Chudší lidé stárnou rychleji. Víc kouří, hůř jedí a méně se hýbou, zjistili vědci

Vědkyně ze SYRI spolu s kolegy porovnávala data od 48 348 lidí ve věkovém rozmezí 20 až 84 let. „Výsledky studie ukázaly statisticky významnou asocia­ci mezi socioekonomickým statusem a rychlostí biologického stárnutí. Jedinci z vyšších socioekonomických vrstev vykazovali zejména ve středním věku signifikant­ní zpoždění biologického stárnutí, zatímco socioeko­nomicky znevýhodněné skupiny stárly rychleji," uvedla Dalecká. Doplnila, že nejhůře jsou na tom lidé, které lze spojovat s chudobou. „Ti v porov­nání s ostatními stárli nejrychlejším tempem," uvedla vědkyně.

Výsledky studie také naznačují, že míra socioekonomických nerov­ností v biologickém stárnutí není napříč věkovými sku­pinami stabilní. „Od 20. roku života dochá­zí mezi socioekonomickými skupinami k postupné­mu rozevírání pomyslných nůžek až do období vyšší­ho středního věku, kdy nerovnosti dosahují svého ma­xima," upozornila Dalecká.

Šíře těchto rozdílů následně s vyšším věkem opět klesá. Rozdíly jsou však podle vědkyně v populaci i nadále přítomné až do nejvyšších věkových kategorií.

Vztah socioekonomického znevýhodnění a biologic­kého stárnutí podle Dalecké nelze vysvětlit osamoceným vlivem jedno­ho faktoru. Sociálním determinantám, tedy tomu, v jakém prostředí žijí, jsou lidé vystaveni v každé životní fázi a jejich efekt na lid­ské zdraví se hromadí.

„Mezi jedinci s nižším socioeko­nomickým statusem pozorujeme vyšší výskyt ne­zdravého chování, jako je kouření, nevhodné stravová­ní či nedostatek pohybu. Zároveň jsou častěji expono­váni negativním vnějším vlivům, jako je znečištění ži­votního prostředí či expozice rizikům pracovního pro­středí. Dopady nepříznivých životních podmínek a ži­votního stylu převzaté v mládí pak můžeme pozoro­vat v celé pozdější životní dráze jedince," uvedla Dalecká.