Hokejový obránce Radim Šimek mohl ještě v příští sezoně bojovat o návrat do NHL. Detroit, který ho získal v březnu ze San Jose, mu nabízel novou smlouvu. Jednatřicetiletý mladoboleslavský rodák už byl však z působení na farmě a marného boje o další šanci mezi elitou unavený. I s ohledem na rodinu toužil po větším klidu a stabilitě. Nabídek z extraligy měl více, o jeho návratu pod Ještěd rozhodlo srdce.
„Poslední sezonu mě San Jose poslalo na farmu, neviděl jsem tam pořádnou budoucnost. Lítal bych dál po farmě, jezdil autobusem osm hodin tam a zpět. Ve dvaatřiceti letech jsem tohle už nechtěl podstupovat, mám jiné priority. S manželkou čekáme v říjnu narození druhého dítěte. Abych trávil čas v autobusu a manželka byla doma s dvěma dcerami, jedna z toho novorozeně… Takže jsem si řekl, že tohle ne," uvedl Šimek.
Nabídku kontraktu od Detroitu se proto rozhodl nevyužít. „Šlo o dvoucestnou smlouvu s garancí vysokých peněz, které se pohybovaly okolo minimální částky v NHL. Mně už to ale za ty peníze nestálo," vysvětlil Šimek.
Namísto toho se rozhodoval mezi Spartou, Mladou Boleslaví a právě Libercem, kde před odchodem za moře působil. „Rozhodlo srdce. Musím říci, že to nebylo lehké jednání, nabídka ze Sparty byla hodně dobrá a měl jsem už na stole návrh smlouvy, ale stejně jsem měl v hlavě Liberec. Hokej už dlouho hrát nebudu, a ačkoliv lidi můžou říkat, že jsem si vydělal v Americe, mám zodpovědnost za rodinu a hokej nejde hrát donekonečna. Zvažoval jsem pro a proti a nakonec si vybral Liberec. Jsem rád, že to tak dopadlo," pochvaloval si Šimek.
Vše mohlo být možná jinak, kdyby se loni na začátku kempu Sharks nezranil. „Přijel jsem tam stoprocentně zdravý, přišla první třetina úvodního přáteláku, dostal jsem do kotníku, byla z toho sraženina a já nemohl měsíc dostat nohu do brusle... V sezoně jsem doufal, že mě vytáhnou nahoru, v Barracudě jsem hrál dobře, jeden z nejlepších hokejů, jaký jsem v Americe předváděl. Individuálně se mi dařilo, hrával jsem i 25 minut za zápas, byť týmově to nebylo úplně ono, ale NHL jsem si už nezahrál," připomněl Šimek.
Velkou ranou pro něho byla promarněná možnost zahrát si na domácím mistrovství světa v Praze. Reprezentace přitom měla zájem, aby se připojil k týmu a bojoval o nominaci, jenže Red Wings byli proti. „Pro mě životní hokejové zklamání. Někdy v lednu jsme zjistili, že je manželka těhotná, následně mě v Barracudě udělali kapitánem, říkal jsem si, že se co nejlíp připravím, abych mohl zabojovat o šampionát. Pak jeden minutový telefonát o výměně do Detroitu všechno změnil, najednou bylo všechno pryč," vyprávěl posmutněle.
Tenhle dres mu stejně sluší nejvíc! ???? #BTL pic.twitter.com/CQI89Vg1mS
— Bílí Tygři Liberec (@hcbilitygri) July 24, 2024
„Velké zklamání, fakt jsem to bral hodně těžce. Pak se na mistrovství světa koukáte a říkáte si, ne že bych tam určitě byl, ale mohl jsem o šampionát aspoň zabojovat. Bohužel už v kariéře asi nebudu mít šanci zahrát si šampionát v Praze. Klukům jsem zlato hrozně přál, zároveň jsem jim strašně záviděl, protože jsem celou sezonu dělal maximum pro to, abych u toho taky byl. Ale nemohl jsem," mrzí stále Šimka.
V zámoří si zocelil psychickou odolnost. „Čím si tam člověk prochází, to je na palici. Já tam nikdy neměl silnou pozici, jeden špatný zápas znamenal pět utkání na tribuně. V tomhle směru mi pomohla rodina. Samozřejmě mi to ale nedalo jen ten stres. Pokud nastupujete proti nejlepším hráčům světa, hodně vám to dá. Snad něco z toho, co jsem se v Americe naučil, předvedu tady v extralize," přál si.
Učit se mohl od hráčů jako jsou Tomáš Hertl, Joe Thornton nebo Brent Burns. „Třeba konkrétně Jumbo (Thornton) byl neustále v posilovně. První do kabiny přicházel, mezi posledními odcházel. Když ty borce neznáte a pak vidíte v kabině jejich přístup k práci, dojde vám, proč jsou tam, kde jsou. Joe sice nevyhrál Stanley Cup, ale patří k nejlepším hráčům historie NHL. Pro mě to byla už na samém začátku ohromná škola. A to jsem si o sobě myslel, že trénuju hodně a hodně času trávím v posilovně. Tamní zvyky některých hráčů vám otevřou oči," přiznal Šimek.
Když dnes vyjel na led, rychle ho přepadla nostalgie, vzpomínky ožily naplno. V roce 2017 se loučil ziskem stříbra, jen rok po historickém titulu Severočechů. Odcházel ale jako obránce, který umí podpořit ofenzivu, v zámoří ho však využívali spíše jako defenzivního beka. Jaká bude jeho role nyní?
„Na konci v Barracudě jsem si rád zaútočil, ale přece jen, pokud šest sedm let hrajete defenzivního beka, v hlavě se vám to přešaltuje a tolik neútočíte. Tady určitě útočit chci; vždycky mě to bavilo, dokázal jsem dávat i góly. Pokud se to po mně bude chtít, budu to hrát," uvedl Šimek.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
