Prezidentská volba klepe na dveře a většina mých přátel a známých řeší otázku „kam s ním”, pardon, tedy… spíše „koho tam?” Myšleno na Pražský hrad. A jako každá politická volba je i tato volbou důležitou a těžkou. Ne však klíčovou, jak se nám někteří komentátoři dění snaží vštípit.
V naší krajině jsme si až moc zvykli na to, že za nás někdo něco vyřeší. Žijeme v iluzi, že český prezident je na vrcholu pomyslné pyramidy a vyřeší naše životy za nás. Nevyřeší. Řešíme si je sami. Každou minutu, každý den, každý rok.
Zodpovídáme sami za sebe a zrcadlo by mělo být naším nejlepším přítelem. My sami ovlivňujeme naše úspěchy či neúspěchy v práci, ve sportu, v osobním životě. Nevěřme prosím v mesiáše, který nás spasí. Nikdy to nefungovalo a fungovat nebude.
Českého prezidenta nevnímám jako pouhého kladeče věnců na hroby hrdinů, zároveň však nepřeceňuji jeho kompetence. Ty se rozhodně nerovnají kompetencím premiéra. Svým chováním ale může ukázat směr, jakým by se Česká republika měla ubírat. Republika, která by mohla být ostrovem liberální demokracie a rozvinuté ekonomiky uprostřed Evropy. Schopných a šikovných lidí na to máme dost.
Svým vystupováním může prezident ovlivňovat veřejné mínění a smýšlení lidí o hodnotách, etice a morálce. Tato úloha prezidenta je nad všechny jeho kompetence a mohla by nám na cestě k liberálnímu ostrovu pomoci.
Rozhodně vás nebudu přemlouvat, abyste šli k volbám. Pokud nemáte dokonalé informace o všech kandidátech nebo vás tyto volby nezajímají, zůstaňte raději doma. Ve vaší obálce by se mohlo objevit jméno kandidáta, který možná vypadá hezky na billboardech, ale jinak nenabízí vůbec nic.
Také se to ve vás pere? Srdce říká něco úplně jiného než mozek? Nebuďte z toho nervózní. Je to stejné jako v životě. Tu holku miluju, ale je to takový střevo a nevím, co na ní řeknou naši. Občas má takový názory, se kterýma nesouhlasím, ale pro ten její temperament ji miluju.
No dobře. Prezident není úplně tak sexy. Ale ten rozpor mezi rozumem a srdcem je stejný.
Prezidentské volby proběhnou pravděpodobně ve dvou kolech. To nám situaci trošku usnadňuje. Nabízí nám jedinečnou možnost, kterou náš běžný život většinou nenabízí. Nejprve volit srdcem, čekat, doufat, věřit. A pokud by to nevyšlo, máme druhý pokus. Ten rozumový. Výběr se zúží na dva kandidáty (příjemnější představa je samozřejmě o blondýnce a brunetě ve spodním prádle) a můžeme přejít k volbě rozumem.
Ať bude vaše volba jakákoliv, tak vám přeji, aby to byla volba, za kterou se nebudete muset stydět. Volba, kterou v moderní kybernetické hospodě dokážete obhájit věcnými argumenty.
PS: Mrzí mne, že nesplňuji věkovou hranici pro kandidaturu. Za dobu, co jsem hrál fotbal, jsem si v pravém koleni vypěstoval celkem slušnou artrózu. Tak na úrovni staříka. Zkoušel jsem, co šlo. Kdybych byl prezident, možná by odešla.
Foto koláž Pixabay, Budějcká Drbna
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
