Před deseti lety zemřel autor Kosích bratrů. Ludvík Středa žil v Liberci přes padesát let

„Jednoho dne
se rozhořely plíce mé sestry.
Hořely jak lomenice a bylo pozdě.
A bylo málo sil,
aby je někdo jen láskou uhasil.
Panenka z hadrů přes noc osiřela.
Posteli vedle mne
chyběl žár vyschlého těla…“

Život Ludvíka Středy velmi ovlivnily smutné události. Když muž bylo sedm let, přišel o otce a v dětství mu zemřela i sestra, té věnoval právě báseň Zpěv pro sestru, jejíž část jste si mohli přečíst výše.

V roce 1952 se při vojenské službě dostal do Liberce, kam se později přestěhoval. Ve městě poté pracoval v textilce a v roce 1966 nastoupil do redakce místních novin Vpřed. Tam ale vydržel pouze do roku 1971, kdy byl pro neschvalování okupace propuštěn a vrátil se do textilní výroby.

V roce 1973 prodělal infarkt a jeho zdravotní stav se zhoršoval, od roku 1984 byl v plném invalidním důchodu.

To už ale byli na světě Kosí bratři. Cyklus večerníčků o bratrech Josefu a Václavovi, kteří zachraňují krokodýla, oživí čerta nebo lyžují na horách, baví i teď další a další generace dětí. „Žili, byli, dva kosí bratři. Žádní svatouškové – starší Josef za osmnáct, mladší Václav bez dvou za dvacet...“ tak začíná každý ze šestadvaceti dílů večerníčku, na kterém spolupracoval i se svou ženou Jiřinou. Ta se stala autorkou scénáře.

Dětská tvorba Středy ale nejsou jen Kosí bratři. Je autorem více než sedmdesáti autorských pohádek, psal také básničky, a říkadla. Jeho pohádky dodnes hraje Naivní divadlo.

Po revoluci vedl liberecký Literární klub, působil také jako porotce například na Mateřince.

Smutná úmrtí ale nezasáhla Ludvíka Středu jen v dětství. Přežil svou ženu Jiřinu i dva syny Petra a Pavla. I tyto události přispěly k tomu, že 15. října 2006 ve svém bytě spáchal sebevraždu. Podle slov těch, co ho znali, byl navenek vždy veselý a příjemný. Bylo mu 78 let.

Nekonečné dny,
nekonečné večery,
nekonečné noci.

Díváš se do sebe
a vidíš –
nekonečné dny,
nekonečné večery
a nekonečné noci.

Mohlo být hůř

Ludvík Středa, Na lůžku