Už je to nějaký čas, co nám Liberečák Jarda Čapek psal své dojmy z Vietnamu a okolních zemí. Pak se na dlouho odmlčel. Hodně pracoval, učí angličtinu. Nedávno se ale přestěhoval do Hanoje a tady se k psaní alespoň na chvíli vrátil. Čtenáři Drbny si tak na začátek mohou přečíst o světové raritě - takzvané vaječné kávě, kterou právě v Hanoji vymysleli.
Projděte se jakoukoliv ulicí ve Vietnamu, nebo zavítejte do jakéhokoliv většího města ve Vietnamu a zakrátko si uvědomíte, že jste v zemi, která je šílená po kávě! Způsob podávání a vychutnávání se liší od kamarádů klábosících na chodníku, usrkávajících jejich oblíbenou kávu sedíce na nevzhledných plastových židličkách, až po nově se objevující ‘hipster-style’ kavárny, které si pomalu nacházejí svou cestu na vietnamský trh a objevují se v Ho Chi Minově městě a Hanoji.
Světoznámé řetězce však nemají cestu na vietnamský trh jednoduchou, neb místní pěstitelé dokáží vyprodukovat kávu, která má výrazně bohatou chuť kofeinu a ta brazilská se s ní moc nedá srovnat. Co víc, Latte a Cappucino nemá mezi místními velkou popularitu. Ne nadarmo si Vietnam pomalu vydobývá pověst nejlepšího pěstitele kávy na světě.
Pití kávy má ve Vietnamu dlouhou tradici a do země se káva dostala v dobách francouzských kolonizátorů, kteří postupem času zjistili, že se ve Vietnamu plodině daří lépe než právě v Brazílii či Kolumbii, odkud se kávovníky do Vietnamu dostaly.
Kultura pití kávy ve Vietnamu je distinktivní od způsobu, jakým se káva servíruje v západním světě. Od pradávna byla příprava kávy ve Vietnamu ovlivňována tím, jak se káva připravuje ve Francii, Vietnamci si ale postupně vyvinuli vlastní styl. Nápoj se v místních krajích podává v miniaturních kalíšcích, které vám na stůl personál přinese s prazvláštně vypadajícím plechovým udělátkem, které je posazené na lem kalíšků.
Každý zvědavec okamžitě nahlédne do onoho záhadného plechového filtru, kterému se v místním jazyce říká phin (filtr). Zvědavý nos se okamžitě dozví, že phin je do zhruba své poloviny naplněn silnou místní kávou, která je stlačena plechovým filtrem aby oddělila horkou vodu, která pomalu prokapává přes hutnou vrstvu kávy a vytváří tak extrémně silný kávový koncentrát. Celý proces překapávání zabere asi deset minut a nečekejte, že když je filtrování u konce, je káva stále ještě teplá.
Výsledek je pro našince napoprvé zklamáním. Po sejmutí phinu zjistíte, že to, co je na dně, je tak na ‘dvě usrknutí’ a studené k tomu.
Neznalý místních poměrů jsem vždy rezignovaně usrkal svoji dávku zklamání a zoufale se vydal na Latte do předražené kavárny západního stylu, abych ukojil apetit. Jediné, co mě pokaždé přivedlo zpátky, byla atmosféra vietnamských kaváren, která se traduje spíše mezi mužskou části populace, protože u kávy se nejen mluví, ale i kouří, a to muži ve Vietnamu tuze rádi.
Při jednom návratu si ke mně přisedla skupina mladíků a ti se rozhodli zasvětit mě do tajů kultury pití místní kávy. Jak přibýval čas strávený ve Vietnamu, přibývala i moje zkušenost s pitím a připravováním kávy.
Postupem času se naučíte, že ten ‘šplýchaneček’ kávy, co se objeví na dně hrnku, se dá modifikovat doslova podle vaší chuti.
Stačí jen poprosit o sklenici horké vody a kávu naředit, přidat mléko a cukr. V teplých dnech se místo horké vody dá jako varianta zvolit led a kávu si vychutnat pěkně ledovou.
Jednou z dalších kávových specialit nabízí hlavní město Hanoj. Od padesátých let se turistickým fenoménem stalo ‘cà phê trúng’ - Hanojské vaječné kafe.
Tuhle zvláštnost nabízí na svém menu nepřeberné množství kaváren ve staré čtvrti, jedna si však drží statut ‘objevitele’ receptu, který je rodinným tajemstvím. Je to Café Giang ve staré čtvrti a budete jej hledat na Huân, Hanoj.
Kavárna na vás dýchne v tradičním stylu a atmosféra zpestří procházku po staré čtvrti. Krom turistů má kavárna jak jinak než stálou klientelu, a pokud máte jen maličko štěstí a zvídavého ducha, narazíte zde na vnuka zakladatele kavárny, pana Nguyena Tri Hoa, který vám s vřelou otevřenosti povypráví o tom jak vaječná káva vznikla.
Svoji kavárnu otevřel pan Hoa v roce 1946 po několikaleté zkušenosti jako barista v pětihvězdičkovém Hanoj Legend Hotel. Kavárna přežila na stejném místě až do dnešních dní, krom malých úprav interiéru, nikdy moc nezměnila svoji podobu a díky mezinárodnímu turismu a propagaci se řadí mezi živoucí ikony Hanoje.
„První vaječná káva se začala podávat v padesátých letech,“ je první co se tu dozvíte o historii tohoto dnes mezi stovkami turistů vyhledávaného nápoje od Nguyena Tri Hoa.
„V době, kdy mléko bylo vzácností a nedostatkem. Po dobu třech desetiletí bylo následkem válek mléko asi tak vzácné jako zlato, a tak se vymyslela tahle varianta,“ pokračuje.
„Vejce byla k dostání vždycky a jsou levnější, pití naší kávy si tak může dovolit každý,“ zakončuje svoji přednášku šibalským způsobem.
Šálek vaječné kávy vyjde v přepočtu na 25 korun a přesná receptura není nikomu známá. Z rodinného tajemství se dozvíte jen to nejzákladnější, že se vyšlehá žloutek a při šlehání se přidává kondenzované mléko a cukr a vanilka. Ať je to co je to, chuť je naprosto skvělá a pokud se rozhodnete pro ledovou verzi, dala by se přirovnat k vanilkové zmrzlině s kávou.
S vaječnou kávou je to jako s pivem. Pije se pěkně začerstva, protože našlehaný žloutek sesedá a shot kávy se stává nesnesitelné silným. Doporučuje se pít ji pěkně svižně a bez otálení. Za neustálého míchání lžičkou se malými doušky ‘prokoušete’ až na dno sladké dobroty.
Nenechte se zmást konkurenci a ujistěte se, že navštívíte tu správnou kavárnu. V ulicích Hanoje se hned několik nešťastníků pokouší napodobit Giang Café, ale jejich výtvory nejsou zdaleka tak povedené. Nevyrovnají se kvalitou a jsou předražené a kultura servírování je jako v jakékoliv jiné kavárně. V Giang Café na vás dýchne duch doby a můžete si být jisti, že ochutnáte tu pravou vaječnou kávu, jejíž recept se předává po generace a dnes patří k jedním z důvodů, proč se turisté vydávají do hlavního města Hanoje.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
