Stres, nedůvěra k učitelům i spolužákům. Výzkum upozornil na alarmující nespokojenost dětí ve školách

Výzkum HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) se věnuje mapování různých kategorií života a chování dětí prostřednictvím dotazníkového šetření, výsledky porovnává v čase s jednotlivými fázemi dotazování a také v mezinárodní měřítku. V nejnovějším reportu se odborníci zaměřili na pocity spokojenosti či nespokojenosti spojené se školním prostředím.

Data od 15 tisíc školáků ve věku 11 až 15 let z 250 škol České republiky ukázala, že děti do školy nechodí rády a to ještě ve větší míře, než tomu bylo v předchozích letech. Do školy se velmi těší pouze devět procent žáků. Naopak bezmála 4 z 10 dětí do školy nechodí příliš rády nebo se tam vůbec netěší, tento ukazatel mezi 11. a 15. rokem citelně narůstá. Studie porovnává také výsledky ze svých předchozích etap, kdy například v roce 2010 se do školy velmi těšilo 21 procent jedenáctiletých, v aktuálním šetření je tato hodnota na přibližně poloviční úrovni.

Dlouhodobý trend

„Zhoršující se vztah ke škole není nový fenomén. Dlouhodobý trend nebereme na lehkou váhu a spolu s odbornou veřejností si klademe otázku, co za negativním hodnocením školního prostředí hledat, a především jak trend otočit,“ říká Michal Kalman z Univerzity Palackého v Olomouci, který je vedoucím výzkumného týmu studie HBSC v České republice.

Negativní hodnocení školního prostředí může podle odborníků pramenit ze vztahů s vrstevníky, s učiteli a také se stresem, který děti ve škole pociťují. Méně než polovina dětí ve věku 11 až 15 let si myslí, že jsou spolužáci ze třídy rádi spolu a že jsou milí a připraveni pomoct. „Ještě pesimističtěji vyznívá toto zjištění ve srovnání s dalšími zeměmi – čeští školáci vnímají vztahy se spolužáky nejhůře ze všech 45 zemí, kde studie HBSC stav zjišťovala,“ upozorňuje Petr Baďura, datový analytik HBSC studie z Univerzity Palackého v Olomouci.

Alarmující je podle autorů studie také vnímání učitelů ze strany žáků, kde jsou hodnoty na 43. místě ze 45 zapojených zemí. Přibližně jen polovina žáků 5. až 9. tříd důvěřuje pedagogům, 40 procent dětí si myslí, že učitelům na žácích záleží. Pociťovaná míra opory ze strany pedagogických pracovníků se navíc s rostoucím věkem školáků snižuje, v 9. třídě ji vnímá pouze 22 procent dívek a 30 procent chlapců.

Naopak v otázkách tlaku pociťovaného v souvislosti s plněním školních povinností spadají výsledky dětí v České republice do celoevropského průměru. O vyšší míře stresu se vyjádřilo 38 procent hochů a 52 procent děvčat. Výzkum porovnal tyto hodnoty i mezi věkovými skupinami dětí, mezi 5. a 7. třídou je značný rozdíl a nárůst pociťovaného stresu.

„Základní podmínkou pro kvalitní a efektivní výuku a rozvoj potenciálu každého žáka je bezpečné, otevřené a pozitivní prostředí školy. Oboustranný vzájemný respekt mezi žáky, učiteli a rodiči vytváří prostor pro jednotné výchovně-vzdělávací působení na žáka. Každý je individuálně jiný, proto je důležitá tolerance k jiné úrovni nadání v různých oborech i k různosti názorů. Mezinárodní studie dlouhodobě ukazují, že klima škol je slabou stránkou české vzdělávací soustavy,“ zdůraznil v tiskové zprávě Karel Kovář, náměstek ústředního školního inspektora České školní inspekce.

Autoři studie se zaměřili i na provázání ukazatelů využívání sociálních sítí a vnímání školního prostředí. „Obzvláště špatně se ve škole cítí problematičtí uživatelé sociálních sítí. Oproti svým vrstevníkům, kteří mají svůj „online život“ pod kontrolou, vnímají častěji tlak školních povinností a nepříznivě hodnotí i vztahy se spolužáky a učiteli,“ doplnil Jakub Žák z kanceláře WHO v České republice.

Negativní výsledky vnímání školního prostředí mají podle odborníků řadu neblahých dopadů pro děti. „Mezi školáky, kteří nechodí rádi do školy nebo se z cítí být pod velkým tlakem školních povinností, je výrazně vyšší riziko výskytu bolestí hlavy, stavů skleslosti, depresivních stavů, podrážděnosti či nervozity,“ upozorňují autoři české části studie HBSC.