KOMENTÁŘ: Zastaví směrnice přivýdělky na digitálních platformách?

Na půdě Evropské unie se i ve čtvrtém adventním týdnu usilovně pracuje. Jednou z projednávaných změn je i Platform Work Directive (PWD), tedy směrnice regulující smluvní vztahy mezi digitálními platformami a jejich spolupracovníky, nejčastěji se jedná o kurýry, poslíčky nebo řidiče. Ti jsou momentálně tzv. gigové; svou práci nabízí v čase, který se hodí jim, a jsou placení za jednotlivé úkony (gigy). To se povětšinou kryje se statusem osoby samostatně výdělečně činné. Dle směrnice by měl ale mít každý právo požádat o status zaměstnance a digitální platforma by mu měla tento požadavek umožnit.  

Ačkoliv zástupci Evropského parlamentu deklarují, že „nejsou proti inovacím a změnám, které přináší moderní ekonomika“, dělá to dojem, že chystaná regulace plyne z nepochopení budoucí podoby trhu práce v sektoru služeb. Argumentace v bruselských chodbách je samozřejmě založena na deklaraci ochrany platformních zaměstnanců a heslech typu „Každý si zaslouží práva zaměstnance.“ nebo “Stop zneužívání jedinců velkými korporacemi!“  Ale nic nemůže být vzdálenější realitě! Lidé si skrze digitální platformy nevydělávají proto, že by je k tomu někdo donutil s pistolí u hlavy. Ale do gig ekonomiky se zapojují, protože je to pro ně výhodné – přináší jim to výdělky spojené s významnou flexibilitou.

Studie Copehnagen Economics uvádí, že pro 72 % z více než 16tisícového analyzovaného vzorku kurýrů z celé Evropy je přivýdělek na platformě doplňkem k jiné činnosti, nejčastěji ke studiu nebo jiné práci. Kurýři tráví přivýdělkem v průměru 23 hodin týdně na jedné nebo více platformách (s velkými výkyvy – pracují, když mají čas nebo potřebují peníze), a vydělají si v hrubém přes tisíc euro měsíčně. Což je paradoxně o pětinu více, než kolik (v hrubém) zajišťuje EU stanovenou minimální mzdou pro zaměstnance. 

Pokud se na celou debatu podíváme s odstupem, paternalistická ochrana „chudáků kurýrů“ může mít reálně jen tři důvody:

Tím prvním je ukázat digitálním platformám, kdo je tady pán. Někteří lidé v bruselských strukturách, a není jich úplně málo, jen těžko rozdýchávali disruptivní nástup digitálních platforem, masivní růst a fenomenálních úspěch na straně nabídky i poptávky bez toho, aniž by počkaly, až jim Evropská unie připraví konzultace, směrnice a vyhlášky. Jak mi před lety řekl jeden europoslanec, „všechny ty Ubery, Airbnb, Wolty a Bolty si myslí, že si můžou dělat, co chtějí, ale nás nikdo obcházet nebude!“. Podobný názor bezpochyby konvenuje zájmovým skupinám, kterým platformy narušily obchodní modely, a proto tento ohýnek s chutí rozfoukávají.

Druhým důvodem, o poznání pragmatičtějším, je stará dobrá snaha vice zdanit platformní práci, a tvářit se při tom, že je to pro dobro vykořisťovaných lidí. Daňová zátěž zaměstnanců je bezpochyby vyšší než osob samostatně výdělečně činných a bezpochyby to má svoji logiku. O poměru zdanění se můžeme přít jindy. Problém je, že regulace významně přibrzdí tento rostoucí segment ekonomiky, který pomáhá nejen kurýrům, ale i jiným odvětvím, jako je gastronomie, kultura nebo doručovatelské služby. Čistý ekonomický (fiskální) dopad je v takovém případě to první, co ekonoma zajímá listováním dopadové analýzy regulace. Tu by Česká republika měla mít k dispozici pro zaujmutí pozice k unijnímu návrhu. Já jsem ji nedohledal, samozřejmě nemusím vědět o všem, ale existuje vůbec? Pokud by tedy mělo výt cílem z platforem vyždímat víc daní, dalo by se to určitě udělat tak, aniž by to zlikvidovalo podstatu digitálních platforem a pozitivní charakteristické znaky, které platformy do ekonomiky přinášejí.  

Třetím důvodem může být skutečná víra v to, že je potřeba ochránit lidi spolupracující s platformami. To by bylo asi nejděsivější zjištění. Podle květnového průzkumu výzkumu agentury Taloustutkimus v 15 zemích EU na téměř sedmi tisících kurýrech slyšelo o směrnici PWD jen 23 % lidí pracujících pro platformy. Když jim byla vysvětlena podstata, 82 % deklarovalo, že si nepřejí regulaci jejich smluvního vztahu s platformou. Při přechodu na status zaměstnance by 78 % kurýrů přestalo spolupracovat, hlavně proto, že by nedokázali zaměstnanecký status skloubit s jejich aktuální životní situací. To potvrzuje i Copenhagen Economics, podle kterého by z platforem odešlo 75 tisíc kurýrů, kteří si na platformách pro sebe a své domácnosti vydělávají zhruba 800 milionů eur ročně.

Inflace a ekonomická stagnace české ekonomiky se podepisují na hospodaření českých domácností. Ty, které vlivem růstu cen potravin, léků, cen energií nebo úrokových sazeb finančně nevychází, mohou díky platformám krátkodobě, flexibilně a nepravidelně přivydělávat peníze. Buď jim zajišťují vykrývání nepoměru mezi příjmy a výdaji nebo budují finanční zdroje na „výdajové milníky roku“, jako je dovolená na horách, letní dovolená nebo Vánoce. Statistiky platforem tento nárazový zájem o přivýdělky dlouhodobě potvrzují. Pokud by tedy Česká republika měla k PWD přijímat pozici, měla by ji postavit na robustní dopadové analýze národních zájmů. To ostatně platí univerzálně pro jakoukoliv směrnici EU…