Benátská pohledem diváka: Není člověk, aby se zavděčil všem

Festival oficiálně začal už ve čtvrtek „večírkem pro nedočkavé“, při kterém vystupovaly revivalové kapely – ABBA Stars, Miracle (Queen), Kiss forever band a Acca Dacca (AC/DC). Pátečním jasným headlinerem byla slovenská skupina Team, jejíž frontman Pavol Habera během večerního koncertu těžko skrýval dojetí nad vlídným přijetím. Na své si ten den přišli jak fanoušci popu při vystoupeních Lenny, Tomáše Kluse či Mandrage, tak ti, kteří radši tvrdší hudbu – vystoupil např. Aleš Brichta, Škwor, Vypsaná fixa, Visací zámek či Divokej Bill.

Neutuchající diskuze se v sobotu vedly mezi návštěvníky o tom, kdo byl hlavní hvězdou dne. Tím oficiálním finská skupina HIM, objevily se ale názory, že tím skutečným byla před nimi vystupující skupina Chinaski, jež strhla davy lidí. Se smíchem lidé glosovali i to, že skutečným vrcholem večera byla buď kapela Horkýže Slíže vystupující tou dobou jediná – proti ní měl vystupovat Michal Hrůza se svou kapelou, který kvůli svému zdravotnímu stavu nemohl dorazit – nebo Mig 21, kteří začali hrát až po půlnoci. Pravdou je, že skupina HIM neměla pod pódiem takový kotel, jako její severští kolegové Sabaton a Nightwish loni, dokonce ani tolik, co zmiňovaní Chinaski před nimi. Objevily se tedy i názory, že dát je jako hlavní hvězdu byl krok vedle, což dokazují i komentáře na Facebooku akce, že během vystoupení někteří i odcházeli. HIM určitě potěšili své věrné fanoušky, ale těžko říct, jestli svým výkonem získali nějaké nové. Mnoho návštěvníků totiž dalo přednost souběžně hranému vystoupení skupina Mňága a Žďorp.

Naopak jedna z nejúspěšnějších českých kapel - Chinaski - vzala svou šanci do rukou a publikum strhla – od začátku vystoupení, kdy Michal Malátný procházel s kytarou mezi lidmi, přes vzpomínku na v těchto dnech již 6 let mrtvého bubeníka Pavla Grohmana až po dívčí sbor Cancionetta Praga, který s nimi vystupoval.

Hodně se diskutovalo také o nedělním programu s podtitulem „Liberecko na Benátské!“, jeho vrcholem byl koncert Petra Koláře a hlavně skupiny Čechomor, ale během odpoledne se na pódiu střídaly místní kapely či žáci ZUŠ. A hlavně, vstup byl zdarma. Celý areál se tedy proměnil spíš v pouť, ačkoliv některé stánky byly návštěvníkům zavírány a rozebírány doslova pod nohama a z areálu už k večeru zbyla cca půlka, lidé se bavili.

Je třeba uznat, že pořadatelé si po každém ročníku vzali k srdci alespoň některé výtky od návštěvníků a snaží se na tom pracovat. Od rozmístění pódií, stánků a mobilních záchodů – které loni v těsném sousedství stánků s jídlem uprostřed areálu svým zápachem velmi rušily -, až po loni kritizovanou nulovou informovanost diváků přímo na místě o případných změnách programu. I letos se objevilo pár tipů pro pořadatele ke zlepšení – například vozíčkáři si posteskli, že nebyly k dispozici bezbariérové toiky či že nájezd na plošinu určenou pro ně určenou je příliš úzký a kluzký.  Dalším nedostatkem bylo ozvučení vystupujících, u některých bylo pro přihlížející doslova utrpením každý úder bubeníka a rozumět bylo jen sem tam nějaké slovo, jiní s tímto problém neměli. Otázkou zůstává, jestli toto byl nedostatek na straně pořadatelů či zda byli na vině jednotliví zvukaři, často to ale zážitek divákům velmi znehodnotilo.

Letos oproti loňsku přibyly pouťové atrakce, obrovská ramena se zájemci točila a houpala, další adrenalinovějším zážitkem byla možnost letu vrtulníkem nad areálem. To byl další důvod ke kritice některých účastníků, prý se festival posouvá spíš k cirkusu a doplácí na to hudební program, jiní si posteskli, že mimohudebního vyžití bylo naopak málo. Průběh a názory účastníků jasně potvrzují pravidlo, že „Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“.

Napsala Iveta Benáková