Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
I když se příroda po deštích probouzí, tak stále to není úplně ono. Člověk musí být rád i za štítovku černolemou. Jedlá houba nevalné kvality
Tuto houbu jsem našel v Liberci. Jedná se o les, kde jsou nejen listnaté stromy, ale také smrky. No a pod smrky se právě vyskytuje tato štítovka.
Štítovka černolemá je dřevokazná houba, která roste rostroušeně na dřevě jehličnanů. V tomto případě se zřejmě jednalo o dřevo ukryté v půdě. Houba vypadala jakoby rostla ze země, ale nebylo tomu tak. Je sice jedlá, ale není příliš chutná.
Tuto štítovku poznáme podle černého ostří lupenů(lupeny se mohou zbarvovat do růžova od výtrusného úrachu), hnědému klobouku a zpravidla šedě vláknitému třeni.
Záměna je možná za štítovku jelení, která je také jedlá nevalné chuti. Ta roste většinou na dřevě listnatých stromů, ale vzácně se může vyskytnout i na jehličnanech. Nemá černé ostřílupenů. Je více podobných druhů v okruhu štítovky jelení, které se dají většinou rozlišit pouze mikroskopicky. Může se jednat o štítovku Pouzarovu, které roste na jehličnanech a vzácně na listnatých stromech. Také nemá černé ostří lupenů a je také jedlá nevalné chuti. Pozor bychom si měli dát na štítovku vrbovou, ta je mírně jedovatá. Obsahuje psilocybin(psychotropní látka). Roste na listnatých stromech a dorůstá většinou menších rozměrů. Štítovka stinná má také černé ostří lupenů, ale má zrnitý klobouk i třeň a roste na listnatých stromech. Záměna je možná také za štítovku lemovanou, která má také černé ostří lupenů, ale dorůstá menších rozměrů a roste vzácně na listnatých stromech.
Už se to houbově začíná rozjíždět, tak přeji ať si brzy nasbíráte plné košíky hub :-)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
