Ochránci staví v kraji tak zvané hadníky. Pomáhají ohroženým plazům
Z krajiny mnohde mizí vhodná stanoviště pro líhnutí plazů, a protože většina z nich dnes patří mezi zvláště chráněné druhy, snaží se jim ochránci vytvářet takové prostředí, aby se mohli v klidu nerušeně rozmnožovat. Na vybraných místech tak budují lidé z libereckého spolku Čmelák tak zvané hadníky.
Pro plazy jsou pro líhnutí ideální staré vykotlané stromy, komposty či hromady hnoje, které bývaly u každého hospodářství. Takových míst ale ubývá, proto je nahrazují líhniště pro plazy. Tak zvaný hadník je většinou dřevěná konstrukce z kulatiny o rozměru alespoň 2 x 2 metry a s výškou jeden metr, která je potažena plotovým pletivem, což zabraňuje vniknutí například divokých prasat, která by si na snesených vajíčkách ráda pochutnala. Vnitřek je tvořený směsí kamenů, větví, kůry, trávy či, listí. To vytváří vhodný prostor právě pro úkryt plazů a kladení vajíček, navíc tlení trávy a listí vytvoří potřebné teplo a vlhko.
„Obnově luk a podpoře jejich druhové rozmanitosti se intenzivně věnujeme třetím rokem. Naše hadníky může veřejnost vidět v Mokřadech Česká Ves, na loukách v okolí Dolních Plání na Ještědu, ve Veseckém údolí v Liberci či v lokalitě Rybníčky u Lomnice nad Popelkou. Hadníky plníme právě posečenou trávou z luk, na nichž rostou vzácné druhy rostlin,“ vysvětlila Lucie Stránská, která má ve Čmeláku péči louky na starosti.
Ideální místo k umístnění hadníku je třeba pod stromem, aby se hadník ranními a večerními paprsky prohřál, ale v poledne byl ve stínu a nedošlo tak k jeho úplnému vyschnutí.
„Budování hadníků probíhá v době, kdy je na to čas, většinou na jaře nebo podzim, v létě je plno práce se sekáním luk. A hadníky plazi opravdu využívají. Pozorovali jsme na nich jak relativně hojné slepýše, tak i vzácnější zmiji nebo užovku,“ doplnila Jana Bujoková, ředitelka organizace.
Projekt na obnovu lučních biotopů v Libereckém kraji je podpořen z Norských fondů a Ministerstvem životního prostředí.
