Obrovský zájem lidí vzbudila možnost mrknout se do libereckého zámku. Většina z obyvatel města v něm nikdy nebyla, a tak se do něj vydaly zástupy lidí všech generací. Byl to zajímavý zážitek, který ale vzbudil i nějaké ty rozpaky.
Magistrát se dohodl se současným majitelem zámku na jeho částečném zpřístupnění. Už to řadu lidí zaskočilo, protože jít se dalo pouze do kaple a na věž. I tak byl ale obrovský zájem. „Lidé tu na vstupenky do zámecké kaple čekali už od půl osmé,“ prozradila Drbně jedna z průvodkyň. První prohlídka přitom začala až v devět hodin. Vstupenky navíc zmizely rekordně rychle. Šťastlivci se vstupenkou tak na prohlídku klidně čekali celý den.
Kdo nedosáhl na vstupenku, mohl pouze na věž. Fronta se po poledni táhla celým schodištěm až do přízemí. „My tu byly ráno a fronta byla až ven, teď už to zvládnem,“ říkal smířlivě jeden z návštěvníků. Čekání na vyhlídku z věže se tak protáhlo asi na tři čtvrtě hodinu.
Ovšem vyhlídka z věže dlouhé čekání vynahradila. Výhled je opravdu netradiční, vidět je celé centrum i Ještědský hřbet.
Smutný je jen osud zámku. Vitríny prázdné, v těch pár místnostech pouze pár židlí. Přitom v zámku byla v osmdesátých letech jedna z největších sbírek skla na světě. Ve vestibulu zámku si na plátnu lidé mohli prohlédnout, jaké bohatství se zde skrývalo. Jenže po revoluci se v divokých devadesátkách děly věci. Zní to neuvěřitelně, ale celá sbírka je fuč. Kde? To asi vědí jen ti, co Skloexport zprivatizovali a následně vytunelovali. Navíc rekonstrukce v osmdesátých letech nebyla moc citlivá.
Co bude se zámkem teď? Město se snaží se současným majitelem něco vymyslet. Část by měla být veřejná, expozice skla by se dala v nějaké míře možná znovu vybudovat. Máme tu sklářské školy, plné šikovných studentů, fakultu architektury a umění. Z části možná hotel, kongresové centrum, restaurant. Prostor tu je.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
