Zahrádky k Liberci patří přes sto let, první vznikly v roce 1914. Dnes se může cena přibližovat i milionu
Už více než sto let patří ke stotisícovému Liberci zahrádky, první vznikly v roce 1914 na Františkově. Ti nejchudší si tam udělali zahrádky, aby měli možnost si vypěstovat brambory a zeleninu, které byly v té době drahé a často nedostupné. Zahrádkářská kolonie tam prakticky funguje do dneška, řekl k začátkům zahrádkaření v Liberci Jaroslav Trávníček, který dvě desítky let stojí v čele Územního sdružení Českého zahrádkářského svazu Liberec.
Zahrádek ve městě pod Ještědem podle Trávníčka postupně přibývalo za první republiky, největší rozmach zažily v 50. letech a pak s výstavbou panelových domů. Dnes jich jsou stovky. Lidé tam hledali možnost relaxace a odpočinku, ale i možnost vypěstovat si ovoce či zeleninu. Ne každý měl na to koupit si někde chalupu, pronájem zahrádky byl výrazně levnější. Dnes jsou ale zahrádky v Liberci v soukromém vlastnictví, což umožnily zákony po roce 1989. Podle Trávníčka to ale komplikuje sousedské vztahy i práci organizace. "Často řešíme sousedské spory," poznamenal.
Zahrádka jako místo k rekreaci
Postupem let se podle něj změnil charakter využití pozemků. Zatímco v minulosti se na nich hlavně pěstovala zelenina a další plodiny, dnes stále víc slouží k rekreaci. Mnohé zahrádky se změnily ve stavební parcely a vyrostly na nich rodinné domy, aniž tomu sousedé nebo svaz dokázali zabránit. "Spíš je to ale oddechová záležitost. Má to i výhodu, že lidem v rámci organizace můžeme poskytnout určité znalosti, naučit je roubovat, naučit je, jak se co pěstuje," řekl Trávníček. Ovoce a hlavně zeleninu pěstují podle něj většinou ti, kteří mají na zahrádku blízko a mohou tam být každý den. Sám pěstuje hlavně cukety, okurky a rajčata.
Na Liberecku je 44 organizací, k největším patří ta ve Frýdlantu se zhruba 140 členy. Funguje přes 35 let, starší generaci postupně nahrazují mladí a mění se i využití zahrádek. "Zatímco starší lidé víc pěstují zeleninu a ovoce, mladí využívají pozemek spíš k rekreaci, posečou trávník, rádi grilují a baví se," řekla Jitka Stárková z tamní organizace zahrádkářů. Sama pěstuje hlavně česnek a okurky nakládačky, na zahradě ale nechybí ani květiny. "V posledních letech jsme ale propadli pěstování mochyně peruánské," poznamenala.
Ramzer: Zahrádkáři jsou přínosem pro město
Zahrádkáři ve Frýdlantu hospodaří ve třech koloniích na pozemcích, které si svaz pronajímá od státu a města. Mají tam klubovnu a dílnu, zavedenou vodu a osvětlení. Přínosem jsou zahrádkáři i pro město, a to nejen proto, že dokázali zkultivovat pozemky, které by jinak zřejmě zůstaly ležet ladem. "Je to komunita lidí, kterým není město lhostejné, kteří jsou aktivní, pomáhají nám. I podnět k regeneraci sídliště přišel před lety právě od nich, protože jim nebyl lhostejný stav sídliště, kde mnozí z nich žijí," řekl frýdlantský starosta Dan Ramzer (ODS).
Zájem o zahrádky roste, řada lidí by si je podle Trávníčka ráda pronajala, třeba v Liberci jsou ale v osobním vlastnictví, a tak to není většinou možné. Pořídit si vlastní zahrádku není levná záležitost, poptávka je navíc větší než nabídka. V Liberci, České Lípě, Novém Boru nebo Turnově lze podle realitních makléřů získat zahrádku za 95 tisíc korun, ale v krajském městě za ni může zájemce zaplatit i 850 tisíc korun. Záleží na tom, zda je to prázdný zarostlý pozemek s rozpadající se chatkou nebo léta opečovávaná zahrádka s udržovaným zázemím, skleníky a třeba i bazénem.
Levnější alternativou vlastních zahrádek jsou hlavně ve velkých městech stále populárnější komunitní zahrady, kde si lidé pronajímají záhony. "Na rozdíl od zahrádkářů, kde je to hlavně o zahradě, u nás je to hlavně o komunitě a setkávání s lidmi. Pěstování je až na druhém místě," řekla dnes spoluzakladatelka první komunitní zahrady v Liberci Lucka Hrušová. Ji samotnou k zahradničení přivedla touha vypěstovat si vlastní zeleninu a vrátit život do centra města. "Bezvadné je to pro děti, které mohou vidět, jak zelenina roste a co všechno se proto musí udělat," dodala matka dvou dívek.
