Dramatická sezóna vrcholí. Slovan má za sebou nezapomenutelnou cestu pohárem UEFA a teď bojuje o historický titul. Tři kola před koncem mu při shodě okolností stačí bod. Jenže pak přichází porážka v Teplicích a pak remíza s Brnem. Pokud uspěje 10. května 2002 na Bohemce, není co řešit, v opačném případě musí čekat na zaváhání Žižkova.
Až do 28. kola Slovan drží šňůru osmnácti utkání bez prohry a přitom jen dvakrát remizuje. Jenže pak se to zadrhne a v Teplicích prohrává 2:0. Osm tisíc diváků pak U Nisy očekává tři body s Brnem a mistrovské oslavy. Ale všechno je jinak. Brněnský Milan Pacanda řádí a po hodině je stav 1:3. Hrdinou se stává Petr Johana, který dvěma slepenými góly vyrovnává. A tento bod pak skutečně rozhodne. „Měl nám stačit bod, ale nikdo tomu nevěřil. Jen Tomáš Janů. A ono to pak tak opravdu dopadlo,“ vzpomínal po letech nynější sportovní ředitel týmu Jan Nezmar.
A jelo se na Bohemku. Nervy pracovaly a skvěle pracující stroj se zadrhl ještě víc. Po půl hodině hosté prohrávají 2:0 a tisíce fanoušků přímo v Ďolíčku, na zaplněném náměstí v Liberci a u televizí nevěří. V závěru poločasu dává naději Koloušek, ale Slovan v Praze prohrává.
Několik minut je absolutní ticho. Čeká se, co Žižkov. Tomu v tuto chvíli stačí udržet remízu na Strahově se Slavií, které o nic nejde a bude slavit. Jenže v závěru se hlavou trefuje Kuka a v Ďolíčku se může slavit. Slovan to dokázal a Liberečtí mohou konečně naplno skandovat. „Mistři! Mistři!“
Mistrem se stal tým, který po osmém kole řešil, zda odvolá trenéra. Tehdy k Ladislavu Škorpilovi nastoupil mladý Josef Csaplár a byl to skvělý tah. „Hlavním předpokladem k zisku titulu byl právě příchod Josefa Csaplára,“ vyzdvihl svého trenérského kolegu Ladislav Škorpil.
V derby na půdě Jablonce Slovan přejel domácí 3:0 a přišla zmiňovaná osmnáctizápasová šňůra.
Titul se tak poprvé v novodobé historii české ligy dostává mimo Prahu. A oslavy jsou veliké. Plné náměstí čeká na příjezd klubového autobusu. Role moderátora se pak ujímá Václav Koloušek, Gyan Baffour tančí, zpívá se klubová hymna.
Od získání prvního titulu uběhlo patnáct let. Z tehdejšího kádru už hraje málokdo. Jan Nezmar je fanouškům Slovanu nejblíž, stal se sportovním ředitelem klubu. Jiří Štajner po mistrovské sezóně odešel do Bundesligy, po letech se vrátil a v roce 2012 tu získal další titul, dnes hraje divizi v Chrastavě.
A co další? Oblíbený Bohuslav Pilný právě o víkendu skončil jako hlavní trenér v Hradci Králové, Filip Hološko hraje v Austrálii a například Miroslav Slepička z trávníků přešel do klecí MMA sportu.
Někteří jsou ale i dnes ve Slovanu jako trenéři – mládež trénují Papoušek, Holeňák a Janů, Pavel Čapek vede juniorku.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
