Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Dva podobné příběhy, přesto dva odlišné konce. Když se na začátku dubna objevila v médiích zpráva, že učitel dějepisu ze soběslavského gymnázia se veřejně staví na stranu ruských agresorů a podporuje tezi o takzvané denacifikaci Ukrajiny, mnoho lidí bylo v šoku. Byl to vůbec první případ od začátku války, kdy došlo k něčemu takovému ze strany učitele. Několik dní na to pak vyplul na povrch případ učitelky českého jazyka z pražské základní školy, která při hodině opakovala svým žákům proruské dezinformace. Vypovídají tyto dva případy něco i o stavu současného českého školství?
Učitel dějepisu ze soběslavského gymnázia Marek Adam, mimo jiné místopředseda spolku Aliance národních sil, byl zachycen, jak veřejně používá ruskou propagandistickou rétoriku. On sám však s tvrzením, že schvaluje ruskou agresi na Ukrajině, nesouhlasí. Podle něj tam ruská vojska nevedou invazivní a agresivní válku, ale jen se snaží osvobodit oběti osm let trvající genocidy.
Ano, přesně taková jsou slova gymnaziálního učitele dějepisu, který denně přijde do kontaktu s desítkami dětí a dospívajících, kteří se dost možná sami v této době ztrácejí a potřebují někoho, kdo jim v pochopení toho, co se děje, pomůže.
Navíc Adamovo vystoupení přišlo v době, kdy začala vyplouvat na povrch zvěrstva, kterých se ruští vojáci v okupovaných územích dopustili. Člověk by si řekl, že to nutně musí vést k tomu, aby takový učitel už do třídy, kde je jeho posláním předávat žákům pravdivý výklad dějin, nikdy nevstoupil. Opak je ale pravdou. Ačkoli nyní čelí trestnímu oznámení, jež na něj podal náměstek jihočeského hejtmana Pavel Klíma, Adam na gymnáziu v Soběslavi stále působí. Vedení školy k celé záležitosti vydalo prohlášení, v němž se mimo jiné píše: „Ředitelství školy nemůže hodnotit, kde končí hranice svobody slova a začíná hranice trestného činu“. Popírání válečných zločinů je tedy podle vedení gymnázia součástí svobodného projevu.
Netvrdím, že učitel nemá právo vyjádřit svůj vlastní názor, je ale přinejmenším morálně povinen vycházet při tom z pravdivých informací. Musíme si uvědomit, že učitel je ve školním prostředí i mimo něj autorita, která má jít příkladem a svým žákům být oporou. A to nejen po odborné stránce, ale i v otázce dobré morálky. Schvalovat agresivní válku, jejíž výsledkem jsou miliony běženců, tisíce mrtvých civilistů, znásilněné ženy a mrtvé děti, morální rozhodně není.
Součástí oficiálního vyjádření školy je také komentář k tomu, zdali se v Adamem vedené výuce projevují jeho politické názory. Podle zprávy provedl ředitel na jedné z Adamových hodin hospitaci, což ve školské praxi znamená kontrolu toho, jak samotná hodina probíhá a jak kantor žákům učivo předává. Vše bylo podle ředitele v pořádku a Adamovy politické názory se ve výuce prý nepromítají.
Nemohu ředitelovy závěry nijak ověřit, ale ve zprávě se například nepíše, jaká látka se při daných hodinách probírala. To je podstatné, protože si lze jen těžko představit, že by učitelův postoj k válce na Ukrajině ovlivnil například to, jak bude primánům vysvětlovat události pravěku a starověku, tedy období, která se v tomto ročníku probírají.
Abychom si udělali představu, o jaké názory v případě Adama vlastně jde, stáčí na chvilku zavítat například na facebookový profil zmiňované Aliance národních sil. Naleznete tam doslova snůšku dezinformací, navíc sdílených lidmi, jejichž rétorika je ve většině případech stejná - agresivní vystupování, nacionalismus a neskrývané rusofilství. V programovém prohlášení spolku například stojí: „Řídíme se heslem patrona České země knížete Václava: Cizí nechceme, svoje nedáme! Chceme vystoupit z NATO i z EU, zrušit plnění OSN Agendy 2030 a dohodu s OSN z roku 2008 o naší účasti na přesídlovacích programech“. Z toho si lze udělat poměrně jasnou představu, o jaký spolek se jedná. Jen pro připomenutí; Marek Adam je zde prvním místopředsedou.
Krátce po Adamově vystoupení následoval případ Martiny Bednářové, dnes už bývalé učitelky českého jazyka z pražské Základní školy Na Dlouhém lánu. Na rozdíl od Adama, který se oficiálně na půdě školy a mezi žáky šíření dezinformací nedopustil, se pražská kantorka uchýlila k opakování kremelské rétoriky přímo při jedné ze svých hodin. Je nutno poznamenat, že my bychom se to nikdy nedozvěděli, nebýt pohotovosti žáků, kteří Bednářovou při jejím výkladu nahráli a záznam se pak dostal na veřejnost. Učitelka na nahrávce například tvrdí, že Ukrajinci na území Donbasu od roku 2014 vyvražďují Rusy, že „v Kyjevě se nic neděje“, nebo zpochybňuje důvěryhodnost zpravodajství České televize.
Oproti soběslavskému učiteli dějepisu má ale případ pražské češtinářky zcela opačný důsledek. Vedení školy okamžitě zasáhlo a zcela správně s učitelkou rozvázalo pracovní poměr. Sama Bednářová nadále tvrdí, že nic špatného neudělala a že žákům předávala jen pravdivé informace. S největší pravděpodobností tomu sama doopravdy věří. To je její smůla.
Vzdělaný člověk, kterým učitel bezesporu musí být, dnes musí umět pracovat s relevantními daty. Z různých zpravodajských webů se na nás každý den doslova valí informační smršť, v době pandemie a války na Ukrajině to platí dvojnásob. Díky sociálním sítím se navíc velmi jednoduše může kdokoli k čemukoli vyjadřovat. To je na jednu stranu dobře, může to mít ale závažné negativní dopady. Zejména starší generace si ve změti informací často neví rady a vybere si bohužel ty špatné. Učitele nevyjímaje.
Součástí profesního přístupu kantorů by však měla být neustálá snaha o sebezdokonalování a sebevzdělávání. Je to mimochodem jedna z klíčových kompetencí pedagoga. A to nejen na poli odborné, ale i s ohledem na měnící se svět kolem nás. Jak ale můžeme vidět na těchto dvou učitelích, ne všichni se podle této pedagogické zásady řídí. To může ovšem ukazovat na hlubší problém českého školství - někteří kantoři zřejmě vůbec neumí pracovat s informacemi a rozlišovat mezi důvěryhodnými a pochybnými zdroji. Jak tedy mohou lidé, kteří sami nedokáží rozpoznat pravdu od lži, tuto klíčovou dovednost předávat dalším generacím? Navíc vůbec nevíme, kolik podobně zasažených učitelů denně ve školách vede výuku podloženou právě dezinformacemi. Bohužel k tomu nejsou žádná data, navíc je to velmi obtížně zjistitelné.
I zde ale existuje pomyslné světlo na konci tunelu. Jak je vidět, stále se najdou žáci a studenti, kteří se nebojí s učitelem nesouhlasit a dát to najevo. Třeba tím, že svého učitele nahrají, na což v takovém případě mají právo. Rozhodně to není šikana, jak argumentuje Bednářová, která si v této souvislosti dokonce najala právníka a chce, aby žáci, kteří záznam pořídili, byli potrestáni. K situaci se před několika dny vyjádřil i bývalý předseda českých komunistů Vojtěch Filip, který Bednářovou obhajuje právem na svobodu projevu. Zvláštní na tom je, že o svobodě projevu mluví právě dlouholetý člen a předseda komunistické strany.
Žáky bych naopak pochválil za to, že se nebáli a vystoupili proti učitelské autoritě. Protože právě to je to, co je v opravdové demokratické společnosti potřeba.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
