Glosa: O mlácení vymlácené slámy aneb A mám to zadarmo!

Kdyby primátor Tibor Batthyány nenapsal na sociální síti úvahu, v níž dost nešťastně dal na roveň tibetskou vlajku a vlajku Islámského státu. Nebylo to vše, co se na facebooku objevilo. Napsal také, že radnice je tu pro Liberečany a měla by se starat o to, aby zde žili rádi a dobře. Neměli by laicky zasahovat do zahraniční politiky státu. Promluvil mi z duše. Z bezduchého vyvěšování tibetských, ruských, amerických a jakýchkoliv jiných vlajek mám už od komunistů kopřivku.

Jeho prohlášení vyvolalo poněkud hysterické reakce. Nejdřív na sociální síti, později na schůzi městského zastupitelstva. Nejhlasitější byl David Václavík, jemuž by slušelo vulgo Zlatoústý. Mimo jiné řekl, že když vyvěsí tibetskou vlajku v Sydney, Amsterdamu a v Hradci Králové, pak by Liberec, který jako jeden z prvních s touto komedií začal, neměl chybět. Nechybí. Většina zastupitelů vyvěšení vlajky odhlasovala. Odtud moje poznámka o světovosti.

Tibor Batthyány pro to ruku nezvedl. Nevyměkl. Ještě před hlasováním také navrhl, aby se místo vyvěšení vlajky zastupitelé složili a peníze poslali na projektu Škola ProTibet. Podle hesla verba movent, exempla trahunt dal jako první dva tisíce korun. Poté poslal po zasedačce list, aby se k němu mohli ostatní zastupitelé přidat. Jak to dopadlo? Na to si zatím počkejme. Papír ještě putuje.

Čtěte také další golsy Jana Šebelky:
Křížem krážem ničím, aneb Pár slov o sebeukájení
Proč se naučit couvat na zrcátka 
Parkování, poslední neohlodaná kost

V kauze vyvěšení, či nevyvěšení tibetské vlajky, nejde jen o samotný akt. Příklad. Občas se mě někdo snaží v restauraci Na kopečku dostat do debaty o situaci na Ukrajině. Nemám rád Rusy, ostatně žádné osobně neznám, nemám rád ani Rusko, přesto se většinou do rozhovoru o tom, co se tam dole na Krymu děje, vtáhnout nenechám. Protože fakt nevím, co se tam dole děje, jsem za rusofila. Občas se mi ale rozhovor podaří převést na otázku, proč vlastně můj spolustolovník o Rusku a Ukrajině mluví. Proč se nezajímá o to, co se děje v Liberci, potažmo v Libereckém kraji. Proč mu nevadí, že v lyžařském areálu ve Vesci není sníh, přestože bylo dost mrazivých dnů na to, aby se tam nějaký nastříkal a areál za půl miliardy sloužil Liberečanům, jak bylo slibováno. Proč se nezajímá, kolik liberecká radnice prodělala na prodeji spalovny? Proč nedemonstruje na ploše bývalé Textilany, protože tam chce hřiště a důstojný park, který by nám ostatní krajská města mohla závidět? Tím většinou debata na téma Rusko a Ukrajina končí.

Velmi podobné to je s diskuzí o tibetské vlajce. Je nesmyslná. Po Liberci posedávají žebráci, jsou tu podivně zprivatizované objekty, jako třeba před očima se rozpadající školka v Klicperově ulici, o níž nikdo neví, komu patří. A tak dál a dál a dál.

Přestože liberečtí zastupitelé věděli, že diskuze na téma tibetská vlajky je mlácení prázdné slámy, vymlátili ji na své čtvrteční schůzi dokonale. Občas se objevila myšlenka, kterou přímo miluju: Já tomu sice nerozumím, ale…Jiný zastupitel prohlásil, že se město k takovým událostem vyjadřovat musí, a šel by ještě dál. Radnice by měla zaujímat stanovisko i k tomu, co říká prezident Miloš Zeman. Neznělo to, že by si dělal legraci.

Na návrh primátora Batthyányho, podpořit školu v Tibetu, se vybralo dvanáct tisíc korun. Dvě koaliční strany ANO a Změna pro Liberec daly dohromady deset tisíc, ODS tisícikorunu, Starostové a Topka, tedy dvě partaje, které nejvíc za vyvěšení vlajky plédovaly, se praštily přes kapsu a dali celou pětistovku. Socani a komunisti tomu nasadili korunu. Nedali nic. Nevím proč, ale když se tato informace objevila, nemohl jsem si nevzpomenout na Bédu Trávníčka. Ten to měl taky zadarmo.

Napsal liberecký publicista Jan Šebelka