Ruští sportovci jsou za aktuálních podmínek reklamou na válku, o vstupu do politiky uvažuji, říká Dominik Hašek

Váš názor na ruské sportovce na vrcholových soutěžích známe. Jak nahlížíte na jejich případné starty pod neutrální vlajkou?
Je to velmi široké téma a v první řadě bych měl říct svůj postoj. Vlajka nevlajka, státní znak na prsou, nebo ne, je to naprosto vedlejší věc. To samé hymna. Podstatné je to, že všichni víme, odkud ten člověk je, přesněji jaké země je občanem a koho reprezentuje. A to víme naprosto přesně. Příkladem může být třeba vítězství Rusů v Soči. Všichni věděli, že ve finálovém hokejovém turnaji vyhráli Rusové, aniž by měli ruský znak na prsou nebo hráli jejich hymnu. Nikdo neříkal, že vyhrál nějaký nezávislý tým. Startování pod nějakou neutrální vlajkou nebo něco podobného je jen čistý alibismus a pokrytectví, v tomto případě Mezinárodního olympijského výboru (MOV).

Jako občan jste vždy reklamou na činy té dané země. Na tom není nic špatného. Tedy do té doby, dokud vaše země nevede imperialistickou válku a nepáchá zločiny, včetně genocidy, na dětech druhé země. V tomto případě vaše sportovní vystoupení podporuje, ať chcete nebo nechcete, všechny tyto hrozné zločiny a to stojí spoustu lidských životů.

Za jakých okolností byste tedy povolil ruským a běloruským sportovcům mezinárodní starty?
Za podmínky, že nebudou reklamou na válku a tedy jejich sportovní vystoupení nebude mít na svědomí eskalaci války. Jinými slovy, jejich vystoupení na sportovním kolbišti nebude mít na svědomí mnoho ztracených ukrajinských a ruských životů. K tomuto přesně jim chci dopomoci a obracím se s tím na MOV, mezinárodní sportovní federace a vlády jednotlivých demokratických států, aby jim také pomohly a nejenom nečinně přihlížely.

Jaké jsou přesně ty podmínky, o kterých mluvíte?
Základní podmínkou by mělo být jasné vyjádření se a podepsání, že odsuzuje ruskou agresi proti svobodné svrchované zemi Ukrajině. Tedy zdaleka nestačí nějaké „ne válce“, ale jasně musí činy Ruska odsoudit, včetně anexe Krymu. A zároveň musí podle toho i veřejně a soukromě vystupovat. To je druhá základní podmínka. I k podpisu na papíru může dojít po nějaké dohodě s Putinem, který to následně ruským lidem a podporovatelům vysvětlí po svém, a stane se z toho ten největší sportovní podvod 21. století. Proto je nutné, aby i nadále sportovec vystupoval podle toho, co podepsal. My zase musíme každému běloruskému a ruskému sportovci, který se takto rozhodne, nabídnout uprchlický azyl. A nejen pro něho, ale také pro jeho rodinu a blízké. O tom, že by jinak šel v Rusku do vězení a jeho blízcí byli šikanováni, není pochyb. Za těchto podmínek by pak ti sportovci mohli soutěžit ve všech soutěžích, včetně olympijských her, pod uprchlickou vlajkou. Už by nebyli reklamou na ruskou válku, ale naopak těmi nejlepšími mírovými ambasadory. Snad bych ještě podotkl, že nikoho do ničeho nesmíme nutit. Záleží pouze na sportovcích, jak se rozhodnou. Takto, ale mnohem podrobněji, jsem to popsal ve svém vystoupení v Evropském parlamentu před asi 14 dny. 

Jak se stavíte k bojkotu soutěží některými sportovci, kterým vadí ruská nebo běloruská účast?
Mluví se o tom, ale já nevím, že by už nějaký sportovec bojkotoval z tohoto důvodu nějakou soutěž. Co se týče bojkotu, tak nejsem jeho zastáncem. Doplatili by na to zřejmě nejvíc ti sportovci, kteří se neúčastní. A ruskou reklamu na válku by to pravděpodobně nijak neomezilo. Jen pro příklad, představte si, že by se teď Petra Kvitová a Markéta Vondroušová rozhodly, že nebudou kvůli dané situaci jezdit na turnaje. Doplatily by na to pravděpodobně nejvíce ony. Alespoň po sportovní a finanční stránce. Právě proto veškerou energii soustředím na to, aby za současných pravidel ruští a běloruští sportovci nesměli soutěžit. A na to, abychom pro ně nastavili pravidla tak, aby soutěžit za nových daných podmínek mohli.

Mluvil jste o svém proslovu v Evropském parlamentu. Jakou vnímáte s odstupem času odezvu?
Pokud mluvíme konkrétně o institucích, na které to bylo mířeno (pozn. red.: MOV, mezinárodní a národní sportovní federace, politici, EU), tak odezva směrem ke mně je minimální. I když pozor, je pár politiků, se kterými jsem nadále ve spojení, a kteří chtějí situaci měnit. Samotné vystoupení bylo velmi úspěšné a splnilo účel. Každá podobná aktivita má kladný vliv na veřejné mínění a je to další díl do skládačky, jejímž cílem je zachránit co nejvíce lidských životů.

Čelíte za vaše názory nějakým útokům, které jsou už za hranou?
Ne, zatím ne. Občas mi někdo napíše, že jsem… No, tušíte co. Ale podobného člověka zablokuji a nikam dál to nejde. Musím říct, že se neustále zvyšuje podpora mezi lidmi, co mě sledují a také mám velkou podporu lidí kolem sebe. To vše je velmi důležité.

Dnes mi ale přišla jedna zpráva, ve které se psalo něco ve smyslu, že mi ten dotyčný moc fandí, ale ať si dám pozor, protože Rusové mají dosah všude. Něco podobného jsem slyšel, třebaže míněno vtipem, od mých kamarádů několikrát. Ale i tak se člověk nad tím zamyslí. Jen jako příklad uvedu Vrbětice.

Takže máte trochu obavy?
Nikdo mi nevyhrožoval, ale vím, že taková obava může být na místě. Chovám se pořád stejně.

Aktuálně můžeme sledovat v zámořské NHL rekordní počet ruských hráčů. To vás nejspíš taky netěší.
Mrzí mě to, neboť každý ruský hráč v NHL je reklamou na válku a jeho účast v soutěži stojí ukrajinské i ruské životy. Ameriku znám velmi dobře, pro ně je válka hrozně daleko. Jim nehrozí, že by bomby dopadaly na Boston, New York nebo LA a že by jejich děti přicházely o končetiny a jejich blízcí umírali. Ničeho takového se v tuto chvíli bát nemusí. Přesto jsou součástí demokratického světa a proto mě přístup NHL velmi mrzí. Nemám pro něj omluvu. Dokud se takhle bude NHL chovat, budu to hlasitě kritizovat. Stejně jako tenisový svět a některé další sportovní federace, které umožňují ruským sportovcům soutěžit.  Všechny tyto soutěže nesou přímou odpovědnost za obrovské škody na Ukrajině a především za ztracené lidské životy. Chci aby jednou Ukrajině zaplatili miliardy dolarů jako odškodnění.

Podobná, ale vlastně opačná situace je v Rusku, kde v KHL pravidelně startuje například Čech Dimitrij Jaškin, který doufá v účast na světovém šampionátu v Praze. Dokážete si to vůbec představit, třeba jen jeho návrat do národního týmu?
Asi znáte můj názor. Nesouhlasím s tím, mrzí mě to, ale ta pravidla nenastavil ten hokejista ani já, ale lidé, které jsme si zvolili. Od prvního dne války tlačím na vládu a zákonodárce, aby něčemu podobnému zabránili. A je úplně jedno, jestli se jedná o zedníka, instalatéra, „ajťaka“ nebo hokejistu. Už přece na druhém stupni základní školy se učí, že práce vytváří hodnoty. A my klidně necháme naše občany vytvářet hodnoty v zemi nepřítele v Rusku, který je používá proti nám a našim spojencům. Proto je náš život nebezpečnější a umírá více Ukrajinců. Jednoznačně z tohoto viním naše senátory a poslance, kteří ani po 500 dnech války nebyli schopni přijít se zákonem, který práci v zemi nepřítele našim občanům zakazuje.

Když se vrátím k vaší otázce – nedokáži si představit, že by teď nastoupil za nároďák. Kvůli jeho práci tam je náš život nebezpečnější a umírá více Ukrajinců.

I v tomto rozhovoru hodně mluvíte o zákonodárcích. Máte v plánu vstoupit do politiky a měnit to z této pozice?
Ano, uvažuji o tom, že na národní úrovni budu kandidovat.  Dokud však nepadne definitivní rozhodnutí, nebudu to konkretizovat.

Takže Evropský parlament by vás nelákal, když už jste tam měl svůj proslov?
Ne, vůbec ne. Mám rodinu tady, navíc mám malého syna. Věci můžete ovlivňovat tady i tam. Ale více mě láká kandidovat na úrovni poslanecké sněmovny nebo senátu.

Byla tady také řada sportovců, kteří si vstupem do politiky zkazili jakousi auru úspěšných reprezentantů. Nebojíte se toho?
Ne. Chci prosazovat věci, kterým věřím a to je pro mě podstatné. Mám štěstí, že jako známé osobnosti mi lidé naslouchají. Ale to mi nestačí. Chci být ještě aktivnější a mít i možnost navrhovat a schvalovat pravidla a zákony, o kterých jsem přesvědčený, že jsou ve prospěch společnosti a zároveň nijak neubližují jejím jednotlivcům.