Analýza prvního kola prezidentských voleb

Miloš Zeman je více polarizující osobou, než byl před pěti lety, má velké množství vyhraněných příznivců a odpůrců. Největší část jeho odpůrců se postupně ustavila kolem osoby Jiřího Drahoše, který byl i v médiích propagován jako kandidát s největší šancí porazit Miloše Zemana. V roce 2013 byli dva kandidáti na třetím a čtvrtém místě poměrně blízko postupujícím kandidátům. Letos to bylo jinak. I kandidát na třetím místě by musel více než zdvojnásobit svůj výsledek, aby postoupil do druhého kola.

Počty hlasů – kde brát? 

V absolutních číslech pak Miloš Zeman překonal svůj výkon z roku 2013 o 700 tisíc hlasů, ale také zaostal za svým výkonem z kola druhého o podobné číslo 700 tisíc hlasů. Je samozřejmě otázkou, kolik voličů Zemana se k prvnímu kolu nedostavilo, protože považovali postup současného prezidenta do druhého kola za jasný, ale 700 tisíc jich velmi pravděpodobně nebylo.  

Druhé kolo tak bude pravděpodobně hlavně o názoru voličů na osobu Miloše Zemana, cílovou skupinou obou kandidátů však budou voliči neúspěšných kandidátů. Drahoš se je bude snažit přesvědčit, aby k volbám přišli, protože je lepší než Zeman. Zeman se naopak bude snažit je od volební účasti odradit. Dá se čekat, že čím nižší účast, tím lépe pro Zemana.

Debaty jako Drahošova taktická chyba?

Oproti prvnímu kolu Miloš Zeman přijal výzvu Drahoše k účasti na předvolební debatě. To, že se nějaká debata bude konat, však ještě není vůbec jisté. Oba kandidáti se nepochybně budou snažit upravit parametry debaty tak, aby vyhovovaly co nejvíce právě jejich osobě (místo, moderátor, publikum, sezení/stání atd.). A může se tak stát, že požadavky obou kandidátů budou příliš odlišné a k žádné debatě nedojde. 

Pokud k debatám přeci jen dojde, favoritem je Zeman, který navíc nemá moc co ztratit – jedině snad kdyby během debaty zdravotně zkolaboval. Naopak Drahoš může ztratit voliče jak přílišnou agresivitou, tak přílišnou pasivitou. Z tohoto hlediska se výzva k debatě od Drahoše zdá být taktickou chybou. 

Co další?

Co se týče budoucnosti kandidátů, pro Michala Horáčka, Mirka Topolánka a Vratislava Kulhánka znamenají tyto volby alespoň dočasný konec jejich politické kariéry, jelikož jejich výsledky zaostaly za očekáváními. 

Naopak pro Pavla Fischera a Marka Hilšera mohou jejich solidní výsledky být začátkem další politické kariéry. Názorově je Fischer nejblíže asi ke KDU-ČSL, Hilšer pak ke středovým stranám jako jsou Piráti, TOP 09 nebo možná i Zelení. Zvláště pro KDU-ČSL by mohla být „akvizice“ Fischera velmi zajímavá, je však otázkou, zdali bude stávající vedení strany ochotné předat vedení strany nováčkovi. Teoreticky by se mohli ještě pokusit založit vlastní strany, ale na to jejich výsledky a politické vazby nejspíše nejsou dostatečně vysoké, navíc je s personálním zabezpečením strany spojeno skutečně mnoho práce a problémů (jak se mimo jiné ukázalo i v případě Věcí veřejných nebo ANO 2011, jejichž autoři měli mnohem větší finanční zázemí). 

Co se týče Petra Hanniga, ten dopadl podobně jako ve svých předchozích volebních kláních a dá se očekávat, že ho opět brzy uvidíme jako kandidáta. Možná už v letošních senátních volbách. Jiří Hynek pak sice získal výrazně více hlasů než Realisté, kteří jej navrhli, v jeho případě ale jde spíše o Pyrrhovo vítězství. Není totiž jasné, jak by mohl dále zaujmout větší počet voličů. 

Vyostří se?

Kampaň před druhým kolem bude pravděpodobně velmi ostrá, kuloáry již kolují informace o tom, že se lidé kolem Zemana sestavují kompromitační materiály na Jiřího Drahoše. Dá se tedy očekávat, že kampaň bude ještě výrazně tvrdší, než byla v druhém kole před pěti lety. Nejzákeřnější část pak bude probíhat bezprostředně před druhým kolem, kdy již nebude čas na vyvrácení obvinění. Čekají nás tedy dva „velmi zajímavé“ týdny.