Liberecká opera probouzí po půl století k životu Maryšu s hudbou E. F. Buriana

Když se 16. dubna 1940 brněnským Zemským divadlem při světové premiéře rozezněla opera Maryša významného českého režiséra, komponisty a zakladatele divadla D34 Emila Františka Buriana, bylo tehdejší publikum dle dobových recenzí nadšené. Jak by ne – česká látka, český tvůrce a jeho nové dílo v těžké době. „Myslím, že mám tu čest být prvním za svou generaci, který se pokouší o takzvanou národní operu. Po vykonané práci, a byla to práce obsáhlá, chápu, že se do toho málokomu chce. Z jedné strany Smetana, z druhé strany Janáček i Dvořák pokukují po člověku z té výšky, a ty seď se sklopenýma očima nad notovým papírem […],“ vzpomíná na svou práci sám tvůrce.

Hned v listopadu téhož roku byla opera pro velký úspěch uvedena v dalším nastudování v Ostravě a 8. března 1941 se uskutečnila její další premiéra v Olomouci. Na tu Burian nedorazil – čtyři dny na to byl zatčen gestapem a vězněn v pracovních táborech do konce války.

V roce 1946 se Maryša dočkala svého dlouho očekávaného prvního pražského nastudování v Národním divadle. Následovala inscenační proluka, jelikož Maryša jako vrcholné hudebně-avantgardní dílo E. F. Buriana mohla jen těžko být titulem, který by zapadal do koncepce socialistického realismu, byť je tematicky svázaná s moravským venkovem.

Znovu se na českých scénách objevuje Maryša až v 60. letech a v roce 1963 byla uvedena v také v Liberci. V časopisu Hudební rozhledy se píše: „Vynikající výsledek tohoto nastudování Burianovy Maryši vlastně by ani neměl překvapit. Jsme už v posledních letech zvyklí, že do Liberce jezdíme na operní představení, která mají svůj osobitý punc a svou uměleckou kvalitu. Maryša přece není lehké ani jednoduché dílo.“

Naposledy nastudovalo tento titul Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni v roce 1974. Nyní se po více než padesáti letech vrací na české jeviště – do Liberce. Tentokrát jako závěrečná část libereckého dramaturgického triptychu: Eva – Jenůfa – Maryša. V tom liberecké divadlo vsadilo v rámci titulní role na jedinou umělkyni – Lívii Obručník Vénosovou. „Ten koncept byl takto připraven, aby se ve všech třech dílech představila jedna umělkyně a divák díky tomu mohl sledovat vývoj hudebního jazyka v dějinách. Kromě poslední a nejmladší Maryši zahrnuje triptych operu Eva Josefa Bohuslava Foerstera a Janáčkovu Její pastorkyňu. Všechna tato díla byla u nás připravená pro Lívii, která se jich zhostila skvěle,“ vysvětluje ředitelka divadla Linda Hejlová Keprtová.

Uvedené opery mnohovrstevnatě zpodobňují tragické příběhy žen dle libret vycházejících z českých realistických dramat. Základní konflikt je ve své obecnosti pro všechna zmiňovaná díla totožný: spočívá v rozporných morálních hodnotách vesnického prostředí a hlavní hrdinky, která touží žít svobodně a v lásce. Z muzikologického hlediska je pak pozoruhodné, jakým způsobem se v průběhu dekád proměňoval hudební jazyk, s nímž skladatelé k těmto příběhům přistupovali.

Nyní se tedy triptych uzavírá premiérou Maryši, na kterou si režisérka myslela dlouhá léta. „Česká opera mě fascinuje a je mi velmi blízká. Maryšu jsem kdysi objevila vlastně náhodou, když jsem se dostala k jakési desce z 80. let a pustila jsem si útržek. Od té doby nosím v hlavě, že bych ji ráda zrežírovala a představila divákům. Když jsme se k tomu teď odhodlali, bylo ale nesmírně těžké najít nějaký zvukový záznam toho, jak ta opera vlastně zní. Objevili jsme jen jedinou nahrávku a to v České televizi. Nejde ale o operu v divadle, ale o zpracování televizní, kdy Maryšu hraje a zpívá Zlata Adamovská,“ vypráví Keprtová.

Liberecké pojetí je jiné než televizní, nicméně se drží Burianovy předlohy. Z příběhu jsou vypuštěny některé nedůležité postavy, nicméně hudba E. F. Buriana je zachována. A stejný je i tragický příběh Maryši. „Maryša je desítky let vnímaná jako symbol nerovnosti mezi mužem a ženou. To je silné téma, byť se může někomu zdát již přežité. Bohužel není. A to ani v civilizovaném světě. Každopádně příběh Maryši je a stále bude o lidských charakterech, o lidské duši, kterou nelze znásilnit a zavřít do krabičky. Je to příběh o obrovské vnitřní svobodě, odvaze a odhodlání. Zároveň vnímám příběh Maryši jako téma generační. Morálka, pravidla, řád – to vše se v rodinách dědí z generace na generaci – a to i v naprosto pokřivených podobách. A někdy se té zakleté spirále musí říct dost. Možná se to musí utnout takto brutálně, aby naše děti mohly žít lépe,“ přemýšlí režisérka.

Hudební nastudování Burianovy Maryši bylo svěřeno dirigentovi Zbyňku Müllerovi. „Hudební jazyk Maryši je velmi svérázný a jde přesvědčivě ve službách jevištního dramatu. Jako dirigent jsem zvyklý pracovat s orchestrem mimo jiné na kultivovaném, ušlechtilém zvuku, a tak mě při zkouškách na Maryšu zprvu znepokojoval poměrně malý počet míst, kde je právě takový zvuk žádoucí. Burian s nimi – a obecně s lyrikou – velmi šetří; najdeme je převážně ve scénách, kde zpívá Maryša. Výrazové těžiště je však u tohoto díla jinde – v tvrdosti, neústupnosti a konfliktu. Burian k tomu zaměstnává velký orchestrální aparát, rozšířená dechová a bicí sekce je používána způsobem, který akcentuje syrovost a neotesanost.“

Právě syrovost a drsnost stojí také za tím, že divadlo vytáhlo z útrob svého skladu větrný stoj, který používal i E. F. Burian. „Je to jakýsi buben, přes který je přehozeno plátno, kdy se točí kličkou a ten přístroj dělá zvuk větru. Burian měl dva, my máme alespoň ten jeden,“ usmívá se Müller.

Z popisu hudby by se mohlo zdát, že je dílo tvrdé, těžké.

V inscenaci vystupují všichni členové souboru opery DFXŠ: Lívia Obručník Vénosová v titulní roli, Věra Poláchová Kavanová jako Lízalka, Petra Vondrová jako Strouhalka a Dušan Růžička jako Hospodský. Libereckému publiku se představí také Michal Lehotský v roli Lízala, který je od sezony 2024/2025 nově kmenovým sólistou operního souboru DFXŠ. „Do další sezóny na něm budeme stavět, jde o skvělého tenoristu,“ podotýká šéf opery Karol Kevický.

Jako Vávra vystoupí hostující basbarytonista Pavel Klečka, roli Horačky zazpívá mezzosopranistka Hannah Esther Minutillo, Rozáru ztvární libereckému publiku dobře známá sopranistka Veronika Kaiserová a Stařenku mezzosopranistka Blanka Černá. V roli Francka se představí maďarský basista Bence Szabó, který v roce 2024 oslnil porotu a odbornou veřejnost na 58. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Scénu a kostýmy připravila Marie Blažková. Její výtvarný koncept je cíleně postaven na udržitelnosti – scéna a kostýmy jsou vyrobeny z kulis a kostýmů již použitých v jiných představeních, uložených v divadelních fundusech, aniž by byla jakkoli snížena umělecká kvalita výtvarné složky inscenace. „Maryša je v tomto ohledu pilotním projektem DFXŠ, rozhodně v něm chceme i na dále pokračovat. Ostatně stejným směrem se vydávají i velká světová divadla,“ dodává Keprtová.

Premiéra operního dramatu o zoufalém zápasu nezdolné ženy Maryša je na programu v dnes a v neděli 18. května od 19.00 hodin. Další uvedení jsou připravena na 20. a 27. května a 16. června.