Bydlí v německé Žitavě, pracuje na severu Čech. Ředitel Oblastní galerie v Liberci Jan Randáček byl ještě předminulý týden tzv. „pendler“. Teď, v době zpřísněné karantény, zůstává za hranicemi. Pokud by se rozhodl do práce přece jen vyrazit, rodinu by neviděl tři týdny. Své pracovní povinnosti tak musí zvládat na dálku.
Jak se Vám funguje na home office?
Snažím se pracovat z domova. Mohl bych tam fyzicky dojet, zůstat v Liberci dvacet jedna dní a pak se za čtrnáct dní vrátit (po uplynutí karantény, pzn. red.). Alespoň tak jsem ta opatření pochopil. Vzhledem k tomu, že mám rodinu v Žitavě, mám malou dceru, tak mi to nepřijde jako nešťastnější řešení.
Dodržují v Žitavě pravidla přísněji, nebo jsou tam lidé naopak spíš laxní?
Roušky tady nosí málokdo. Občas někdo do obchodu, sem tam i gumové rukavice…Tady je to ve větším klidu. U obchodu je ostraha, všude samozřejmě cedule, aby si lidé drželi odstup. Nákupní košíky jsou desinfikované.
Překvapuje Vás něco na karanténě v Německu?
Asi to, že v Čechách jste povinní nosit roušky, tady se nenosí. Výsledek je ten, že počet nakažených je stejný.
Vše je běžně dostupné, nebo něco často chybí, jako například u nás droždí?
Už druhý týden je vykoupený toaletní papír a kuchyňský role. Jinak potraviny jsou běžně zásobené. Na začátku trochu chybělo mléko nebo těstoviny, teď už chybí jenom ten toaletní papír. (smích)
Na co se těšíte nejvíc, až skončí karanténa?
Až otevřou hranice. To mě trochu děsí. Myslim, si, že to zavření hranic mělo smysl na začátku, ale teď už je zbytečné. Co jsem se díval na počty nakažených v Horní Lužici a v Libereckým kraji, tak je to vlastně srovnatelné – v přepočtech na sto tisíc obyvatel.
Jak karanténa ovlivňuje vztahy v příhraničí?
Slyšel jsem, že v Čechách se hodně ošklivě kouká na pendlery z Německa. Myslím si, že jsme v Horní Lužici i v Libereckém kraji úplně stejně rizikoví. Slyšel jsem případy, že sousedé se nechtěli bavit s člověkem, který pracoval v Německu. Zakazovali hrát si s jeho dětmi. To mi přijde dost přitažené za vlasy.
Co uděláte jako první, až se otevřou hranice?
Záleží na tom, kdy je otevřou. Jestli v pracovní den, tak asi pojedu do práce. Jestli na víkend, tak pojedeme za rodinou.
Vrátím se zpět k práci. Co Vaši kolegové z galerie?
Do galerie dochází všichni, kdo nejsou nemocní. (nikdo není nakažený COVID-19, pzn.red.) Teď jsme třeba na dálku řešili, co uděláme s nařízením kraje o úsporných opatření. To všechno na dálku běží. Chybí ale samozřejmě ten lidský kontakt.
Pořádáte v online prostoru něco pro své návštěvníky?
Ano, lektorky připravují aktivity, které můžou rodiče dělat s dětmi. Teď připravily první aktivitu, kterou můžou zkoušet doma. Je to na facebooku. Kurátorky připravují komentované prohlídky, natáčely se videokomentované prohlídky. Připravujeme doplňování uměleckých děl do Google Arts & Culture.
Videoprohlídky galerie jsou na internetu k vidění už teď?
Zatím ještě ne, ještě to plánujeme. Máme vlastní YouTube kanál, bude to tam. Šířit to budeme samozřejmě přes Facebook, Instagram i Twitter.
Čeho se ty prohlídky týkají?
Zatím dílo měsíce. Pak přednostně stálých expozic (Heinrich von Liebig, Sběratel a mecenáš, Na vlnách umění sbírky českého umění, Zlatý věk nizozemské malby).
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
