Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Uplynulý týden přinesl dvě ZBrusu nové události. Tou první je první zasedání Podvýboru pro podporu demokracie a lidských práv PS ČR, kterému jsem měla tu čest předsedat. Zasedání přišel podpořit i ministr zahraničních věcí Jan Lipavský, který v prvé řadě vyjádřil naději, že se podvýbor stane významným partnerem MZV ČR. Mnoho zajímavých informací na podvýboru přednesl i další host, kterým byla Klára Šimáčková – Laurenčíková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva.
Za druhou ZBrusu novou událost považuji setkání francouzské prezidenta Emmanuela Macrona a španělského premiéra Pedro Sáncheze v Barceloně, aby podepsali historickou smlouvu o přátelství a spolupráci, která je svým rozsahem a ambicemi stejná jako francouzsko-německá smlouva z Cách.
Tento summit doprovázelo společné jednání španělské a francouzské vlády, v tomto formátu vůbec první. Mimo jiné se dohodly, že budou usilovat o posílení vzájemné výuky jazyků. V současné době je španělština po angličtině druhým nejstudovanějším jazykem ve Francii a naopak.
To mě vede k zamyšlení, co my můžeme udělat pro to, aby se i v Česku stala francouzština více vyučovaným jazykem. Podle statistik se totiž francouzština krčí na chvostu dokonce až za italštinou a polštinou. Přitom po odchodu Britů z EU se francouzština stává dominantním jazykem bruselských institucí. Německo a Francie jsou největšími ekonomikami a nejlidnatějšími zeměmi EU. A Francie uprostřed už není jen geografickým, ale i politickým pojítkem mezi Německem, Španělskem a Itálií. Jedna z možností je i podpora rozšiřování francouzských vzdělávacích instituci typu Alliance Francaise do dalších míst České republiky. Doufám, že v tomto směru budu mít brzo dobrou zprávu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Studoval jsem FR v AF i na SŠ. Lituji toho - jako byrokrat na regionální úrovni ji fakt nevyužiju. Tady v Sudetech má smysl jen NJ a děti k ní určitě povedu. Itálie je životní styl, tam to studium taky dává smysl, zatímco Francie je prostě jen.. otravná. Francouzi tu historicky ve velkém rozkrádali banky i podniky, a třeba SG si ziskem z ČR pokrývala ztráty v subsaharské africe a podobně.
