Čínské umění českého původu. V galerii Lázně jsou k vidění malované porcelánové vázy i obraz na hedvábí

„Porcelán je jedním ze základních kulturně-historických fenoménů, který pochází z Říše středu. Je také ovšem jedním z vyjadřovacích prostředků současného západního umění. Jiří Straka, pendlující mezi Prahou a Pekingem, využívá tradiční čínské výtvarné techniky – vedle porcelánu také tušovou malbu – pro aktuální “západní” témata na východoasijských uměleckých fundamentech. Dochází tak k napínavé transkulturní podívané, k posouvání uměleckých modelů, a to napříč médii i staletími,“ říká kurátor výstavy Martin Dostál.

Výstava nazvaná "Ve stínu ohně, v modravém tichu" ukazuje sérii Strakových porcelánových váz ozdobených technikou malby modrým kobaltem pod bílou glazurou. „V Oblastní galerii Liberec je prezentován výběr z modrobílého porcelánu, který vznikal mezi lety 2015 až 2024 během pobytů v manufakturách jihočínského města Jingdezhen, jež je proslulé právě výrobou porcelánu. Jedná se vesměs o velmi tradiční tvary jako jsou lahvice „ping“, zásobnice „guan“ či jejich tradiční modifikace, například váza typu „mei ping“. Současným experimentům s tvaroslovím keramiky se vyhýbám. Naopak spojuji tradiční tvar s osobitě malířsky pojatým dekorem,“ dodává autor Jiří Straka.

Na výstavě nejsou návštěvníci ochuzeni ani o Strakovu tušovou malbu. Na ni v galerii svébytně odpovídá umělcova manželka A Qin Straková, která ve své instalaci nazvané "Moje nebo tvoje... Příběh mého oblečení" rozvíjí svůj malířský koncept zachycení čínské ženské všednodennosti. „Tu pro ni reprezentuje kupříkladu oblečení, sušící se na ramínkách u lidských příbytků po staletí. Oblečení také představuje kulturní a sociální status jejich nositelů. Tyto premisy jsou základem její zenově zklidněné instalace, ve které dochází k prezentaci modelu a jeho zobrazení,“ doplňuje Martin Dostál.

„Instalace A Qin Strakové jemně odkazuje na velkou čínskou tradici. Jde o obraz uložený v plexi boxu namalovaný na hedvábí. To se historicky používalo pro tušovou malbu i kaligrafii a ojediněle se používá dodnes. Hedvábí, vedle porcelánu, bylo v minulosti také jedním z nejvíce ceněných čínských vynálezů. Současně je možné v A Qinině práci cítit i zcela aktuální vyrovnávání se s pro Čínu novými společenskými jevy, jakými jsou prudký rozvoj spotřební společnosti a etablování se střední třídy, i s možnými gendrově orientovanými impulsy,“ dodává mluvčí Oblastní galerie Liberec Kateřina Třmínková.
 

Zahradu galerie zabydlel stromový muž Jizerský Enti
 

Výstavy manželů Strakových nejsou jedinou zářijovou novinku v galerii. V Lázeňské zahradě přibyla socha Jizerského Enti alias Pastýře stromů od Matouše Lipuse. Více než dvoumetrový objekt z betonu odkrývá společenství lesů a rostlin sbližující se s jinými entitami než jen s těmi lidskými, například hmyzem, chmýřím či ptáky. „Stromový muž je postava, která splývá s ostatními tvory v lese, naslouchá a mění náš pohled na to, jak můžeme vidět nebo jak vidíme svět. Dílo, které se objevuje v naší zahradě – místo mezi přírodou a společností, mezi veřejným a soukromým prostorem, uvnitř a vně nás podněcuje k bližšímu prozkoumání oblastí jiných smyslů, než jakými lidé tradičně komunikují,“ komentuje novou sochu kurátorka Oblastní galerie Liberec Tea Záchová.

Nové výstavy jsou v galerii k vidění každý den kromě pondělí až do 12. ledna příštího roku. Socha Matouše Lipuse se pak stává trvalou součástí Lázeňské zahrady, kde jsou mimo jiné vystaveny plastiky Jiřího Davida, Čestmíra Sušky nebo Kurta Gebauera.