„Sluníčkáři“ nemají pravdu, hrozba terorismu v Evropě s imigrační krizí úzce souvisí

První důvod pro toto konstatování skýtá koncept ekonomických nákladů. Imigranti totiž veřejným institucím v evropských státech přináší ekonomické náklady, jež můžeme rozdělit do dvou skupin: První skupinou jsou explicitní náklady. Ty představují výdajové položky, které jednotlivé státy musí reálně hradit - ubytování a strava pro imigranty v cílových zemích, doprava a materiální pomoc pro tranzitující imigranty, mzdové náklady na zaměstnance uprchlických center a detenčních zařízeních, zdravotníky, policii nebo na tajné služby, které prověřují statisíce běženců, jejich blízké a jejich evropské kontakty a vyhodnocují bezpečnostní rizika.

Druhou skupinou nákladů jsou implicitní náklady. Tyto náklady nepředstavují reálné (účetní) platby, ale náklady obětované příležitosti - tím, že se věnujeme aktivitě A, se nemůžeme věnovat aktivitě B. Implicitní náklady tak neplatíme přímo, ale nepřímo, například tím, že se veškerá pracovní síla věnující se imigrantům nemůže věnovat jiným produktivním aktivitám. U lékařů, zdravotníků a zaměstnanců uprchlických zařízení to lidská humánnost zcela ospravedlňuje.

U tajných služeb jsou však implicitní náklady zásadní bariérou, která eliminuje schopnost zachytit všechny rizikové aktivity související s aktuálně hrozícím muslimským extremismem nebo jinými prameny teroristických útoků. Evropská unie jako celek nemá dostatek kapacit na to, aby kontrarozvědně eliminovala dlouhodobě existující rizika v Evropě působících teroristických buněk a zároveň informačně pokryla další miliony komunikačních kanálů, které přicházející imigranti navazují s názorově blízkou evropskou komunitou. Bohužel se ukazuje, že nával těchto rizik nezvládají ani nejvyspělejší evropské země, natož země s poddimenzovanými bezpečnostními službami. Imigrační vlna je dostala pod neskutečný tlak, který v kompaktní bezpečnostní síti působí nebezpečné trhliny.

Druhý důvod souvisí se samotnou nepřipraveností infrastruktury evropských zemí na imigrační vlnu. Tato nepřipravenost rozhodně není ekonomická. Vyspělá Evropa má samozřejmě dostatečné bohatství na to, aby v případě nutnosti uživila mnohem větší masu lidí než miliony imigrantů. Jenže - jalové, politicky korektní evropské elity nebyly schopny stanovit taková pravidla, která nejsou diskriminační, která jsou snadno implementovatelná a která zároveň umožní rychlý proces socializace těch imigrantů, kteří se socializovat chtějí a jež budou členské státy ochotné přijmout. Očekávání některých imigrantů, přiživovaná pašeráky lidí a bůhvíkým ještě, po vstupu do vysněné Evropy tvrdě naráží na evidentní nepřipravenost členských zemí Evropské unie na takový příval lidí. Je to naše selhání? Nemyslím si.

Absurdní očekávání nových rodinných domů, tisíců eur měsíčně kapesného a pečených holubů rovnou do úst u takzvaných ekonomických imigrantů tvrdě kontrastuje s podmínkami v uprchlických zařízeních, zhoršujícím se počasím a průtahy s administrativou azylových řízení, což přiživuje nekončící imigrační vlna. Drsná deziluze. Tisíce hodin čekání. Nespokojenost a agrese vůči pobytu v detenčních uprchlických zařízeních. To vše generuje velmi příznivé podmínky pro radikální hlásné trouby svaté války. Jak reportují tajné služby, radikální zastánci wahhábismu, označovaní hojně jako salafisté, mezi některými rozčarovanými imigranty, kterým se rozplynul sen o svobodě znamenající především sociální jistoty, nacházejí snadné terče „prudce nakažlivého“ radikálního výkladu Koránu. A rozvědky zároveň přiznávají, že nemají dostatek arabistů a dalších pracovníků, s nimiž by plošně dokázali těmto hrozbám čelit. Čímž se opět vracíme k implicitním nákladům...

Nemám tak dokonalé informace jako takzvaní „sluníčkáři“, kteří cítí v kostech, že imigranti nepředstavují pro Evropu vůbec žádné riziko. Nemám ani tak dokonalé informace jako jedinci, kteří jsou bytostně přesvědčeni, že každý muslim je hrozba. Jistá bezpečnostní rizika v Evropě bezpochyby existovala vždy a rozhodně to není tak, že každý imigrant představuje automaticky problém pro evropskou civilizaci. Je dost dobře možné, že mají takzvaní „sluníčkáři“ pravdu, tedy že drtivá většina imigrantů se úspěšně socializuje a vykryje chybějící místa na pracovním trhu EU. Jenže vysoký počet imigrantů z rizikových území zvyšuje pravděpodobnost, že se v Evropě vyskytne bezpečnostní problém – ať již proto, že se bezpečnostní složky evropských zemí budou dívat jedním směrem a jejich zrak bude chybět jinde. Nebo tak, že se zklamaní imigranti radikalizují a slepě nasměrují svůj pošetilý hněv proti základním pilířům evropských hodnot. V černobílých diskusích o imigraci jsem zaznamenal různá „pro“ i různá „proti“. Argumenty „pro“ si poradily s většinou argumentů „proti“. Až na dvě výše uvedené výjimky.

A dokud se nepodaří uspokojivě relativizovat důvody existence vazby mezi masovou imigrací a bezpečnostními riziky, bude se nad Evropou vznášet strach. Strach, kterou trhlinou se teroristům podaří ohrozit bezpečí evropských civilistů příště. Přiznejme si to – otázka nestojí tak, zda se teroristé rozhodnou trhliny v bezpečnostní síti hledat, ale zda se jim je podaří najít.