost se v podstatě změnila na dva úkony – starej se o to, aby v zásobníku bylo palivo a odstraň popel. Takový kotel se pak o zbytek postará sám, takže vliv obsluhy na kvalitu spalování je minimální, pokud tedy řídicí jednotka má správné nastavení.

Kolik procent populace v tuzemsku topí pevnými palivy?
To je výborná otázka. Nevíme to přesně, ale přibližně jen patnáct procent českých domácností používá pevná paliva jako hlavní zdroj pro vytápění. Tyto domácnosti vyprodukují přes sedmdesát procent všech „českých“ emisí jemného prachu. Je to obrovský nepoměr. Biomasu spaluje zhruba 55 procent zmíněných domácností a 45 procent stále používá uhlí. Hodně lidí to má podobně jako například já. Vytápím plynovým kondenzačním kotlem, a k tomu mám jako dodatkový zdroj tepla také krbová kamna, protože víno a polibek prostě před těmi kamny lépe „chutná“.

Všichni si určitě vybavujeme zimní pohled na české vesnice, kdy se z komínů line hustý tmavý kouř a všude je cítit spálené uhlí a někdy i něco, co do kamen nepatří. Jaké je porovnání české vesnice před třiceti lety s tou dnešní? Je to lepší?
Asi jak kde, ale má zkušenost je, že je to podstatně lepší. Máme dosti krátkou paměť. Někdo vzpomíná, jak to bylo za soudruha krásné, ale zapomíná i na to, co však tak krásné nebylo, kvalita ovzduší na vesnicích, ale i jinde byla horší, ale tenkrát jsme to zas tak moc neřešili. Když se bavím s kolegy z Rakouska a Německa, jsou v šoku, kde všude máme přiveden plyn. Z pohledu kvality spalování a komfortu obsluhy je plyn výborný způsob vytápění. Pomiňme však nyní, že se jedná o fosilní palivo a že ve střednědobém horizontu si EU klade za cíl toto palivo opustit. To se může stát, ale zatím úplně nevíme, jakým rozumným řešením to nahradíme. Zjednodušeně můžeme říci, že vytápění plynem nebo elektřinou znamená, že mám jedno kolečko v baráku, kterým vše ovládáme. V podstatě se o nic nestarám. Ale samozřejmě pohodlí něco stojí. Jednou ze základních motivací, proč těch patnáct procent domácností spaluje pevná paliva, jsou nižší náklady na topnou sezónu. Zpět k vaší otázce. Když jsme plynofikovali vesnice, tak se zásadně proměnily. Lidé jsou podstatně pohodlnější. Přibližně třetina českých domácností je vytápěna plynem, třetina používá CZT – centrální zásobování teplem a desetina používá elektřinu.

Ideologie zvítězila nad rozumem. Ceny energií se na starou úroveň v blízké době nevrátí, říká poslanec Václav Král

Návrat cen energií na úroveň, kterou jsme znali před třemi lety, nejspíš v nejbližší době nehrozí. To říká poslanec ODS a předseda představenstva v akciové společnosti Teplárna České Budějovice Václav Král. V dalším díle rozhovorového seriálu Bez...

Dříve se také pálením v kotlích nebo kamnech likvidovalo doslova „co dům dal“. Myslíte, že se v tomhle společnost změnila?
Nemyslím si, že se jedná o nějak velmi rozšířenou praxi, ale určitě se to také děje. Proto jsme pro Ministerstvo životního prostředí vyvinuli metodu SEMAFOR. Ta umožní na základě složení popela vyhodnotit, zda byl spalován odpad, či nikoliv. Pokud někdo pálí odpadky, nedělá to zpravidla hlavně kvůli tomu, aby ušetřil za palivo, ale většinou touto cestou likviduje odpad, což vlastně taky nedává smysl, když máte na každém rohu kontejnery na tříděný odpad a jako Češi jsme světová špička v třídění. Spalitelné odpady, které nerecyklujeme, můžeme energeticky využít, ale v cementárnách či velkých spalovnách odpadů, protože tam jsou ideální podmínky pro jejich přeměnu na teplo, a hlavně jejich součástí jsou kvalitní odlučovací „technologie“, které minimalizují produkci škodlivin. Toho nikdy doma nedosáhneme.

Jak poznáte, že někdo spaluje nekvalitně?
Například podle zápachu, hustoty a barvy kouře. Byl by ovšem omyl si myslet, že komu výrazně kouří komín, pálí odpadky. I s čistým palivem můžete docílit toho, že ho spalujete špatně a zamořujete široké okolí. Na to právě ukazuje Smokemanovo desatero správného topiče. Výsledky našich měření ukazují, že dobře spálené uhlí vyprodukuje méně škodlivin než špatně spálené dřevo. Proto je třeba dbát na doporučené zásady, jako například, že do spalovacího zařízení dávám jen takové palivo, pro které bylo vyrobeno, dřevo mám vysušeno, nedusím oheň, pravidelně čistím spalovací zařízení i spalinovou cestu, apod. Je toho více, a názorně je to ukázáno na videích zde. Nyní jsou videa již také na ČTedu.

Dřevo je vlastně taková baterka energie ze slunce uložená do hmoty zázrakem fotosyntézy. Jako lidé neumíme žádnou energii vyrobit. Umíme „jen“ přeměnit jednu formy energie na jinou formu energie. Například v kamnech přeměníme chemicky vázanou energii dřeva na tepelnou energii pro vytápění. Je proto velký rozdíl, zda tato míra přeměny, tedy účinnost, je 10, 50, nebo, 90 procent. Z jiného úhlu pohledu můžeme říci, že základní jednotkou energie je koruna. Jasně, bavíme se častěji o joulech nebo kilowatthodině, ale ve výsledku nás zajímá, kolik zaplatíme za topnou sezonu. A když tu přeměnu budeme dělat s větší účinností, zaplatíme méně. Proto jedním z bodů, který máme v desateru, je i doporučená teplota spalin.

Zkuste to detailněji popsat.
Je to v podstatě o účinnosti. Když si vezmu jedno kilo dřeva, to má přibližně 15 megajoulů, tedy nějaké čtyři kilowatthodiny. Dáte ho tedy do spalovacího zařízení a chcete ideálně využít sto procent té energie. To samozřejmě nelze, protože žádný „stroj“ to nedokáže. Tudíž se snažíme alespoň o maximální míru využití. Když mám například otevřený krb, kam dám dřevo, jde do něho zbytečně velké množství vzduchu a třeba i devadesát procent energie z toho dřeva mi jde ven komínem. Takže reálná účinnost je jen deset procent, z jednoho kilogramu dřeva, který má v sobě 15 megajoulů, jsme jich na vytápění využili jen 1,5 MJ a 13,5 MJ nám vyletělo komínem ven. Proto jsme začali ke krbům dávat dvířka. Šlo o snížení přívodu vzduchu na optimální množství. Ale pozor, málo vzduchu je také špatně, vždy je to jistý kompromis. Velikost komínové ztráty závisí na množství spalin, kterou ovlivním množstvím spalovacího vzduchu a na teplotě spalin. Takže pokud mám dobře nastavené množství spalovacího vzduchu, mohu pak za kamny či kotlem udržovat optimální teplotu spalin, a tím optimalizovat komínovou ztrátu. Rozumná teplota spalin je mezi 100 až 250 stupňů Celsia, ale má to svá specifika, proto koho to zajímá ,může se podívat na video, které popisuje osmý bod desatera správného topiče. 

Je to opět kompromis, vysoká teplota spalin (např. více než 300 °C) znamená velkou komínovou ztrátu, prostě topím pánu Bohu do oken. Nízká teplota spalin (pod 100 °C) představuje hrozbu kondenzace dehtů a vody ve spalinové cestě (komín a kouřovod) a ve spalovacím zařízení, což může výrazně zkrátit životnost a také ohrozit správnou funkčnost zařízení, protože bude malý komínový tah.

Jen pro představu, kolik vzduchu „sežere“ kilo dřeva?
Je to řádově pět tisíc litrů vzduchu. To je neuvěřitelné, že? Vezměte si, že objem plic je u profesionálního sportovce třeba kolem pěti litrů. A pokud mluvíme o pěti tisících litrech vzduchu, je to potřebné minimum. Ve skutečnosti spaluji s přebytkem spalovacího vzduchu, takže na jeden kilogram přivedu do spalovacího zařízení přibližně deset tisíc litrů vzduchu. Proto je potřeba zajistit, aby vzduch šel jen tam, kam má, a mohl jsem jej jako provozovatel ovládat za pomoci vzduchových „klapek“. Pokud je zařízení netěsné a je do něj nasáván „falešný“ vzduch, poroste mi komínová ztráta. Vzduch bych měl mít pod kontrolou, to zjistím testem těsnosti. Nejjednodušeji to zjistím u kamen s prosklenými dvířky. Pokud mi v ohništi hoří palivo plamenem a zavřu klapky spalovacího vzduchu, tak by mi měl plamen výrazně pohasnout. To mi říká, že je zařízení těsné a že vzduch jde jen tam, kam potřebuji a mám jej pod kontrolou. Po ukončení testu těsnosti samozřejmě klapky opět otevřu, protože již víme, že bez vzduchu není oheň. Pokud mám zařízení netěsné, je třeba najít, kudy falešný vzduch do zařízení přichází a netěsnost odstranit. Většinou stačí vyměnit těsnicí šňůru ve dvířkách. Pokud používáte lokální topidlo (kamna, vložky, sporák), tak si uvědomte, odkud se do něj přivádí spalovací vzduch? U starších zařízení většinou z místnosti, kde je zařízení provozováno. Po výměně oken a dveří se možnost přívodu vzduchu výrazně zmenšila, pamatujte na to, že musíte nějak zajistit dostatečný přívod vzduchu. Většina nových zařízení má již centrální přívod vzduchu a ten pak do místnosti přivedete například ze sklepa, přes venkovní stěnu a nebo komínem. Jeden kilogram dřeva spotřebuje přibližně 10 m3 vzduchu. Pokud jej spálíte za jednu hodinu, vyrobíte přibližně 3 kWh tepelné energie, takže kamna mají výkon cca 3 kW. Většinou budete spalovat větší množství paliva, takže budete potřebovat i větší množství vzduchu.

A proto je tady Smokeman, který se snaží to lidem vysvětlit tak, aby to pochopili, a ideálně při našich setkáních si vše i vyzkoušeli. Názorná ukázka má obrovský vliv. Leckdy za námi někdo přijde a uzná, že to vlastně celý život dělá špatně a že až tím, jak jsme mu to dokázali podat, to pochopil a začal topit správně. Kdyby všichni topili správně, nebyl by tady Smokeman potřeba, a to je jedním z mých cílů. Kouři i válce zmar.

Ing. Jiří Horák, Ph.D. alias Smokeman je vedoucí výzkumné skupiny „Moderní systémy vytápění“.

VŠB – Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO)
Centrum energetických a environmentálních technologií (CEET)
Výzkumné energetické centrum (VEC)

Hodnocení článku je 20 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto VŠB

Štítky palivo, kamna, energie, dřevo, topení, Jiří Horák, komín, teplo, odpad, spalování, Smokeman, rozhovor, Bez servítků

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Pevnými palivy topí přibližně patnáct procent domácností. Řada lidí ale neumí kotel správně obsluhovat, říká Jiří Horák alias Smokeman  |  Bez servítků  |  Drbna  |  Liberecká Drbna - zprávy z Liberce a Libereckého kraje

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.