Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Nejen na českém internetu přibývá zpravodajských portálů, které nabízejí pouze zpoplatněný obsah nebo různé formy prémiového obsahu. Zkuste si tipnout, jak velké procento čtenářů má zájem o placení za zprávy na internetu. Každý třetí? Nebo každý desátý? Jste na omylu. Podle poslední analýzy Reuters Institute Oxfordské univerzity je to zhruba sedm procent čtenářů.
Málokdo tuší, že se za zprávy platilo už v roce 1609. Tehdy šlo především o záležitost vyšší sorty, která si tištěné noviny mohla dovolit. Postupem času se dařilo zdokonalovat tiskařské stroje a cena novin šla dolů. Tím se staly dostupné i chudším lidem. S jejich rozšiřováním začala vznikat masmédia, která si mohl dovolit téměř každý.
Jakási revoluci se začala rýsovat v devadesátých letech minulého století, kdy se doplňkem tištěného zpravodajství začala stávat internetová média. Právě on-line zpravodajství bylo od počátku nabízeno bezplatně a široká veřejnost na tom chce jen minimálně něco měnit.
„Když se tahle „bezplatná“ spirála smrti rozjela naplno, média začala vzpomínat, že vlastně bylo po staletí běžné za obsah platit. Snad všechny mediální domy vyzkoušely tu či onu formu placeného obsahu. Pokusy alespoň vybraný obsah na internetu zpoplatnit zaostaly ve velké většině případů daleko za očekáváním,“ píše zakladatel mediální platformy Kairly Jan Mikula. Právě jeho aplikace tvoří pro novináře, publicisty a blogery otevřenou platformu po vzoru sociálních sítí, kde autoři budou férově soutěžit, kdo dokáže nejlépe a nejzajímavěji informovat čtenáře. A dostávat za to zaslouženě zaplaceno.
V České republice se cestou placeného obsahu a digitálního předplatného rozhodlo jít jako první vydavatelství Economia s digitální verzí Hospodářských novin, serverem iHNed.cz. Postupem času se přidala další české média, která nabízí buď kompletní nebo prémiový placený obsah. Podle Reuters Institutu v České republice za online zpravodajský obsah však platí sedm procent lidí. V Rakousku je to devět procent, na Slovensku osm procent. Výsledky analýzy tedy příliš nehrají vydavatelským domům „do karet“.
Proč bychom ale měli za obsah na internetu platit? Zajímavý příspěvek do diskuze se objevil na blogu slovenského Denníku N. Zkušený novinář Jakub Goda v něm shrnuje důvody následovně: „Kúpiť si noviny nie je ako kúpiť si cheesecake ku káve, nerobíš to len sám pre seba, prispievaš tým na našu spoločnú věc,“ píše. Placením za online žurnalistiku totiž neděláme službu jenom sobě a své informovanosti, ale podporujete novináře v práci, která může mít celospolečenský dopad. Participace čtenářů na zisku média navíc může alespoň částečně pomoci v nelehké době, kdy všechna odvětví ekonomiky bojují, aby obstála během koronavirové krize.
I z tohoto důvodu se vydavatelství Trima News rozhodlo spustit variantu „Drbna PRO“, která je určitou možností, jak podpořit práci redaktorů. Jelikož nehodláme jít cestou placeného obsahu a chceme, aby veškerý obsah byl přístupný všem, nabízíme věrným fanouškům, kteří se rozhodnou Drbnu finančně podpořit, čistý web bez reklam. O tom, jak podpořit Drbnu, jsme psali v tomto článku.
A nejde jen o Drbnu. Troufám si tvrdit, že drtivá většina z vás má své oblíbené internetové médium, které při čekání na autobus nebo ráno při snídani navštíví. Ať je to Drbna, iDnes, iHned, Refresher nebo třeba internetová verze Deníku N, věřte, že když pomineme absenci novinového papíru, musí vydavatelství na práci redaktorů, a nejen na ni, vydělat. Obsah se totiž nevytvoří sám.
Možná právě i díky vašemu příspěvku si zítra přečtete, co je nového ve vaší ulici, vydavatel vám nabídne novou mobilní aplikaci nebo pomůžete rozšíření redakce.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
