No to byl zase nápad zrušit autobusové linky mezi Libercem a Prahou. Vzpomínám, že důvodem byl nezájem cestujících. Opravdu? Já zažila něco úplně jiného. Autobusy "Žluťáků" aby byly nafukovací.
Tak jsem se zase po nějaké době vypravila ve středu do stověžaté matičky. Jízdenky jsem si běžela pro jistotu koupit už o dva dny dříve. Na ráno to nebyl žádný problém, kdo by taky jezdil v půl šesté, že? Za to zpět, to už bylo o něco náročnější.
„Máte jízdenku třeba na tři hodiny odpoledne,“ dotazovala jsem se slečny prodávající. Ani nemrkla a odvětila. „Ve tři už je plně obsazený a další za ním také, mám poslední místo v 17 hodin na pětimístné sedačce vzadu.“
No paráda, pomyslela jsem si. Mačkat se ve třicetistupňovém horku s nějakými lidmi na pětimístné sedačce, brrr. Ale co mi zbylo. Lístek jsem koupila, protože jsem se zbytečně v těch vedrech na Černém Mostě zdržovat nechtěla.
Nakonec ale všechno dopadlo jinak. Své pochůzky jsem si vyřídila hodně rychle a už po půl třetí byla na odjezdovém místě autobusu. Na místě, kde zastavuje žlutý autobus Student Agency, jediný to spoj mezi Prahou a Libercem, už byl pěkný hrozen lidí. Studenti s krosnami, lidé s kufry i jen tak nalehko. Zakrátko se v dálce zablýskl žlutý trub a nástupiště ožilo.
Začala strkanice a mačkanice. Řidič vystrkující hlavu ze dveří už zdálky volal: „Máme do posledního místa obsazeno, a to až do večera.“ Někteří lidé svěsili ramena a odšourali se na sedadla na nástupišti, jiní až do posledního okamžiku doufali, že se třeba někdo neobjeví a oni zaujmou jeho místo.
„Co mám dělat, co mám dělat. Nemají místo, až někde v sedm mohou přijet do Liberce,“ promlouvala starší paní se zoufalstvím v hlase do telefonu.
Nezbývalo mi, než se rozhodnout. Mám si počkat dvě hodiny na Černém Mostě a pak jet namačkaná vzadu na pětce nebo něco podniknout. Nápad mě osvítil v okamžiku, kdy jsem zahlédla přijíždějící autobus Praha – Jablonec nad Nisou. U okénka jsem „Žluťákům“ vrátila jízdenku, za storno si vzali 15 korun, ale co. Někdo bude za lístek rád. A utíkala do „Jablonečáka“.
Jízdenka mě přišla na stovku, hm o pět korun víc než do Liberce, ale to se dá přežít. Za pár minut už jsme uháněli směr Jablonec. Noviny i kafe jsem oželela, ale s o to větší radostí vystupovala asi za hodinu v Jablonci. Šup na tramvaj a po půl páté jsem opět šlápla na liberecké ulice.
Možná trošku krkolomná cesta. Ale hlavně, ať mi někdo netvrdí, že není o autobusy mezi Libercem a Prahou zájem. Teď na konci školního roku a se začátkem prázdnin, to bude podle mého pěkný maso!
Napsala Drbna
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
