(NE)OBYČEJNÍ: V exotické zemi, kde našla nový domov, založila organizaci na pomoc dětem a nejchudším

Její snaha přináší výsledky. Řada dětí může díky podpoře organizace chodit do školy, chudí lidé mají co jíst a další třeba získali nové vybavení do svých prostých domovů. Práce neziskové organizace Agugn a jejích zakladatelek je neobyčejná. A podpora od lidí, kteří na pomoc nejchudších Balijců přispívají, rovněž.  

Co bylo impulzem pro zřízení organizace Agung na pomoc dětem v Indonésii?

Vyplynulo to spontánně. Já o tom přemýšlela a moje kamarádka a spoluzakladatelka Pavlína Walter, jakoby mi četla myšlenky, to vyslovila. Tím, že na Bali žiji v úzkém spojení a propojení s místními lidmi, s jejich způsobem života, jejich kulturou, spiritualitou, byla pro mě pomoc některým rodinám a zejména mým přátelům zcela přirozená. Pomáhali jsme si vzájemně ve všem, co bylo třeba.

Na podzim v roce 2022 jsem začala přemýšlet o tom, že by bylo krásné mít šanci podpořit například děti, co by chtěly studovat, ale jejich rodiny na to nemají peníze, nebo ty děti, jejichž rodiny nemají na lékaře specialistu. V Indonésii se z veřejného zdravotního pojištění platí ošetření pouze v nemocnicích, klinikách a u všeobecných lékařů, ale pokud potřebují specialistu, ať je to pediatr, kožní, ortoped atp. musí už jejich ošetření hradit.

Jednou na podzim, v roce 2022, kdy jsem opravdu hodně o tomto tématu přemýšlela, mi zavolala Pavlína a zeptala se mě: „Leni, nepřemýšlela jsi založit třeba nějakou nadaci na pomoc dětem na Bali? Já bych s tebou do toho šla.“ A v únoru 2023 vznikla nezisková organizace Agung.

Jaká je v Indonésii situace, že si děti nemohou dovolit třeba vybavení do školy a rodiny žijí v prostých staveních. Jaký je obecně život zdejších lidí?

Je stále hodně rodin, které dají dohromady peníze sotva na jídlo a běžný provoz. Plat na Bali se pohybuje od 1500 Kč až po 6000 Kč za měsíc. Až 80 procent Balijců pracuje v cestovním ruchu, určité procento má možnost výdělku v zemědělství, pěstuje se zde hlavně rýže, v horách také rajčata, jahody, zelenina, jsou tu banánovníkové lesy atp. a malé procento pracuje v obchodech nebo na stavbách. Lidé se tu živí také rybolovem. Práce tu jinak není. Tedy mnoho lidí nemá šanci mít stabilní práci.

A jak je to tedy se vzděláním? Proč je například pro děti složité dostat se do školy?

Děti do školy mají předepsané uniformy, což je na 5 druhů uniforem na týden, bez toho nesmějí do školy. Děti tu chodí do školy od pondělí do soboty. Pořízení uniforem na jeden školní rok včetně tašek do školy - batohů a předepsaných bot, vychází, pro děti na prvním stupni na 2700 Kč, pro druhý stupeň skoro 3000 Kč a pro ty nejstarší ještě víc. Dědit se mezi sourozenci často nepodaří, protože za rok se ty uniformy opravdu opotřebují. Pokud rodiče nemají na uniformy, děti do školy jít nemohou.

Předpokládám, že tedy rodiny s nejmenšími příjmy asi těžko věnují jeden či dva platy na nákup uniforem do školy?

Někteří lidé zde žijí opravdu ve velmi skromných podmínkách, například chodí pro vodu i do vzdálenější studny, nemají na plynový vařič, tak vaří na ohni, nemají dveře, jedna rodina se třemi dětmi žije v místnosti 2x3 metry bez okna, a tak by se dalo pokračovat. Přesto si nestěžují, mají stále úsměv na tváři, který jim vychází ze srdce, usmívají se srdcem, očima. Vstávají za tmy a chodí spát velmi brzy, často kolem 21.00. Stmívá se tu kolem 18.00 hodin. Denně dělají ceremonie - obřady ve svých domovech, firmách, na pozemcích, v institucích tak, že pokládají malé obětinky v podobě mističek z palmových listů. Naplněné jsou květinami, rýží nebo třeba sušenkou a pokládají je spolu s vonnou tyčinkou na důležitá místa, aby zachovali rovnováhu mezi oběma polaritami a vyjádřili vděčnost a lásku bohu, za každodenní dary v životě. Jsou vděční a přejí si navzájem. A mnozí si pomáhají. Co je důležité, nikdo tu netrpí hlady a nemá potřebu žebrat.

Pomáháte také školám anebo rodinám dodávkami jídla. Co všechno tedy organizujete?

V dubnu sem přijela moje kamarádka a spoluzakladatelka Pavlína Walter se dvěma přáteli, kteří chtěli poznat život místních lidí a kteří děti obdarovali například tím, že jsme společně vzali asi 40 dětí na oběd či zmrzlinu, kterou by si nikdy nekoupily, protože je pro ně drahá. Díky jejím kontaktům v byznysovém prostředí mnoho lidí přispívá na děti tak, že naše organizace mohla rodiny obdarovat základními potravinami, třeba 25 kilogramy rýže (Balijci jedí rýži k snídani, k obědu a k večeři), také kupujeme olej, nudle, cukr, čaj, kávu, vejce a další potraviny.

Jedné rodině, která žije v polorozpadlém domku bez vody, jsme koupili vařič, matraci na spaní a skříně. Tatínek této rodiny pracuje na stavbě, ale peníze pro rodinu nestačí.

Další rodině jsme pořídili dveře. Stejně tak majitel jedné firmy ze Singapuru věnoval místní škole 3500 euro na pořízení nových lavic a židlí do tříd, počítače a opravy propadajícího se stropu.

Daří se získávat podporu od Čechů? Jak vám mohou lidé pomoc?

Ano, většina pomoci plyne právě od Čechů. Ukazujeme realitu lidí, co jsou sice velmi chudí, ale nejsou zoufalí. Jsou vděční za každou pomoc, za každý sebemenší dar.

Mají lidé chuť pomáhat, a to myslím nejen cizince, ale i třeba místní?

Místní si pomáhají mezi sebou, což je krásné. Někdo mi před časem napsal, proč tvrdím, že Balijci nemají peníze, když pořád něco oslavují? Oni skutečně nemají nazbyt, ale tady to funguje tak, že každá oslava je spojena se spirituálním rituálem. Například narodí se dítě, tak po 12ti dnech, kdy mu odpadne pupečník, je třeba udělat rituál vděčnosti a ochrany a pak je oslava, kde se sejde nejen rodina, ale spousta dalších přátel. Může jich být 50 i 100. Každý ale na oslavu přinese v obálce minimálně, v přepočtu, 150 korun. Tedy náklady na oslavu a rituál se rodině často nejen pokryjí, ale mají i něco málo navíc. Pokud je svatba, nosí ženy ženichovi a nevěstě dary v podobě rýže, cukru a kávy. Oslavy jsou ve stejném duchu, Tedy lidé se tu radují, mohou se sejít, oslavit důležité dny a každého to stojí maximálně 150 Kč.

Stejně tak, pokud se stane někomu úraz nebo onemocní a musí do nemocnice, příbuzní a přátelé se složí finančně na pomoc rodině. I kdyby to bylo na pokrytí cesty a jídla, je to krásné.

Máte nějaký cíl, kterého chcete v dohledné době dosáhnout?

Chtěli bychom vybudovat malou zájmovou školu pro děti - jednu třídu, kde se budou scházet děti, co mají zájem. Dětem se bude věnovat místní učitel nebo učitelka tak, aby v sobě objevily svůj talent a ten začaly pěstovat. Plánů je zatím více, ale teprve se rodí.

Kolik vás v organizaci působí?

Z České republiky my dvě zakladatelky a na Bali máme zástupce, místního člověka, který zná prostředí a rodiny. Díky němu může naše organizace Agung pomoci opravdu tam, kde je to třeba.