Mít celý rok vánoční náladu by si možná leckdo přál. A tak trochu se to splnilo Gabriele Loukotové, která se letos stala novou provozovatelkou Muzea betlémů v Kryštofově Údolí. Výtvarnice a pedagožka, která v malebné obci žije se svojí rodinou, se nadchla pro betlémy a pustila se do jejich sbírání, ale i bádání v této oblasti. A především, nenechává si to pro sebe a své neobyčejné nadšení prostřednictvím expozic proměněného muzea, předává návštěvníkům.
Už při vstupu do muzea na člověka dýchne vánoční atmosféra. Betlémy v různých provedeních, které jsou snad myslitelné, doslova na každém kroku. Co všechno můžou lidé u vás v muzeu vidět?
Zakládáme sbírku s důrazem na různorodost. Malé betlémy, velké betlémy, staré i nové, z různých materiálů. Hned v úvodu expozice je vidět skleněný betlém, dále vystavujeme podmalby různých proveniencí z Německa i Česka. Třeba paličkovaný či vytvořený z rybích šupin, z Vizovického pečiva. Máme tu betlémy nejenom klasické, ale i různé formy nebo reliéfy, které adventní čas nějak zobrazují. Například formu na čokolády ze začátku minulého století nebo sádrové odlitky, které se věšely na zeď. Na nich mohou návštěvníci vidět, jak jsou náchylné na manipulaci a časem se mění.
V současnosti je v muzeu kolem devadesáti betlémů. Jak se k nim dostáváte?
Nakupuji a sbírám z různých inzerátů, kde lidé nabízí třeba ze svých domácích sbírek nebo z pozůstalosti. Kromě těch, co jsou zapůjčené do muzea, ať jde o betlém obecní anebo církevní. Nakupuji také literaturu z oblasti etnografie a betlémářství a vzdělávám se. Objevuje se spousta názorů, z jakých materiálů by betlémy měly být, ale já žádné nevylučuji. Mám tady například betlém z moduritu, se kterým materiálově zatvrzelí betlémáři moc nesouhlasí. Ale já si myslím, že tady má své místo, protože svého času to byl hodně využívaný materiál. V 70. letech bylo betlémářství potlačeno a nikdo se k tomu oficiálně nedostal a takovéto betlémy jsou dokladem toho, jak si je lidé dělali v domácnosti.
Pestrost v materiálech, ze kterých jsou betlémy ve vašich expozicích, je až překvapivá. Z jakých dalších materiálů jsou třeba vyrobené?
Za zmínku stojí třeba drobné betlémky z vizovického těsta zasazené do plodů exotických ořechů, které nám poslala jedna paní. Máme i betlémy současných designérů. Jeden je trochu kontroverzní, některým lidem betlém vůbec nepřipomíná, je z designérského studia MUK. Pak máme skleněné betlémy, a to jak od profesionálů, tak i od laických výtvarníků. Třeba ze střepů talířů vytvořený tiffany technikou. Máme korálkové, i od řady sklářů, kteří jsou zastoupeni více sklářskými technikami. Skleněné figurky od pana Zdeňka Sochora z Železnobrodska, další ze skleněných betlémů je od manželů Urbanových ze studia Urbanglass. Teď čekáme od nich na velký skleněný betlém, který bude až 1,20 m velký a bude vyráběný na etapy.
Zajímavé jsou i betlémy keramické, které vyráběla různá výrobní družstva. Nebo betlém na kachli od výtvarníka, který se zabýval keramikou ve veřejném prostoru. Ještě se mi ho nepovedlo kontaktovat, abych zjistila, kam kachel dělal. Ale na Aukru se objevil ještě podobný kachel a na něm jsou vyobrazeni Adam a Eva, tak se domnívám, že je to součást nějakého většího celku.
Máte třeba nějaký oblíbený betlém a čím vás zaujal?
Máme i přes sto let starou tavenou plastiku, která je dorytá a broušená. To byl náhodný kup se zajímavým příběhem. Pán, od kterého jsem betlém kupovala, jej koupil v Německu s tím, že se tam před první světovou válkou odstěhoval sklář z Čech a betlém si vzal s sebou. Teď ho dali na prodej z pozůstalosti. Nejvíc si cením asi tohoto skleněného, pro jeho dlouhou historii a proto, že se přemístil do Německa a zase se vrátil domů do Čech.
Muzeum zaplňují i rozměrné originály, které čeká postupná renovace. Některé tady mohli vidět návštěvníci už v minulosti. Přibližte, proč stojí za shlédnutí?
Například originální betlém Ondřeje Vávry v Nového Bydžova, vytvořený malbou na kartón. Už je převedený i do papírové podoby, a tak si ho může u nás v muzeu každý koupit domů.
Nejstarší betlém u nás v muzeu je půjčený od církve, který stával ve zdejším kostele sv. Kryštofa. Zaplňuje velkou část místnosti a nechali jsme ho doplnit obrazem oltáře, aby si lidé mohli udělat představu o tom, jak se v kostele stavěl. Pro názornost jsou k vidění i dobové fotografie, na kterých je vidět, kde stál.
Nechybí nám v expozici pohyblivý betlém od betlémáře pana Makovce, který je starý asi šedesát let. Ale ten, podle kterého byl dělaný, je ještě starší. Nicméně jsou v něm vidět třeba Prachovské skály, část Jeruzaléma, Prašná brána i třeba chaloupka, ve které bydlel tvůrce. Podrobnosti o něm konzultujeme s vnučkou pana Makovce a stále se dozvídáme něco nového.
Obrovský je Müllerův orientální betlém. Prošel kompletním vyčištěním, ale ještě ne odbornou restaurátorskou prací, kterou chceme provést v budoucnosti. Figury se nedochovaly, ale budeme mít zapůjčené z církve Husitské velké Müllerovy postavy. Budovy v orientálním betlému jsou zmenšeniny těch skutečných. Podařilo se mi dát dohromady několik pohledů, podle kterých lze porovnat budovy, což je i důkazem toho, že byly malované podle skutečných fotografií.
S betlémy a jejich historií jsou spjaté i příběhy. Také ty vás coby sběratelku zajímají, jak jste sama zmínila. Chcete, aby se lidé nejen koukali, ale aby se i něco dozvěděli?
Příběhy získávám různě. Něco mi říkají lidé, původní majitelé, něco zjišťuji a ptám se. V plánu má i připravit do muzea různé naučné panely s informacemi. Na jednom představit betlémářství ve světě, na dalším betlémářství v Čechách a na jiném betlémářství v Kryštofově Údolí, které tady má dlouhou tradici a jezdilo se sem za betlémy už před 1. světovou válkou. Rádi bychom také obnovili zvyk, který se dělal před válkou, kdy se stavěly betlémy do oken.
Naší ambicí je, aby nás navštěvovalo stále dost lidí, aby si odnesli krásnou vzpomínku a aby se vraceli. Spodní patro, kde jsou betlémy bude mírně obměňováno, ale na natolik jako patro vrchní. Tam budou krátkodobé výstavy, regionálních výtvarníků, ale i třeba výtvarných prací ze studentských škol. Nemusí to být však zaměřeno jen na umění či řemesla, ale i na další věci z regionu.
Foto Blanka Freiwilligová
