Během pár desítek let prošel Liberec radikální proměnou. Mnoho německých staveb cíleně zmizelo v době socialismu. O mnoho lépe jsme si ale nevedli ani v posledních třiceti letech. Naše město přesto tvoří propletenec starší německé architektury, kterou po válce začal přetvářet český pohled na věc. Jak se to celé podařilo? I na to má odpovědět výstava Liberec kontra Reichenberg, kterou připravilo Severočeské muzeum v čele s kurátorem Luďkem Lukuvkou.
Jde o jednu ze dvou zahajovacích výstav v muzeu, které bylo kvůli rekonstrukci téměř tři roky zavřené. Nebýt covidu, o výstavě by se už pár dní určitě mluvilo. Jenže covid tu máme a výstava tak zatím na návštěvníky čeká. „Mrzí nás, že tu lidé nejsou. Na druhou stranu nám to dává čas výstavu ještě více promýšlet,“ myslí si Lukuvka.
Liberecká Drbna už si ale výstavu prošla, a i když podle kurátora je co vylepšovat, rozhodně vás nutí přemýšlet. A to je i jejím cílem. „Chceme dát Liberečákům signál, že se chceme tématu architektury a urbanismu věnovat pravidelně,“ potvrzuje kurátor.
Samotná výstava tak na člověka může působit lehce nostalgicky, ale při prohlížení mnohdy unikátních a zatím na veřejnosti neviděných exponátů se návštěvník možná i trochu naštve. Urbanismus Liberce totiž dostal po válce řadu těžkých ran a do jisté míry přišel o svou tvář. „Šlo o cílené vymazávání kulturní paměti a německé zástavby,“ vysvětluje Lukuvka.
Ale aby nebylo zase vše špatně, v Liberci i po válce vzniklo mnoho architektonicky i urbanisticky hodnotných projektů. „Přišli sem kvalitní architekti z okruhu SIAL, ale i Svatopluk Technik a další,“ pokračuje kurátor.
Po vstupu do výstavních prostor tak návštěvník nejprve narazí na starý a dnes už zmizelý Liberec v unikátních fotografiích Rudolfa Ginzela nebo modely Valdštejnských domů i starých hostinců, které jsou dávno historií. Postupně se dostane do doby, kdy se německá architektura začala mísit s tou poválečnou českou, ideálním příkladem, kdy se to tak úplně nepovedlo jsou Revoluční ulice nebo ulice Na Bídě. Plynule se pak přejde do části, která už tvoří to nejlepší, co v Liberci vzniklo díky českým architektům.
I tady už jsou ale některé stavby minulostí. „Liberec přišel a stále přichází o spoustu kvalitní architektury, například obchodní dům Ještěd je nenahraditelná ztráta. Dneska by se na něj jezdili dívat ze zahraničí. Takový strukturovaný obchodní dům nikde nemají a my jsme si to zbourali,“ říká Lukuvka. A přidává i další příklad. Tou je nedávná přestavba domu na třídě 1. Máje architekta Švancera. Dům přišel o originální fasádu. „Šlo o kvalitní příklad architektury osmdesátých let. Teď je nenávratně pryč,“ říká Lukuvka.
Na výstavě je také k vidění několik modelů, které se poprvé dostaly z depozitů a lidé je tak budou moci vidět. Ať už jde o model sídliště Králův Háj nebo model dostavby dolního centra, ke které ale nikdy nedošlo.
Výstavou ale nic neskončí. Podle Lukuvky chce muzeum na výstavu Liberec kontra Reichenberg pravidelně navazovat. Témat je víc než dost – industriální architektura, vilová architektura nebo příběh Liberce jako zahradního města, ze kterého se stalo město panelákové.
Krom toho je v plánu řada přednášek renomovaných architektů, ale i odborníků na urbanismus. „Rádi bychom je také konfrontovali s libereckými zastupiteli, plánujeme i víc zapojit do diskuse veřejnost,“ pokračuje kurátor výstavy. „Jedna z ambic je rozproudit debatu tak, aby se nemohli stávat věci, že se tu budou bourat cenné stavby,“ dodává.
Plány jsou velké. Už v příštích dnech by mělo muzeum promítnout první virtuální komentovanou prohlídku. „Chceme natáčet přímo u konkrétních staveb, které pak propojíme s našimi exponáty,“ vysvětluje Lukuvka. Až situace dovolí, muzeum by se také rádo přesouvalo hodně do samotného města.
Kdy muzeum a výstava Liberec kontra Reichenberg přivítá první návštěvníky zatím jisté není. Zatím je naplánována do začátku prázdnin.
Foto
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
