(NE)OBYČEJNÍ: Každý den hodiny práce. Tomáš Janků baví Liberečáky historií jejich města
Historii měl vždy jako koníček, před pěti lety ale Liberečák Tomáš Janků začal vkládat různé zajímavosti z minulosti Liberce na facebookovou stránku Liberečáci. Dnes má vlastní tři facebookové a dvě webové stránky, kde zveřejňuje příspěvky už vlastně z celého kraje. A má tisíce fanoušků. I proto je naším dalším (NE)obyčejným.
„Za těch pět let jsem se posunul někam jinam, z jedné skupiny vznikly tři, protože jsem se začal zabývat celým Libereckým krajem. K tomu vznikly dvě webové stránky Liberec v minulosti a současnosti a Okolí Liberce, které původně měly sloužit pouze k archivaci příspěvků z Facebooku, dnes jsou již opravdu rozsáhlé,“ shrnuje roky s libereckou minulostí Tomáš Janků.
Velmi oblíbené jsou také jeho srovnávačky, kdy k historickým fotografiím hledá a fotí ze stejného místa stav, v jakém je lokalita dnes. „Už jich je přes 1000 z celého Liberce,“ pokračuje.
Přitom historii nestudoval a je pro něj koníčkem. „Historii jsem nestudoval, i když o tom velmi často uvažuji. Studoval jsem na Jihočeské univerzitě. Bohužel studovat zemědělství nebyl nejšťastnější nápad,“ vzpomíná dnes.
Nyní tak pracuje v libereckém automobilovém průmyslu, na což prý nikdy ani nepomyslel. Na práci, která s jeho koníčkem vlastně vůbec nesouvisí, ale vidí pozitivum. „Dělám takovou práci, která mi umožňuje chodit domů s čistou hlavou,“ vysvětluje.
Po pracovní směně mu tak doma nastává směna druhá – historie Liberce a Libereckého kraje. „Denně se tomuto tématu věnuji v průměru pět hodin, o víkendu i více,“ říká.
S vkládáním historických příspěvků ho ale mrzí jedna věc. „Tak samozřejmě mě často mrzí, jakým způsobem spolu někteří komunikují ve skupině, která byla vytvořena pro pohodové chvíle. Je mi ale jasné, že 26 tisíc lidí – je už docela těžké ukočírovat,“ komentuje problém sociálních sítí.
Navíc neustále rozrůstající se stránky přináší zvyšující se náklady na webhosting. „Je vždy velký problém sehnat sponzory, kteří by pomohli s financováním. Pokud se samozřejmě nebude platit hosting, webové stránky, které v současnosti navštěvuje v průměru 1500 návštěvníků denně – budou smazány. To mě asi mrzí nejvíc,“ dodává.
Sám má i oblíbené období, kterému se věnuje. „Nejvíce zajímá, jak vypadal Liberec před sto lety, než se začalo výrazně měnit dolní centrum a postupně celé město,“ pokračuje. Sám ale vidí, že fanoušky stránek nejvíce baví mladší historie. „Nejzajímavější jsou pro většinu sledujících fotografie od šedesátých do devadesátých let dvacátého století, protože jim to připomíná jejich mládí,“ prozrazuje.
Ale i jeho pohled se během let, kdy se historii Liberce věnuje, vyvíjí. „Centrum města bylo před 100 lety hezčí, dolní centrum se zmodernizovalo. I když jsou pro město budovy Dunaj, Baťa a Nisa na Soukenném náměstí ikonické, moc do tehdejšího dolního centra nezapadly. Na druhou stranu postupně zmizely skoro všechny komíny. Hlavně pod nádražím byla průmyslová zóna, a tedy tato část moc krásná nebyla,“ říká Janků. Jako zásadní okamžik historie města vidí odsun Němců po druhé světové válce. „V poválečných letech se vyměnilo obyvatelstvo, a to nemělo k budovám moc velký vztah, a tak vše chátralo a bouralo se.“
Za nejhorší budovu ve městě pak považuje Plazu. „Považuji ji za zbytečnou budovu. Šaldovo náměstí se vůbec hodně měnilo. Tento prostor se určitě dal využít rozhodně rozumněji,“ myslí si.
A kterou část Liberce má vlastně nejraději? „Vyrůstal jsem v Hanychově, tak jsem hodně tíhnul a stále tíhnu k této části města s blízkostí milovaného Ještědu. Nejkrásnější je ale vilová čtvrť kolem muzea, v které v současnosti bydlím,“ říká.
Tvorba stránek s historickým obsahem je podle něj nekonečná kniha a křižovatka internetových cest. Plánů má do budoucna dost, problémem je ale nedostatek času. „Největší sen je doktorát z historie, ale nevím, jestli to při těch plánech mám šanci stihnout,“ uzavírá Janků.
