Středa 25. 2. 2026 | Svátek má Liliana
Meteorologové předpovídali silný déšť. Toky se měly zvednout, nic zásadního se ale nečekalo. Jenže během noci především v Jizerkách pršelo tak, že voda šla nahoru strašně rychle. Lidé, kteří bydleli u řek a potoků, nevěřili, přesto přišla povodeň, jakou zdejší kraj nepamatuje.
„Tady voda nikdy nebyla,“ odmítali někteří opustit své domovy s tím, že předpověď o vylití toků z koryt je přehnaná. Jenže nebyla a řada lidí se ocitla uvězněna uprostřed ničivého živlu. A ani tehdy řada z nich do bezpečí nechtěla. „Některé jsme museli přemlouvat i osm minut, aby do vrtulníku nastoupili, vedle na střeše domu přitom čekali další lidé a nechápali, proč vrtulník odlétá. Musel se ale vrátit pro palivo,“ vyprávěl pár dní po povodni tehdejší ředitel záchranné služby Stanislav Mackovík, který se sám k lidem na podvěsu spouštěl.
Ještě v noci na sobotu to vypadalo, že půjde o trochu horší noc, kdy voda zaplaví pár sklepů. Jenže pršelo dál a 7. srpna 2010 se schází krizový štáb. Povodňová vlna se žene na Hrádek, Frýdlant a Chrastavu.
Voda stoupá tak rychle, že lidé v Dětřichově nebo u Raspenavy musí lézt na stromy. V Mníšku mizí silnice, stává se z ní divoká řeka.
V terénu jsou snad všichni hasiči, záchranářské vrtulníky neúnavně létají pro lidi uvězněné na střechách domů. Jenže zatímco obyvatelé postižených oblastí prchají pryč, záchranáři všech složek jsou přímo v centru povodně. V Chrastavě zasáhla přílivová vlna hasičskou tatru, která právě evakuovala dvanáct lidí včetně dětí. „Pod tatrou se nejprve utrhla část vozovky a vůz se naklonil. Potom se přes vozidlo začala hnát masa vody a klády, které rozbíjely okna nákladního vozu,“ popsal dramatické chvíle tehdejší ředitel krajských hasičů Roman Hlinovský. Všech patnáct lidí ze zatopeného auta tak museli zachránit vrtulníky.
Hlinovský připomněl i hasiče z Chotyně, kteří nasazovali vlastní životy. „Mezitím jim ale uplavaly jejich vlastní domy,“ dodal.
V sobotu odpoledne už je vyhlášena tisíciletá voda. Povodeň má v tuto chvíli už tři oběti. Až večer se alespoň na některých místech situace pomalu uklidňuje, meteorologové ale přináší špatné zprávy, pršet bude dál.
V neděli ráno voda částečně opadá a začíná být vidět, co všechno napáchala. Některé obce jsou odříznuté od světa, silnice zmizely. V Libereckém kraji už je přes tisíc vojáků, kteří pomáhají s organizací pomoci i odstraňováním škod. Jen v Hrádku voda poničila tři sta domů.
„Večer, když Nisa v Hrádku kulminovala na téměř čtyřech metrech bylo jasné, že škody budou obrovské. A taky, že ráno bude moudřejší večera. Světlo a opadající voda ukázaly, jak malou má člověk představivost a jakou sílu má voda. Zbořené domy, zničené mosty a silnice, vytopená škola, školka a stovky domů a bytů, zničená Kristýna, nefungující voda, elektřina a plyn. Prostě obrázek zkázy,“ vzpomínal po šesti letech hejtman Martin Půta, který povodeň prožil jako starosta Hrádku.
Nyní začíná boj s následky ničivé povodně, někde se je podařilo úplně odstranit až po letech. Celkový účet je osm miliard, některé škody se ale vyčíslit nedají. Tehdy zemřelo pět lidí. „Povodeň ze srpna 2010 a její následky jsou minulostí, zůstávají fotky a vzpomínky. Na strašnou sílu přírody a překvapivě velkou solidaritu lidí. A při každým silnějším dešti pocit nejistoty,“ připomněl hejtman.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
