Ženskému fotbalu možná chybí víc mediálního prostoru, říká opora Liberce Kristína Košíková. Se Slovanem chce urvat třetí místo

V Liberci jste čtvrtou sezonu, což, jestli jsem správně koukal, je vaše nejdelší angažmá v dospělém fotbale. Jste tedy ve Slovanu spokojená?
Momentálně určitě ano. Při příchodu do Liberce byly ve hře i jiné alternativy, ale pro mě je nejdůležitější, abych pravidelně hrála. Myslím, že Liberec byla dobrá volba, i když začátky nebyly ideální. Když se ale podívám, kde jsme jako tým teď, určitě jsem spokojená.

Vaší mužští kolegové většinou říkají, že v klubu je dobrá, až rodinná atmosféra. Souhlasíte s nimi?
Souhlasím, v Liberci se cítím dobře, vedení se nám snaží co nejvíce vycházet vstříc.

Zdá se ale, že ženský fotbal v Liberci má stále větší ambice. Cítíte to také?
Po příchodu do Liberce jsem si nemyslela, že zde zůstanu tak dlouho, ale podmínky v Liberci se zlepšují každým rokem. To se týká i ambicí. A to mě opravdu baví. Vidět ten posun, být u něj.

V závěru podzimu jste poprvé v historii porazili pražskou Slavii. Jak jste utkání a výhru prožívali? Cítili jste výhru jako možný zlom? Že jste schopné porážet i ty nejlepší týmy u nás a dotáhnout se na ně?
Už před zápasem jsme mohli bilancovat podzimní ligovou část jako povedenou. To, co jsme si dali za cíl před sezónou, jsme splnili. Navíc v zápasech proti Spartě i Slavii jsme dokázali na podzim vždy vstřelit branku a být nebezpečně. Věděli jsme, že už jsme schopné při dobrém výkonu a koncentraci během celého zápasu udržet krok i s pražskými soupeři. Zápas se rozhodně povedl, šance se střídaly na obou stranách. Slavia měla úseky, kdy nás zatlačila, ale gólově se nedokázala prosadit. My jsme dali o jeden gól víc než soupeř, a to se počítá. Za stavu 1:1 jsem si říkala, že už se to tentokrát musí podařit. Zanedlouho pak padl gól na 2:1. Konec zápasu, výbuch emocí a krásná tečka za podzimní častí, o které jsme možná snili, ale netušili, že to přijde tak rychle.

Několikrát jste hráli i na hlavním stadionu U Nisy, jaký to byl zážitek?
Hrát na podobných stadionech jsem zvyklá z reprezentace. Ale hrát v klubu na hlavním stadionu, to je paráda. Hraje se nám tam dobře, to prostředí nám svědčí, vždy se na ty zápasy těšíme. Zároveň přijde více diváků, kteří nás umí podpořit a popohnat k lepším výkonům.

Na podzim se Kristína Košíková trefila do sítě bývalého klubu Dukly Praha.

Jaké jsou vlastně další cíle? Brankářka Pižlová mluvila o třetím místě. Ale co do budoucna, je podle vás reálný i titul?
Momentálně se soustředíme na přítomnost a tou je 3. místo. Laťku jsme nastavily vysoko, nemůžeme a nechceme ji podlézat. První krok je postup do první čtyřky. V ní se chceme fotbalově prosadit, dokázat samy sobě, že na to máme. Snažíme se dělat maximum, aby se to podařilo.

Když se ještě vrátím na začátek vašeho angažmá v Liberci, dá se to srovnat s dneškem?
Při mém příchodu do Liberce byly podmínky i přes to, že Liberec už v minulosti dokázal v lize nemalý úspěch, jako například obsadit 3. místo, amatérské. Často jsem musela trénovat individuálně ve svém volném čase, abych byla fyzicky připravena na reprezentační srazy a zápasy.

Jak je na tom ženský fotbal v Liberci nyní?
Každým rokem se podmínky zlepšují. Progres je opravdu citelný ve všem. Podmínky, hráčský kádr, rozšířený realizační tým či herní projev. To vše má stoupající tendenci. Tréninky jsou ve vysokém tempu, kondičně jsme připraveny hrát proti těžkým soupeřům celých 90 minut. Věřím, že se nám i nadále podaří střílet góly v každém zápase i proti lídrům tabulky.

V Liberci je i dívčí akademie, to asi za vašich začátků nebylo?
Nebylo a je jen dobře, že vznikla.

A co obecně? Rozvíjí se ženský fotbal podle vás dostatečně? Co ještě chybí, aby se více přiblížil mužskému?
Ženský fotbal ve světě nabírá na popularitě, roste, a i díky sociálním sítím je v povědomí stále více. Na nedávném mistrovství Evropy v Anglii zahajovací zápas vidělo na Old Trafford téměř 69 tisíc lidí, finále ve Wembley bylo vyprodáno, přišlo 87 tisíc fanoušků, nejvíc v historii evropských šampionátů, a to mužských i ženských. Ženské El Clasico, tedy zápas Barcelony s Realem v ženské LM navštívilo 91 tisíc fanoušků. Možná chybí více mediálního prostoru, který by přilákal větší pozornost nejen diváků, ale i sponzorů.

Předpokládám, že u vaší hráčské kariéry ještě pracujete. Jak složité je fotbal skloubit s prací? Máte různá soustředění, o víkendu zápasy, hrajete za reprezentaci…
Ano, pracuji jako správce v E-shopu. Takže většinu času pracuji na Home office, což je pro mě velká výhoda. Během reprezentačních srazů mi zaměstnavatel vychází vstříc, ale jelikož mi stačí připojení na internet, umím si také práci vzít kamkoli s sebou.

Nemrzí vás někdy, že ženský fotbal nemá takovou sílu, jako mužský? Se 45 odehranými zápasy v reprezentaci byste v Liberci v mužském týmu byla za hvězdu.
Nikdy jsem nad tím tak nepřemýšlela, takže asi mě to až tak nemrzí. Bohužel je to zatím jen utopická představa, ale snad někdy v budoucnu se tyto rozdíly zmenší.