Světová premiéra posledního Rudišova románu? Kde jinde, než v Liberci

Inscenace vznikla na motivy stejnojmenné Rudišovy knihy, která se pohybuje na pomezí románu, cestopisu a osobité historické meditace, a přenáší na jeviště příběh dvou mužů putujících napříč střední Evropou.

„Já už jsem se vlastně literárně do Liberce nechtěl vydávat. Už jsem napsal Grandhotel, což je liberecký příběh, napsal jsem další dvě povídky, které se v tomhle městě odehrávají. Proto jsem si původně myslel na Jablonec nad Nisou, že ten bude s tímhle románem spojený. Ale protože jsem studoval v Liberci a mám to město a zdejší příběhy prostě rád, nakonec mi to stejně spadlo k tomu Liberci, k tomu libereckému krematoriu a k těm příběhům, které se v tomhle městě ukrývají. A mám pocit, že to ještě není konečná. Že se v nějaké další knížce do Liberce zase znovu vrátím,“ říká spisovatel Jaroslav Rudiš.

Román Winterbergova poslední cesta vyšel v roce 2019 (nejprve v němčině jako Winterbergs letzte Reise, česky 2020) a rychle se zařadil mezi nejvýraznější středoevropské prózy posledních let. Kniha získala několik literárních cen. Kritika oceňovala především její schopnost propojit osobní příběh s dějinami střední Evropy a originální vypravěčský styl založený na rytmizovaném proudu řeči, který připomíná tradici hrabalovského vyprávění. „Rudiš zde vytváří svébytný literární tvar na pomezí románu, cestopisu a historické eseje, v němž železniční putování slouží jako rámec pro zkoumání paměti, identity a vztahu k minulosti. Pro tuzemské čtenáře je kniha působivá mimo jiné i díky schopnosti nahlížet české i širší středoevropské dějiny z nečekané „přeshraniční“ perspektivy, která narušuje zažité národní výklady a otevírá prostor pro složitější, vrstevnaté porozumění minulosti,“ říká dramaturg Jiří Janků, který příběh pro liberecké divadlo připravil.

A že nešlo o práci lehkou, přibližuje režisér představení Pavel Khek. „Děkujeme ti Jardo za to, žes nám napsal román, který se nedá zdramatizovat a uvést na jeviště. Respektive nedá v té jeho plné šíři. Bylo nutné se na něco zaměřit a my jsme s Jirkou (Jiří Janků, pozn. redakce) opravdu prožili půlrok s tím románem. Postupně jsme se propadali do těch vrstev a říkali, co tam ještě může být a co už nemůže, protože pak by to představení trvalo prostě 12 hodin,“ uvádí režisér.

Liberecké divadlo upravilo scénu tomu, že hrdina v díle projíždí střední Evropu. „Je tedy spíše taková náznaková, intuitivní. Ale v tom románu se píše o takové hospodě, kam možná všichni po smrti doputujeme, takže ten základní prostor je vlastně tvarován jako taková hospoda, kde sedí všichni ti, co jsme zažili, se kterými jsme se potkali. Tak to je takový náš základní úchop toho prostoru,“ vysvětluje dramaturg.

Jak už bylo zmíněno, není rozhodně náhodou, že se světová premiéra dramatizace tohoto románu odehraje právě v Liberci. Dramaturgie DFXŠ se dlouhodobě snaží přivádět na jeviště díla, která se zdejším regionem přímo souvisejí, a pakliže se objevila tak kvalitní a mnohovrstevnatá literární předloha, bylo by hříchem po ní nesáhnout. Autoři dramatizace Jiří Janků a Pavel Khek si to naplno uvědomili a o regionální aspekty příběh hodně opírají. „Literární hrdina Winterberg je rodákem z Liberce a město – respektive někdejší Reichenberg – se v jeho vzpomínkách vrací jako místo, kde se osobní paměť střetává s dějinami dvacátého století. Nejde přitom o nostalgický návrat, ale spíše o neustálé hledání smyslu v prostoru, který se proměnil natolik, že jej nelze jednoduše „znovu najít“. Právě tato rovina činí inscenaci pro liberecké publikum mimořádně silnou a zároveň aktuální,“ podotýká Janků.

Do hlavní role byl obsazen Václav Helšus. „Jak režisér, tak autor románu hovoří o tom, že je pro roli Winterberga naprosto ideálním představitelem nejen mezi libereckými, ale dokonce mezi všemi českými herci vůbec,“ dodává dramaturg.

„Za mě je tenhle román jeden z nejlepších českých, jež ve 21. století vznikly. Už jsem se jím nějakou dobu zabýval a říkal si, jestli by šel udělat na divadle. A pak najednou přišla nabídka z Liberce. Jenže pro takovouhle inscenaci musíte mít toho Winterberga. Protože bez něj to nejde, jako se Hamlet nedá udělat bez osobnosti Hamleta. A ve chvíli, kdy se najednou objevilo Vaškovo jméno a ta možnost, že by Winterberg mohl spatřit světlo světa právě v Liberci, tak v tu chvíli já už jsem neváhal ani vteřinu a nabídku přijal,“ vypráví režisér Khek.

Inscenace je, stejně jako knižní předloha, jakousi železniční road movie po střední Evropě – prostoru, kde se setkávají jazyky, kultury i konflikty. Koleje zde neznamenají pouze spojení, ale také připomínku dramatických dějinných zlomů, které region formovaly. Tvůrci se nesoustředí na lineární vyprávění, ale kladou vedle sebe proud vzpomínek, asociací a návratů, v nichž se minulost neustále dere do přítomnosti. Výsledkem je jevištní tvar, který osciluje mezi melancholií a humorem, mezi konkrétním příběhem a obecnější úvahou o tom, jak se vyrovnáváme s vlastní historií.

„Winterbergova poslední cesta tak není pouze příběhem o minulosti, ale i o současnosti. Ukazuje, jak obtížné je orientovat se ve světě, kde se staré jistoty rozpadly a kde se člověk snaží dát svému životu smysl prostřednictvím vyprávění. V tomto ohledu lze román i jeho dramatizaci chápat jako současnou variaci na existenciální téma – člověk je vržen do světa, který nedává jednoznačné odpovědi, a přesto je nucen v něm pokračovat dál,“ podotýká Janků.

Václava Helšuse v titulní roli skvěle doplňují i další kolegové – Martin Stránský, Veronika Korytářová, Stavros Pozidis, Daniel Toman, Markéta Coufalová a Lucie Šlajchová Škodová. Autorem scény je Michal Syrový, kostýmy připravila Agnieszka Pátá-Oldak a podmanivou hudbu zkomponoval Ivan Acher.

Světová premiéra Winterbergovy poslední cesty se uskuteční dnes, 27. března 2026, v Malém divadle v Liberci za přítomnosti spisovatele Jaroslava Rudiše. Další reprízy jsou plánovány na 1. a 16. dubna, 22. a 26. května, a 5. a 16. června.