Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Ambice jsou důležitým hnacím motorem každého sportovce. Je ovšem potřeba myslet i na to, že se z vás nestane příští Ondra, Lehečka nebo Pastrňák. V tu chvíli by sportovec měl přemýšlet o vzdělání. Důležitou roli zde hrají hlavně rodiče.
Prázdniny jsou dávno pryč a školní výuka je v plném proudu. Z našich tenisových areálů se začínají stahovat hráči, kteří získali možnost studovat ve Spojených státech. Je skvělé, že v dnešní době mají mladí lidé možnost legálně odejít do zahraničí. Buď za prací nebo studiem bez rozdílu v politické angažovanosti rodičů. Mnozí z vás víte, jak je takové studiu přínosem pro rozvoj člověka a jeho osobnosti. Ze zámoří se nám vracejí doslova jiní lidé. Lidé, kteří se naučili jazyk a dostalo se jim vzdělání, které určitě přispěje i k rozvoji naší společnosti. Spousta těchto studentů celé mládí sportovala. Jenže na absolutní vrchol se jim dojít nepodařilo. I přesto zůstali v pravidelném zápřahu a měli před sebou cíl, který se jim začíná plnit.
Je pouze na nich, aby i v Americe pokračovali v odpovědném přístupu ke studiu, sportu a vlastně životu vůbec. Popřejme jim úspěšné zvládnutí nové životní etapy. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že ne každý může odcestovat za „velkou louži.” A právě proto je nutné, aby si rodiče uvědomovali, že tenis není vše. Že je potřeba se na vykročení do světa dlouhodobě připravovat i vedle budování tenisové nebo jakékoliv jiné sportovní kariéry. V praxi bohužel vidíme mnoho přístupů k problematice vzdělání „budoucích tenisových hvězd”. Důležitou roli hrají rodiče. Pokud si rodiče nenechají vysvětlit, že když jejich dítko v 5. třídě nerozezná Horu Říp od skládky odpadu, tak na té jejich cestě není něco v pořádku. Čas většinou vše ukáže. Žádné studijní angažmá v USA nebude a vysněná reprezentace jakéhosi ministátu ze středomoří také ne!
Ono studovat tzv. „střední pomocnou” jen proto, že můžete stále hitovat a nemusíte do školy, kde to nakonec nějak dopadne, není také žádná výhra. To se potom taky můžete dostat do diskuze s dvěma adepty zahraničního stipendia, kde jeden na záludnou otázku, kolik bylo Mušketýrů, odpověděl, že se nachytat nedá. Byl v obraze a název knihy Tři mušketýři ho nezmátl. Ale jeho odpověď, že jich bylo sedm, tak ta nás zaskočila. Korunu tomu dal jeho parťák, který se pasoval na toho chytřejšího, aby to uvedl na pravou míru. No byli přeci DVA!
Co k tomu dodat? Opravdu přejme všem úspěch. Ale ten si všude ve světě musíte zasloužit. Držme všem palce (nebo snad pěsti, ty přinášejí štěstí) a makejte! Ať Amerika vidí, že jsme dobří tenisté, ale nejen to!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
