O problémech a výzvách české i německé ekonomiky a také o perspektivách průmyslu ve 21. století, nejen toho chemického, jsme si povídali s Filipem Dvořákem, šéfem české pobočky největšího chemického koncernu na světě, společnosti BASF.

Česká ekonomika se postupně proměňuje. Podle Heleny Horské, hlavní analytičky Raiffeisenbank, se firmy, které stojí hlavně na levné práci, postupně uzavřou. V rozhovoru pro HlídacíPes.org se vrací i k problému lidí v exekucích, kteří si současného ekonomického boomu vůbec neužívají.

Digitalizace ekonomiky s sebou nese řadu velmi zajímavých jevů, které snižují transakční náklady a činí život společnosti komfortnější, zároveň však představují jistou filozofickou výzvu. Příklad, který chci rozvést, je vám z titulku zřejmý – bezhotovostní placení.

Člověk si připadá jak ve zlém snu. Když přijde řeč na digitalizaci ekonomiky, politici si mohou hlavy ukývat, hlasivky vykřičet a klávesnice utweetovat: „Chceme. Digitalizujeme. Modernizujeme. Podporujeme flexibilitu. Zvyšujeme konkurenceschopnost. Dotujeme. Zařídíme.“ V praxi se však děje přesný opak. Důkazem budiž připravovaná novela zákona o silniční dopravě, která popírá evropské trendy a směřuje odvětví osobní dopravy do rukou dobyvatelů renty. Kdy už si politici konečně uvědomí, že doba se změnila?

Dvě třetiny českých občanů mají za to, že zvýšení elektronických plateb na úkor hotovostních přispívá k omezení negativních dopadů šedé ekonomiky v České republice. Obchodníci by proto měli mít terminály pro platební karty a aplikace. Vyplývá to z průzkumu společnosti Mastercard zaměřené na šedou ekonomiku v České republice a dalších zemích střední a východní Evropy.

V uplynulých týdnech jsem se zúčastnil několika konferencí analyzující problematiku sdílené ekonomiky. Vždy byli přítomni obvyklí podezřelí – politici a úředníci ze státní správy, zástupci tradičních odvětví (jako taxikáři nebo hoteliéři), zástupci firem ze sdílené ekonomiky (jako UBER nebo Airbnb) a pak také ekonomové, právníci, akademici, zkrátka rozumy rozdávající nezúčastnění.

Kdybychom vzali všechny prostředky, které se ročně protočí ve stínové ekonomice České republiky, mohli bychom za ně vytvořit více než 1,5 milionu pracovních míst oceněných průměrnou mzdou. Odhady úřadů práce, že až třetina nezaměstnaných pracuje na černo, tak dostávají reálný rozměr. Češi ročně před veřejnými institucemi skryjí ekonomické transakce až za 614 miliard Kč (24 miliard eur). Významný podíl stínových aktivit je vztažen k malým hotovostním transakcím, které domácnosti provádějí v sektoru služeb. To je jen výběr skutečností, na které upozorňuje nová studie Stínová ekonomika v České republice vypracovaná Centrem ekonomických a tržních analý (CETA).

Vyspělé ekonomiky dostávají nový růstový impulz od lidí, od nichž by to ještě před deseti lety nikdo nečekal. Díky nim se zejména hlavní města ve statistikách ekonomického růstu „trhají ze řetězu“ ve srovnání se zbytkem národních ekonomik.

Jedno z nejvýznamnějších témat letošních Velikonoc, snad ještě větší než médii tradičně hrané písničky „alkohol za volantem“ či „úspěšní koledníci“, se objevilo poměrně nečekaně. 2. dubna se v poslanecké sněmovně strhla debata nad možností zařazení tzv. Velkého pátku mezi tuzemské státní svátky, což vyvolalo čiré nadšení.