Jsem doma, říká k návratu do Liberce hokejový útočník Michal Bulíř
Na rok si odskočil do Plzně, kde se mu velmi dařilo a byl třetí v bodování celé extraligy. Michal Bulíř ale chtěl být doma a doma je v Liberci, kde má i dům. Třicetiletý hráč je tak první posilou libereckých hokejistů.
„Jsem doma. Byl jsem teď rok jinde a rozhodně to pro mě byla dobrá zkušenost. Užil jsem si to, ale nyní jsem rád, že jsem zpět tam, kde jsem vyrůstal,“ řekl Bulíř pro klubový web.
V Plzni přitom prožil výbornou sezonu, nad návratem do Liberce ale zase tak moc neváhal. „Z tohoto pohledu to bylo složité, ten rok se mi tak podařil. Plzeň o mě dál stála. Já už ale předtím říkal, že chci zkusit jeden ročník jinde a vrátit se do Liberce zkušenější. Jsem rád, že měli Tygři zájem a bylo to oboustranné,“ řekl.
PATRIK AUGUSTA O PŘÍCHODU MICHALA BULÍŘE „Michal je jeden z nejlepších útočníků extraligy a zvýší ofenzivní sílu našeho týmu. Očekávám od něj, že bude v dalších sezónách nositelem nejen produktivity a výkonnosti, ale i charakteru a pracovní morálky na ledě i mimo něj."
Liberec je pro něj domovem a má tu zázemí, i proto se chtěl vrátit. „Mám tu postavený dům. Jsme už čtyřčlenná rodina a v Plzni jsme bydleli v bytě, takže to bylo trochu složitější. V Liberci máme všechno, včetně babiček, dědečků... Rozhodovali jsme taky i s ohledem na děti,“ vysvětlil své rozhodnutí.
Za rok, který strávil na západě Čech, se podle něj pod Ještědem mnoho nezměnilo. „Někteří hráči jsou jiní, není to ale zas tak velký zásah. Jádro je pořád stejné. Kluci, kteří tu působí už delší dobu, zůstali. Stejní jsou i třeba kustodi a realizační tým, takže nepřicházím do ničeho nového. Co se týče lidí, vracím se do známého.“
V obnoveném angažmá se těší především na liberecké fanoušky. „Jako první mě napadnou liberečtí fanoušci. I když jsem přijel jako soupeř, tak byli moc fajn. Co jsem zaregistroval, tak můj návrat podporují, čehož si moc vážím,“ říká šikovný útočník.
Trochu ho ale mrzí, že už si nezahraje s Ladislavem Šmídem, který po sezoně ukončil kariéru. „Měli jsme spolu výborný vztah. Známe se zhruba od mých šesti let, protože ho trénoval můj děda. Pamatuji si, že jsem s nimi chodil na tréninky a bruslil si tam. Je to škoda, určitě by ještě několik sezón vydržel,“ myslí si.
Jeho rozhodnutí ale naprosto chápe. „Budu mu držet palce, aby byl šťastný on i jeho děti. Rozhodně spolu zůstaneme v kontaktu,“ uzavřel.
