Česko už dvacet let hledá místo, kde vybudovat hlubinné úložiště jaderného odpadu. V roce 2020 byly z devíti lokalit vybrány čtyři, z nichž má vzejít „vítěz“. Ani jedna z obcí o výhru ale nestojí. Tento týden jde do vlády zákon, který má komunikaci s obcemi zlepšit. Podle kritiků je ale nedostatečný.
Ministerstvo průmyslu a obchodu, které Zákon o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm pro jaderný odpad navrhlo, si od něj slibuje lepší a transparentnější informování obcí. To by mělo pomoci, aby se jejich občané zapojovali v souvisejících správních řízeních. A aby se s nimi stát mohl snáze dohodnout.
Zákon navíc upravuje postup nutný při stanovování průzkumného a chráněného území, což je nutná podmínka pro to, aby mohla být vybrána konečná lokalita. Ve finále jsou lokality Březový potok (Plzeňský kraj), Janoch (Jihočeský kraj), Horka (Vysočina) a Hrádek (Vysočina).
Vláda má návrh zákona projednat ve středu 11. ledna a platit má začít od půlky roku. Obcím a organizacím sdruženým v Platformě proti hlubinnému úložišti se ale příliš nelíbí. Výhrady má i Svaz měst a obcí.
Nedostatečnou komunikaci ze strany ministerstva i Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) kritizují obce dlouhodobě. V prosinci se starostové sešli s ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou a stěžovali si, že navržená míra zapojení obcí a veřejnosti do procesu rozhodování o výběru lokality je v novém zákonu nedostatečná.
„Na ministerském postu se vystřídalo třináct ministrů, každý s jinými sliby a přístupy. Starostové vysvětlovali ministru Síkelovi, že za celé období nebyly nikdy předloženy ze strany ministerstva průmyslu principy závazných kompletních pravidel a princip dobrovolnosti,“ uvedl po jednání Petr Klásek Černický za Platformu proti hlubinnému úložišti a do loňska starosta Chanovic, jedné z dotčených obcí v lokalitě Březový potok.
Nynější míra zapojení obcí do procesu rozhodování podle něj nestačí. „Skutečně efektivní může být jen tehdy, pokud obce a občané mohou ovlivnit, zda v dané lokalitě vůbec bude proces pokračovat a jakým způsobem. To lze zajistit jedině uložením povinnosti ministerstvu průmyslu vyžádat si před zahájením konkrétního řízení souhlas dotčených obcí,“ uvedl.
Energetický expert Edvard Sequens ze spolku Calla – Sdružení za záchranu přírody, který je členem Platformy proti hlubinnému úložišti, a který pro obce zákon připomínkoval, uvádí: „Návrh zákona sice dá více možností obcím vyjádřit se svým stanoviskem a konkrétními připomínkami ve správních řízeních, které budou probíhat v následujících letech, než to umožňují dosavadní právní předpisy, ale nezajistí respektování zájmů obcí a jejích občanů, jak požaduje atomový zákon.“
Konkrétně jde podle něj o to, že když už obce dostanou nějaká práva, například povinnost úřadů ústně s nimi jednat při řízení o povolení průzkumných činností v dané lokalitě, tak úřad (v tomto případě ministerstvo životního prostředí) nemusí jejich výhrady akceptovat. Podobně je tomu i při řízení ohledně výběru konečné lokality. Obce se sice mohou soudit, ale nebude to znamenat odklad dalších kroků směřujících k výběru lokality.
„Ani předkládaná opatření samosprávám nezajistí adekvátní zastoupení v celém procesu. Jejich pozice by se měla blížit postavení ,obchodního partnera‘, což status účastníka řízení ani možnost vyjádřit se přece jen nezajišťují,“ uvádí Svaz měst a obcí v připomínkách k zákonu.
Svaz navíc požaduje, aby dotčené obce měly právo veta, podobně jako je tomu například v severských státech. Resort průmyslu ale namítá, že by se tím narušila rovnováha mezi zájmy obcí a státu ve prospěch obcí. Vybudování úložiště totiž může být ve veřejném zájmu.
„Předkladatel (ministerstvo průmyslu, pozn. aut.) se snažil o posílení práv veřejnosti a obcí, což se týká mimo jiné i způsobu rozhodování, a to tak, že v samotném závěru řízení, i kdyby nebylo rozhodnuto dle přání obcí a jejich obyvatel, bylo jasné a přezkoumatelné, proč se tomu tak stalo,“ reagovalo ministerstvo průmyslu na připomínky Svazu měst a obcí.
Marek Vošahlík z tiskového oddělení ministerstva k tomu dodává, že Svaz měst a obcí jde podle nich proti samotnému principu zákona, jehož teze byly schváleny již ve věcném záměru minulou vládou, ale i proti právnímu názoru Nejvyššího správního soudu. „V tomto ohledu jsme v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu a nikterak se nevymykáme jiným politicky a kulturně blízkých státům, jako je například Německo, které veto v procesu hledání lokality zákonem rovněž nepřiznává,“ uvádí.
Nyní jde o to, kdo bude mít poslední slovo při výběru konečné lokality pro hlubinné úložiště. Nyní předkládaný zákon určuje jako posledního „rozhodovatele“ vládu. Ta bude mít sice k dispozici vyjádření obcí, ale řídit se jimi nemusí.
Z veřejně dostupných zdrojů nicméně vyplývá, že předložený zákon je ještě verze zpracovaná za ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka. Na zmíněné prosincové schůzce se starosty přitom ministr Síkela slíbil, že do zákona ještě přidá „souhlas obou komor Parlamentu s rozhodnutím o finální lokalitě“. Zatím k tomu nedošlo. Podle informací od zdroje obeznámeného s přípravou zákona ministerstvo průmyslu a obchodu uvažuje o tom, že by souhlas obou komor Parlamentu přidalo do zákona ještě během rozpravy ve vládě.
„Pan ministr využije svého práva načíst tento návrh na jednání vládě napřímo,“ potvrzuje za ministerstvo Marek Vošahlík.
Článek je součástí série Kam s jaderným odpadem, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
