Celý život byl belgický ovčák Cash Vědusk nepostradatelným parťákem a psím kolegou. S majitelem Jiřím Kolářem sloužil dlouhé roky u liberecké Městské policie. Ve věku 14 let tento pan „úžasňák“ odešel za duhový most.
Byl součástí rodiny a stejně tak pracovní party. „Sloužil od svého prvního roku až do odchodu do důchodu v roce 2014,“ uvádí strážník Jiří Kolář. Jak sám říká, Cash nebyl jen jeho dobrý přítel a pomocník, byl i parťákem pro všechny kolegy na stanici. „U městské policie nemáme žádný psinec. Naši psi tak sdílí prostory se všemi strážníky. To je důležité i proto, aby všechny dobře znali,“ vysvětluje zkušený kynolog. Díky tomu nehrozí, že při zásahu by si služební pes spletl například výtržníka s nějakým kolegou.
„Kolegové zjistili, že rčení, že jeden pes vydá za deset policajtů, vážně funguje,“ vzpomíná na svého parťáka strážník. V práci byl služební pes Cash čtyřnohým kolegou, doma kamarádem a plnohodnotným rodinným příslušníkem. Ani když měl po šichtě, nebyl ale typický gaučák. „Byl to spíš křeslák, měl vlastní křeslo, ve kterém si hověl, tam si to užíval,“ přiznává majitel.
Cash se svým páníčkem nenastupoval jen na sportovní utkání, při výtržnostech nebo rvačkách, kdy budil respekt, ale doprovázel ho i v soukromí. Jiří Kolář na svého psa s láskou vzpomíná: „Byl jako můj stín. Kam jsem šel já, tam šel i on.“
Společně strávili spoustu krásných chvil a absolvovali i celou řadu soutěží. Mezi nimi například i soutěž služebních psů Velká cena Městské policie Liberec, kterou Kolář sám pořádá. Díky soutěžím se společně podívali po celé republice od Zlína, přes Plzeň až po Prahu.
Odchod čtyřnohého člena rodiny a nejlepšího přítele člověka je vždy smutný a náročný. Jak se shoduje celá řada autorů, právě krátký život je jediné negativum na jinak skvělých zvířatech. I v tomto případě se s tím musel strážník i jeho rodina vyrovnat. Naštěstí doma nezůstalo úplně prázdno a ticho. „Máme ještě jednoho malého dvanáctiletého psíka,“ dodává kynolog.
Pro Jiřího Koláře nebyl Cash prvním služebním psem. Za svou kariéru pracoval již s několika psy, a jak sám potvrdil, pejskařině se věnuje od 12 let. A přesto je loučení při odchodu pejska za duhový most vždycky těžké. Každý pejskař mi dá jistě za pravdu, že co pes, to originál. Každý je specifický svým charakterem a chováním. Nejde ho jen tak nahradit.
Přesto ale nové štěně může opět vnést od života mnoho radosti a lásky. A do budoucna jedno takové možná přibude i do rodiny strážníka Jirky Koláře. „Do budoucna o štěňátku uvažujeme. Ještě ale nevíme, zda to bude opět pejsek služební, protože nyní pracuji na operačním středisku.“
Foto Jiří Kolář/FB
