Stoleté garáže Theodora Liebiega zničilo nevkusné zateplení

Kritikou na účet majitele domu nešetří Národní památkový ústav. „Zateplování fasád historických staveb, obzvlášť s roubenými nebo hrázděnými konstrukcemi, jako je v tomto případě, je nejen kulturním ignoranstvím, ale také nesmyslem z hlediska stavebně-technického. Věříme, že i Češi časem přijdou na to, že olepovat staré domy lepidlem a polystyrenem není právě nejlepší nápad,“ řekl Petr Freiwillig z Národního památkového ústavu.

To, jak byla provedena rekonstrukce fasády, se nelíbí ani architektům. Město nevhodnou rekonstrukcí stoleté secesní stavby přišlo o objekt, který je mimořádně cenným příkladem počátků automobilismu na území monarchie, což podtrhuje i fakt, že stavba privátních garáží v Evropě byla v této době stále v plenkách. „Určitě by měla být tektonika fasády zachována, pokud se bude pokračovat takto dále, budeme žít ve městech, kde bude jeden dům jako druhý. Tím vymizí diverzita jednotlivých stavebních slohů a období,“ říká liberecký architekt Pavel Šťastný. Podle něho je jedinou vhodnou možností pro zateplení podobně cenného domu použití vnitřního zateplovacího systému.

Autodům postavený podle Jakoba Schmeissnera, který navrhoval například Libereckou výšinu, Lidové sady nebo třeba Lesní vilu vznikl v roce 1914. Do jednotlivých garáží se vjíždělo z centrálního dvora. V přízemí novostavby se v jednom křídle nacházely malometrážní byty, na které navazovala dílna s montážní jámou, následovaná garážemi pro nákladní vozy a přívěsy, kotelna a dále pak v dalším křídle garážové stání pro Liebiegovy závodní vozy a myčka. V roce 1926 pak objekt doplnila drobná čerpací stanice.

Pod zateplením zmizel i nejpoutavější prvek fasády, který představuje mužské a ženské poprsí v rámci falešného hrázdění patra na průčelí.