Divadlo uvede Dostojevského Běsi. Herci si s diváky vymění místa

Jedním z nich je podle něj to, že prázdné hlediště koresponduje s tématem Dostojevského románu. "A to je obraz světa, který nemá nějaký jednotící princip. Světa bez Boha, světa, kde životy nemají smysl, a myslím, že takový svět připomíná právě prázdné hlediště," řekl dramaturg.

Svět, kam se publikum nedostane

Podle režiséra inscenace Doda Gombára je publikum vpuštěné do světa, kam se běžně nedostane. „Když bych byl divák, tak by mě to strašně zajímalo. Absolvovat ten zážitek, kdy se stanu součástí nějakého prostoru, který se mě na 99 procent netýká," řekl.

Inscenace podle něj klade větší nároky na herectví. To potvrdila i herečka Barbora Bezáková, představitelka postavy Lizavety Nikolajevny Drozdovové. „Je to technicky dost náročné, jak na hlas, tak i artikulaci, protože zvuk se nese tím divadlem a nemá se od čeho pořádně odrazit," uvedla. Jiný je i pohyb v nezvyklém prostoru pro hraní. "Je to daleko složitější pro vnímání celkově, pro koncentraci," dodala.

Představení bude mít premiéru tento pátek. Liberecké divadlo se k slavnému románu vrací po více než 50 letech. Na jaře roku 1967 se stalo první československou scénou, na jejímž jevišti se po válce objevily Dostojevského Běsi, a to ve známé adaptaci Alberta Camuse. Tentokrát jde o vlastní dramatizaci, jejím autorem je režisér Gombár. „Myslím, že se nám podařilo z těch stovek stran dostat do dramatizace vše podstatné, všechny důležité postavy, situace, všechna důležitá témata," uvedl Syrovátka.

Všechny složky divadla

Od předlohy se podle něj liší tím, že inscenace není o Rusku, politice a revoluci. Zůstaly v ní ale postavy typické pro Dostojevského. „Ať to jsou různí lidé uražení, ponížení, různí vizionáři, destruktivní nebo sebedestruktivní, oběti, viníci, lidé, kteří vedou dialog s Bohem nebo pro změnu s ďáblem," řekl dramaturg. Do inscenace podle něj zapojili všechny divadelní složky, včetně hudebníků i tanečníků a jsou tam také figuríny v životní velikosti.