Jeden den mně lupne v levém koleně, druhý den v pravém, říká 101letý Liberečan

Zatímco jiní s přibývajícím věkem nadávají na celý svět, František Šťastný i ve 101 letech kypí dobrou náladou a pozitivním vztahem k životu. K tomu nemine den, aby si nedopřál desetiminutovou rozcvičku a delší procházku. Celý život byl zvyklý chodit všude pěšky, a to se snaží dodržet i poté, co překročil stovku.

„Po té stovce už to není ono,“ žertoval František Šťastný na oslavě svých 101. narozenin. „V pondělí mně lupne v levém koleně, ve čtvrtek v pravém, ale mezitím to jde,“ dodal senior, který se až na jaře letošního roku přestěhoval do Domu s pečovatelskou službou na ulici Burianova v Liberci. Zde je moc spokojený. Obývá prostornou garsonku ve vyšším patře s výhledem na Rašovku, Císařský kámen a Javorník. Jak přiznal, lituje toho, že se do domu s pečovatelskou službou nepřestěhoval dřív.

„Měl jsem sem jít už tak v 95 letech. Nic mi tu nechybí, mám velký slunný pokoj s terasou, pěknou koupelnu. Moc se mi tady líbí,“ řekl František Šťastný, který je bývalým profesionálním houslistou. Hudba jej provázela celý život, a přesto nikdy nepodlehl bohémskému způsobu života. Nikdy nevzal do úst cigaretu a z alkoholu se občas napil jen vína. Tvrdší pití jej nelákalo.

V pondělí 18. srpna přišel čilému seniorovi pogratulovat k narozeninám vedle jeho nejbližších také náměstek primátorky Kamil Jan Svoboda. „Pan Šťastný je v obdivuhodné kondici. Za ten rok, který uplynul od naší poslední gratulace, se vůbec nezměnil. Jedinou změnou je jeho nové bydliště,“ řekl náměstek. „Jeho věčný optimismus bychom mu mohli my, kteří jsme o několik generací mladší, jenom závidět. Myslím si, že právě jeho kladný vztah k životu je jedním z důvodů, proč se dožil tak krásného věku,“ doplnil.

František Šťastný se narodil 18. srpna 1913 v Liberci. V šesti letech začal hrát na housle a později vystudoval konzervatoř. Vyzkoušel si také hru na trumpetu, to když za první republiky působil jako muzikant u Hradní stráže. Po druhé světové válce nastoupil do orchestru libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde hrál až do svých 74 let. Potom už jej prsty neposlouchaly jako dřív, tak odešel do důchodu.

V 60. letech hrál dva a půl roku ve velkém symfonickém orchestru v egyptské Káhiře. Orchestr měl bezmála 120 hráčů ze všech koutů světa. František Šťastný byl jediným houslistou, který pocházel z tehdejšího Československa. Dodnes umí počítat do desíti arabsky, a jak sám říká, v Egyptě se naučil vařit.

Co jej ovšem neopustilo ani po stovce, to je jeho láska k hudbě. Dodnes chodí na všechny operní inscenace Divadla F. X. Šaldy, a také na operety, pokud je má divadlo ve svém repertoáru. „S divadlem, které jsme dělali v minulém století my, se dnešní úroveň libereckých operních inscenací nedá vůbec srovnat. Z poslední doby se mi líbila například Síla osudu,“ dodal oslavenec.

František Šťastný má jednu dceru, dva vnuky a pravnuka. „Málo jím, hodně spím, mezi dědky nechodím,“ zopakoval při letošní oslavě narozenin své krédo z minulého roku.

Napsala Zuzana Minstrová