Už více než sto let patří ke stotisícovému Liberci zahrádky, první vznikly v roce 1914 na Františkově. Ti nejchudší si tam udělali zahrádky, aby měli možnost si vypěstovat brambory a zeleninu, které byly v té době drahé a často nedostupné. Zahrádkářská kolonie tam prakticky funguje do dneška, řekl k začátkům zahrádkaření v Liberci Jaroslav Trávníček, který dvě desítky let stojí v čele Územního sdružení Českého zahrádkářského svazu Liberec.
Zahrádek ve městě pod Ještědem podle Trávníčka postupně přibývalo za první republiky, největší rozmach zažily v 50. letech a pak s výstavbou panelových domů. Dnes jich jsou stovky. Lidé tam hledali možnost relaxace a odpočinku, ale i možnost vypěstovat si ovoce či zeleninu. Ne každý měl na to koupit si někde chalupu, pronájem zahrádky byl výrazně levnější. Dnes jsou ale zahrádky v Liberci v soukromém vlastnictví, což umožnily zákony po roce 1989. Podle Trávníčka to ale komplikuje sousedské vztahy i práci organizace. "Často řešíme sousedské spory," poznamenal.
Postupem let se podle něj změnil charakter využití pozemků. Zatímco v minulosti se na nich hlavně pěstovala zelenina a další plodiny, dnes stále víc slouží k rekreaci. Mnohé zahrádky se změnily ve stavební parcely a vyrostly na nich rodinné domy, aniž tomu sousedé nebo svaz dokázali zabránit. "Spíš je to ale oddechová záležitost. Má to i výhodu, že lidem v rámci organizace můžeme poskytnout určité znalosti, naučit je roubovat, naučit je, jak se co pěstuje," řekl Trávníček. Ovoce a hlavně zeleninu pěstují podle něj většinou ti, kteří mají na zahrádku blízko a mohou tam být každý den. Sám pěstuje hlavně cukety, okurky a rajčata.
Na Liberecku je 44 organizací, k největším patří ta ve Frýdlantu se zhruba 140 členy. Funguje přes 35 let, starší generaci postupně nahrazují mladí a mění se i využití zahrádek. "Zatímco starší lidé víc pěstují zeleninu a ovoce, mladí využívají pozemek spíš k rekreaci, posečou trávník, rádi grilují a baví se," řekla Jitka Stárková z tamní organizace zahrádkářů. Sama pěstuje hlavně česnek a okurky nakládačky, na zahradě ale nechybí ani květiny. "V posledních letech jsme ale propadli pěstování mochyně peruánské," poznamenala.
Zahrádkáři ve Frýdlantu hospodaří ve třech koloniích na pozemcích, které si svaz pronajímá od státu a města. Mají tam klubovnu a dílnu, zavedenou vodu a osvětlení. Přínosem jsou zahrádkáři i pro město, a to nejen proto, že dokázali zkultivovat pozemky, které by jinak zřejmě zůstaly ležet ladem. "Je to komunita lidí, kterým není město lhostejné, kteří jsou aktivní, pomáhají nám. I podnět k regeneraci sídliště přišel před lety právě od nich, protože jim nebyl lhostejný stav sídliště, kde mnozí z nich žijí," řekl frýdlantský starosta Dan Ramzer (ODS).
Zájem o zahrádky roste, řada lidí by si je podle Trávníčka ráda pronajala, třeba v Liberci jsou ale v osobním vlastnictví, a tak to není většinou možné. Pořídit si vlastní zahrádku není levná záležitost, poptávka je navíc větší než nabídka. V Liberci, České Lípě, Novém Boru nebo Turnově lze podle realitních makléřů získat zahrádku za 95 tisíc korun, ale v krajském městě za ni může zájemce zaplatit i 850 tisíc korun. Záleží na tom, zda je to prázdný zarostlý pozemek s rozpadající se chatkou nebo léta opečovávaná zahrádka s udržovaným zázemím, skleníky a třeba i bazénem.
Levnější alternativou vlastních zahrádek jsou hlavně ve velkých městech stále populárnější komunitní zahrady, kde si lidé pronajímají záhony. "Na rozdíl od zahrádkářů, kde je to hlavně o zahradě, u nás je to hlavně o komunitě a setkávání s lidmi. Pěstování je až na druhém místě," řekla dnes spoluzakladatelka první komunitní zahrady v Liberci Lucka Hrušová. Ji samotnou k zahradničení přivedla touha vypěstovat si vlastní zeleninu a vrátit život do centra města. "Bezvadné je to pro děti, které mohou vidět, jak zelenina roste a co všechno se proto musí udělat," dodala matka dvou dívek.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
