Pozor na automatické prodloužení smluv o dodávce energií
Máte smlouvu o dodávce elektřiny či plynu uzavřenou na dobu určitou? Pak pravděpodobně obsahuje ustanovení o automatickém prodloužení smlouvy na další dobu určitou. Někdy lze automatické prodloužení smlouvy kvůli jeho formulaci zařadit mezi tzv. nepřiměřená ujednání v neprospěch spotřebitele. V takovém případě není pro spotřebitele závazné.
Tzv. automatické prodloužení smlouvy obvykle prodlužuje smlouvu na stejnou dobu, na kterou byla původně uzavřena, tedy opět na dobu určitou. Proč to může být problém?
„Řada lidí si není vědoma toho, že se smlouva automaticky prodlužuje. Pokud ceny energií klesají, může být prodloužení smlouvy třeba na další tři roky nevýhodné. Navíc s předčasným ukončením smlouvy na dobu určitou bývá spojena vysoká smluvní pokuta. Je důležité si smlouvu před podpisem důkladně prostudovat, dodavatelé se totiž často snaží zákazníkům ukončení smlouvy ztížit,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu. A dodává: „Automatickému prodloužení můžete zabránit tím, že oznámíte dodavateli elektřiny či plynu, že trváte na ukončení smlouvy k datu sjednanému ve smlouvě. Lhůta, v níž tak můžete učinit, je stanovena rovněž ve smlouvě.“
Zvláštně formulované automatické prodloužení smlouvy obsahuje například i smlouva, kterou uzavírá se svými zákazníky Pražská energetika, a.s. Spotřebitel může podle smlouvy zabránit automatickému prodloužení jen tak, že oznámí svůj nesouhlas s automatickým prodloužením smlouvy v době mezi 150 až 120 dny před koncem platnosti smlouvy. Zjistit, o jaké dny se přesně jedná, může být pro leckoho poměrně tvrdý oříšek.
„Je-li ve smlouvě uvedeno, že spotřebitel může zabránit automatickému prodloužení smlouvy oznámením učiněným v konkrétním období trvání smlouvy, jehož počátek a konec musí dopočítávat, jedná se o tzv. nepřiměřené ujednání v neprospěch spotřebitele. Je zcela zjevné, že účelem takového ustanovení je ztížit spotřebiteli projevení nesouhlasu s automatickým prodloužením,“ uvádí stanovisko dTestu Zelený.
Nepřiměřená ujednání v neprospěch spotřebitele vymezuje občanský zákoník i směrnice Evropské unie. Jsou-li nepřiměřená ujednání v neprospěch spotřebitele obsažena ve smlouvě, přistupuje se k nim jako by ve smlouvě vůbec nebyla, ledaže by na nich spotřebitel trval.
Pokud se dodavatel a spotřebitel nedohodnou, budou to soudy, které nakonec rozhodnou, zda se jedná u konkrétní smlouvy o nepřiměřené ujednání v neprospěch spotřebitele. Soudy přitom nemusí vždy dát za pravdu spotřebiteli. Proto je lepší smlouvu o dodávce energií před podpisem důkladně prostudovat.
