Bylo to neuvěřitelných tři a půl roku, vzpomíná na své angažmá v Liberci Leandro Lazzaro Liuni

Do Liberce jsi přišel začátkem roku 1998. Jaké to pro tebe bylo v neznámém prostředí v Evropě? Nezaskočila tě tradiční liberecká zima?
Dorazil jsem už v lednu roku 1998. Předtím jsem byl dva týdny na dovolené na pláži a pak mě zavolali ze Slovanu, abych přijel. Zima mě ale nepřekvapila, protože jsem věděl, kam jedu. Neměl jsem problémy s adaptací. Vedení i trenéři, ale hlavně hráči mě přijali skvěle.

Hned při svém ligovém debutu proti Opavě (22. února 1998) jsi vstřelil hattrick. Jak na tento zápas vzpomínáš? 
Měli jsme už velmi dobrou přípravu a osobně se mi velice dařilo. To utkání s Opavou pak bylo úžasné. Byl to pro mě snový začátek, navíc s podporou argentinského velvyslance a konzula v hledišti. Naplnil jsem očekávání fanoušků a nemohl jsem chtít víc. Všechno bylo perfektní.

Pro místní sportovní fanoušky byl ten den významný i díky triumfu české hokejové reprezentace na Zimních olympijských hrách v japonském Naganu. Zaznamenal jsi to tehdy? Sledovali spoluhráči ráno před naším zápasem finále hokejového turnaje? 
Ano, to vítězství českých hokejistů jsem zaznamenal. Hokej byl pro mě nový sport, ale rychle si mě získal. Dosud sleduji výsledky, i letos během Olympijských her v Koreji. Tady v Argentině nemá hokej takový ohlas, ale já se na něj dívám, protože jsem se to naučil v Česku.

První půlrok jste hráli na Městském stadionu, pak jste se vrátili na stadion U Nisy, kde není atletická dráha a fanoušci jsou tak blíže k hřišti. Jak se ti líbil tento stadion a atmosféra při zápasech? 
Je pravda, že Městský stadion je velmi prostorný. Když jsme se vrátili na stadion U Nisy, všechno bylo odlišné. Podpora od lidí byla více cítit. Musím říct, že se mi ten stadion moc líbil.

Co říkáš na město Liberec? Měl jsi u nás nějaká oblíbená místa? 
Na Liberec vzpomínám jako na fantastické město. Moc se mi líbilo. K mým oblíbeným místům patřilo hlavní náměstí, autobusové nádraží a samozřejmě Ještěd. Je mi ale jasné, že se vše za uplynulých 20 let asi změnilo (úsměv).

Byl jsi u prvního velkého triumfu Slovanu, kterým bylo vítězství v českém poháru. Dokonce jsi ve finále vstřelil branku. Pamatuješ si ještě na oslavy? 
Ano, samozřejmě si to pamatuji. Šlo o velké vítězství a první pohárovou trofej pro Slovan. Byl to začátek velké dekády pro klub. Každý fotbalista rád střílí góly a ve finále o to víc.

V dresu Slovanu jsi během tří let odehrál 70 zápasů a vstřelil 30 branek. S tou bilancí asi musíš být spokojen, nebo ne? 
Ano, velice spokojen. Bylo to neuvěřitelných tři a půl roku. Mám na tu dobu hodně vzpomínek.

Po odchodu ze Slovanu a angažmá ve Spartě a nižších italských soutěžích ses vrátil do Argentiny, kde jsi i ve vyšším věku stále střílel branky. Jaké období bys ty sám považoval za vrchol své kariéry? 
V Itálii, kde se narodila moje dcera, jsem strávil taky moc hezké čtyři roky. Do Argentiny jsem se vrátil s tím, že chci ještě odehrát několik dalších sezón. Aniž bych to čekal, dostal jsem se pak na vrchol. Ve 34 letech. Vyhráli jsme s Tigre druhou ligu. V následujícím roce jsme to pak dotáhli na druhé místo v první lize a došlo na můj přestup do tak velkého klubu, jakým jsou Estudiantes de la Plata, kde jsem hrál i Copa Libertadores (Pohár osvoboditelů). Pak jsem se vrátil do Tigre a znovu jsme skončili druzí. Byly to tři nádherné sezóny. Odvážím se říci moje nejlepší sezóny, aniž bych chtěl jakkoliv znevažovat ty předchozí.

Jak se máš teď a čemu se věnuješ po konci hráčské kariéry? 
Ačkoliv to může znít neuvěřitelně, tak ve svých 44 letech stále hraji v nižších soutěžích a také za seniorský tým San Lorenzo de Almagro a v reprezentaci Argentiny v plážovém fotbale. Společně s dalšími bývalými hráči pracuji v mládežnických akademiích jako trenér, účastním se také různých charitativních projektů a benefičních utkání. Kromě toho jsem dokončil trenérský kurz a nyní si dodělávám i manažerský.

Jsi ještě s někým z bývalých spoluhráčů ze Slovanu v kontaktu? 
Ano, pořád jsem v kontaktu se svým velkým kamarádem Pavlem Čapkem. S ostatními spoluhráči jsem neměl to štěstí zůstat v kontaktu, ale pamatuji si je a sledoval jsem jejich kariéry na internetu.

Podíval by ses rád zase někdy do Česka a do Liberce? 
Určitě by se mi to líbilo a rád bych se toho dočkal. Chci s sebou vzít svou dceru, aby viděla všechna ta místa, kde jsme s její matkou byli. S Pavlem Čapkem jsme si říkali, že bychom při té cestě mohli naplánovat i nějaké sportovní vyžití. Také jsem hovořil s dalšími bývalými spoluhráči, kteří jsou různě po Evropě, abychom také společně něco podnikli.

Moc zdravím všechny lidi ze Slovanu Liberec, ale i ze Sparty Praha. I přes tu vzdálenost jsem na ně nezapomněl a sleduji je na všech sociálních sítích. Srdečné pozdravy z Argentiny!