Pondělí, 23. prosince 2013, 15:22
Botičkáři nebo černí šerifové. V dnešní době už přežitek, který se ze slovníků ne a ne vytratit. Práce městských strážníků v Liberci se za poslední roky výrazně změnila. A botičky? Ty jsou dnes pasé. Redakce Liberecké Drbny proto vyrazila se štábem DTV do nočních ulic Liberce, aby práci strážníků viděla na vlastní oči.
Páteční večer, blížící se volno a vánoční svátky. To všechno nahrává rušným večerům, které městští strážníci zažívají často právě v "povýplatovém" období. Ani uplynulý páteční večer nebyl jiný.
Strážníci by si leckdy mohli nařizovat hodinky podle operačního střediska. Jakmile odbude desátá večerní, přibývá jedno rušení nočního klidu za druhým. Už tradiční lokality, jako třeba okolí Papírového náměstí, se tak někdy stávají pro městské strážníky druhým domovem. Do Sterea nebo hospod v okolí ulice Na Svahu vyjíždějí strážníci i několikrát za noc.
V okolí Papíráku bylo tentokrát překvapivě klidno. To se ale nedá říct o Zlatém Lvu. Ve vyhlášeném libereckém hotelu probíhal bujarý večírek. Radost návštěvníků ale nesdíleli obyvatelé okolních domů, kteří na linku 156 volali hned dvakrát.
Ostatně, rušení nočního klidu patří mezi nejčastější výjezdy strážníků. Během páteční noci krotila hlídka emoce rozjařených mladíků také na třídě 1. Máje nebo na Sokolovském náměstí.
Rušení nočního klidnu na třídě 1. Máje skončilo domluvou.
Jindy však alkohol dotyčné přemůže natolik, že mlčí více, než je zdrávo. Přesně o tom jsme se společně se strážníky přesvědčili v sobotu nad ránem, kdy jsme byli voláni do Lidových Sadů. Tam se po ukončení kulturní akce vplížil dvaatřicetiletý muž z Olomouce, který odmítal prostory opustit a na výzvy reagoval sprostými nadávkami.
Strážníci mu dávají poslední šanci. Buď odejde po svých, nebo pojede na záchytku. To však podroušeného muže nečekaně probouzí a po pár minutách odchází. Možná překvapen zimou se snaží přemluvit strážníky, zda by ho nehodili do centra Liberce. To ale nepřichází v úvahu.
„Čas od času se s tím setkáváme. Občas si na nás někdo i mávne, jako na taxík,“ dodal jeden se strážníků.
Textilanu dnes vzali za svou bezdomovci.
Mezi každodenní "chleba" strážníků patří i kontroly bezdomovců v nejrůznějších zákoutích města. Na první pohled zbytečná práce má svůj účel a často přináší kýžené ovoce.
„Přesto, že většinu z nich známe, může se mezi nimi objevit také někdo pohřešovaný nebo hledaný,“ doplnil strážník.
Jedním z takových míst je například poslední budova po bývalé Textilaně, kde se pod střechou běžně zdržují čtyři bezdomovci.
V prostorách zdemolovaných toalet nacházíme však jen tři z nich, všichni muži jsou cizinci. Zahrabaní v dekách, otrhaných spacích pytlích a posilněni alkoholem. Nečekaný budíček jim připravují strážníci.
Maďar, Polák a Slovák. S nadsázkou se dá říci, že se v Textilaně schází Evropa. Povinnost nosit u sebe občanský průkaz je ale pro dva z nich evidentně cizí.
„Občanku mi ukradli, dokonce i ten papír, co jsem místo ní dostal,“ stěžuje si skoro šedesátiletý Maďar.
Smůla. Dva ze tří bezdomovců dostali od cizinecké policie pětisetkorunovou pokutu.
Jelikož jde o cizince, voláme na místo i hlídku cizinecké policie, od které si oba muži vysloužili blokovou pokutu 500 korun. Tu však s největší pravděpodobností nezaplatí. Není pro ně bezpochyby první ani poslední.
Časy, kdy městská policie obouvala denně desítky botiček a odtahovala jedno auto za druhým, jsou pryč. Botičky nahradila výzva za stěračem a pohlednou žlutou obuv na kolo dostávají už jen cizinci. Počet odtahů během měsíce by se dal spočítat na prstech jedné ruky.
Práce strážníků se od amatérských začátků posunula na zcela jiný „level.“ Často odvádí práci, do které by se jen tak někdo jiný nehrnul a leckdy během dvanáctihodinové noční šichty řeší dvě až tři desítky hlášení.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
