Co kniha, to bestseller. Štěpánovi Javůrkovi vychází 22. listopadu závěrečný díl trilogie Sudetský dům III. Zatím mu vyšlo v nakladatelství MOBA pět knih – Nebe nad Perninkem, Sudetský dům I, II, Krušnohorské osudy a Chaloupky, ta byla první a vyšla roku 2021. Všechny se dočkaly dotisků, některé z nich i dalších vydání. Dosud se prodalo více než 100 tisíc výtisků jeho knih a v hlavě už spřádá plány na sepsání dalších. „Mám v hlavě dva příběhy a každý z nich je úplně jiný. Právě jsem ve fázi přemýšlení, na kterém z těchto dvou příběhů začnu, co nevidět pracovat,“ říká spisovatel v rámci rubriky Bez servítků.
Čtvrtek, 20. dubna 2023, 12:00
Ve svých knihách nejčastěji popisuje krvavá léta, která český národ prožíval. V nové knize, kterou vytvořil společně s ukrajinským historikem Radomyrem Mokrykem, mluví o krvavých létech Ukrajiny. Ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět se v...
Příběh Sudetského domu III začíná rokem 1959 a končí 1968, krátce před invazí vojsk Varšavské smlouvy. Nastává doba společenských změn. Mnozí se vracejí z komunistických kriminálů. Staré rány a křivdy se však stále ozývají.
Působivé vyprávění naposledy zavede čtenáře do podhorské vesnice Skláře. Již téměř deset let je František Smolík oddělen od své rodiny ostnatým drátem kriminálu. Zatímco ve Sklářích si Jarmila musí sama poradit s péčí o rodinu, neustále pronásledovanou komunisty, František pomalu ztrácí naději, že se ještě někdy dočká shledání. Doba se ale mění a atmosféra ve společnosti se začíná uvolňovat. Političtí vězni jsou postupně propouštěni na svobodu a vrací se do svých domovů. Návrat do života je ale plný nástrah a staré křivdy nelze jen tak zapomenout.
Ve své románové trilogii Sudetský dům se věnujete složité době válečných a poválečných let. Co vás na této době přitahuje? Vycházíte například i z rodinné historie?
V dějinných událostech 20. století jsou kořeny současného stavu našeho regionu, jeho problémů, silných i slabých stránek. Já svůj region miluji, a proto se zajímám o jeho historii. To je jediný důvod, proč se těmto tématům tak intenzivně věnuji. Částečně přitom vycházím i z rodinné historie. Můj pradědeček odešel nedobrovolně v roce 1938 z pohraničí do Lysé nad Labem. Tak poznal prababičku, vzali se, narodila se jim dcera a po válce se vrátili do Sudet, zabrali dům a začali nový život. Jeden z tisíců příběhů, které se zde odehrávaly.
Příběh končí v roce 1968, krátce před invazí vojsk Varšavské smlouvy a navazující normalizací, která pro mnoho lidí znamenala konec nadějí. Nejeden čtenář si jistě položí otázku, jak by se hrdinům Sudetského domu v této době žilo. Nelákalo vás provést postavy románu i tímto obdobím?
Každý příběh má svůj začátek a také konec. Nepovažoval jsem za rozumné natahovat příběh Smolíkových dál, za srpen 1968. Nemohu mluvit o tom, jak kniha končí, protože bych leccos z děje třetího dílu prozradil, a tak řeknu jen jedno. S hlavními hrdiny této trilogie jsem strávil více než tři roky svého života a za tu dobu mně přirostli k srdci. Nebylo jednoduché se s nimi rozloučit.
Na besedách se čtenáři se jistě setkáváte s mnoha pozitivními ohlasy. Najdou se i čtenáři, kteří polemizují, nebo dokonce hájí „staré dobré časy“? Vyprávějí Vám lidé své příběhy?
S tím se samozřejmě také setkávám. Nikomu jeho názor neberu, jen se vždy snažím hájit ten svůj pomocí faktů, argumentů, svědectví a pramenů. Před listopadem 1989 vládl v této zemi zločinný režim, který morálně, kulturně a hospodářsky devastoval celou společnost. Tento svůj názor říkám, aniž bych měl potřebu někoho urážet. Nikdy nemám problém s kýmkoli vést polemiku, když je v mezích slušnosti. K druhé části otázky – lidé mně samozřejmě své příběhy vyprávějí. Příběhy a osobní zážitky lidí jsou tím nejcennějším zdrojem informací.
Sledujete současnou českou literaturu? Máte nějaké literární vzory, ať už současné nebo klasické?
Současnou českou literaturu sleduji a práce českých autorů si moc vážím. Hlavně si ale vážím každého, kdo něco tvoří, kdo dokáže jít s kůží na trh. Mám pocit, že česká literatura plodí mimořádně kvalitní autory v každém období a současná literatura není výjimkou. Je několik českých autorek/autorů, jejichž knihy i já sám doslova hltám.
Práce spisovatele je jistě náročná na soustředění. Máte nějaké rituály, které vám pomáhají? Nebo jste ten typ, který dokáže psát téměř kdekoliv?
Já píši kdekoli a kdykoli. Klidně u toho může hrát televize, hudba, někdy píši v přírodě, jindy obklopen lidmi. Když začnu psát, soustředím se jen na text a je mně jedno, kde zrovna jsem. Na psaní používám obyčejný a levný notebook, to z toho důvodu, že často píši na místech, kde se notebook velmi rychle ušpiní, nebo rovnou zničí.
Prozradíte čtenářům, jestli se mohou těšit na nějaké další vaše příběhy? Navážete v něčem na Sudetský dům, nebo vás inspirace táhne jinam?
Mám nyní v hlavě dva příběhy a každý z nich je úplně jiný. Jeden vypráví o podobné době jako trilogie Sudetský dům, bude se odehrávat v rozmezí let 1945 až 1953. Je to příběh komunisty, hrdiny 2. světové války, který se po roce 1948 stává součástí obludné mašinérie, vlastní rodině navzdory. Druhý příběh se odehrává v 90. letech 20. století a prolínají se v něm události balkánských válek s porevolučním životem v českém pohraničí. Právě jsem ve fázi přemýšlení, na kterém z těchto dvou příběhů začnu co nevidět pracovat.
Foto MOBA
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Aktualizováno 31. října, 17:30
